Fujifilm X-A2 – velký čip, dobrá cena (recenze)

Fujifilm X-A2 je nejlevnější bezzrcadlovka z bezmála kultovní stáje Fujifilm… Nedokáže vyvolat takové nadšení jako vybavenější stroje vyšších řad této firmy, přesto toho umí hodně a nezklame v tom podstatném: umí hezké fotky. Což jí dává v kombinaci s rozumnou cenovkou velmi dobrý poměr cena výkon, a tudíž i místo v myslích začínajících fotografů.

Fujifilm X-A2 je foťák, který není úplně snadné zařadit a zaškatulkovat. Jedna škatulka se nicméně nabízí hned, a tou je cena – tahle bezzrcadlovka se nyní (počátek roku 2016) se setovým objektivem prodává za v průměru 13 000 Kč.

Proč začínat recenzi cenou? Protože právě ta definuje pozici Fujifilmu X-A2  – patří nesporně k nejlevnějším cestám jak se dostat k foťáku s velmi dobrou optikou a dobrým čipem “zrcadlovkové velikosti”. Zkrátka, pokud někdo hledá co nejlepší poměr mezi cenou a výkonem, tahle věcička stojí za úvahu.

Fujifilm X-A2: Nejobyčejnější z rodu Fuji

Fujifilm je zajímavá firma – pro širší veřejnost to je firma trochu pozapomenutá (od její slávy v době filmové už přece jen uteklo hodně vody), pro profesionály a nadšené amatéry to však lídr trhu právě v onom “segmentu budoucnosti”, tedy segmentu malých a skvělých foťáků…

Například výrazně pokročilejší Fujifilm X-E2 patří k jedné z pouhých (dle mého) dvou možností, co výborného, malého a se zrcadlovkou srovnatelného, je možné si pořídit za rozumné peníze (pod 30 000 Kč).

Testovat “nejobyčejnější Fujifilm” jsem se tedy až trochu bál, ale shodou okolností jsem nakonec X-A2 testoval poměrně dlouho, skoro celé poslední dva týdny roku 2015…

Nejprve jsme si moc nesedli, ale poté mě přesvědčil, že z trochou snahy z něj jde vymáčknout opravdu hodně…

Proč jsme si zpočátku nesedli? Řeknu vám to neodborně, ale poměrně výstižně: chyběl mi u něj onen “Fuji-efekt”, tedy úderné a přímočaré nadšení z kvality, tónů, prostě ledasčeho na výsledné fotce… Tedy to, co se běžně stává u “vyšších” řad stejného výrobce. Pak jsem se ponořil do googlování a z útržkových informací poskládal závěr, že tento foťák má prostě o něco obyčejnější a tedy výrobně levnější typ senzoru než ony slavní starší bratři (berte s rezervou…)

Z toho vyplývá klíčová charakteristika Fujifilmu X-A2: kvalita snímků není dechberoucí, ale jen velmi dobrá… Nejlépe to posoudíte z fotografií na této stránce, je z nich myslím patrné, že toho opravdu umí hodně.

Fujifilm X-A2 a skvělé ovládání

To podstatné jsme už vyřkli: obrazová kvalita je opravdu srovnatelná se standardem (byť asi ne úplnými špičkami) začátečnických zrcadlovek, což je u stroje za 13 000 Kč skvělé.

A má ještě jedno plus: je velmi slušně ovladatelný – přesněji řečeno, patří k nejlépe ovladatelným foťákům na trhu, a to nejen v segmentu malých kompaktů. K tomu mu pomáhá “hlavní” a opravdu kovové kolečko sloužící v poloautomatických režimech ke korekci expozice, případně k nastavování času v režimu manuálním.

Druhým rollerem je malé, ale praktické černé “kolečko” na zadní straně foťáku (slouží k různým věcem, například ovládání clony v manuálu, nebo zvětšování výřezu při prohlížení). A samozřejmě, funkcionality se dají různě přehazovat a nastavovat (já na též šikovně umístění tlačítko Fn jako obvykle “připnul” ISO).

Osobně se mi velmi líbilo to něco, co ještě nedávno většina “tradicionalistů” (včetně mě) považovala za naprostou zbytečnost: výklopný displej, navíc takový ten šikovně výklopný, kdy je možné “poodtáhnout” spodní stranu displeje a fotit třeba od pasu v davech na náměstí, což třeba podobné Canony k mému hlubokému nepochopení nedokáží…

A špatný rozhodně není ani “setový” objektiv Fujinon XC 16-50mm II, působí trochu bakelitově, ale skla má v sobě hodně, a proto kreslí velmi slušně  – jen pozor na detail, který občas uniká: díky jeho ne zcela malým rozměrům prostě Fujifilm X-A2 není kapesní fotoaparát… Samozřejmě, na krku si ho ani nevšimnete, ale do kapsy už ho nenacpete…

Mimochodem, pokud byste se chtěli na něco kolem nákupu Fujifilmů optat, doporučuji bezmála kultovní e-shop najdete zde mého známého Marcela Konečného, který rád a rychle odpoví, protože to je tak trochu Fuji-fanatik…

Za zmínku stojí i to, co u jiných foťáků moc nezmiňuji, protože mě to nezajímá: tak jako ostatní fotoaparáty od Fujifilmu nabízí i X-A2 různé tzv. simulace filmu – tedy vlastně přednastavené filtry, jimiž můžeme již při focení do JPG zásadně ovlivnit podobu výsledného obrázku. Většinou to lidem spíš rozmlouvám, ale tady to prostě za pokus stojí: má oblíbená je Velvia (simulující živé barvy á la slavné diapozitivové řady) i  velmi dobře vypadající režim Classic Chrome s měkčími, snovějšími barvami.

Hledáček by se hodil… A taky větší rychlost

Dobrá, doteď jsme – a nyní tedy přichází chvíli odhalit slabiny Fujifilmu X-A2. Tou první je na první pohled jasný handicap: tento foťák prostě nemá hledáček, a ten by se prostě hodil.

Abych nebyl špatně pochopen: na mnoha místech tohoto webu se dočtete, že bez hledáčku se dá žít, třeba u mého oblíbeného Sony RX100 iii mi nechyběl, prostě si člověk zvykne hledět na svět kolem tohoto malého a vskutku kapesního foťáku přes povedený displej (on tedy tento “soňák” hledáček má, ale je skoro nepoužitelný).

Ale u Fujifilm X-A2 mi prostě nějak chyběl. Dílem kvůli tomu, že prostě hledáčky u vyšších Fujifilmů jsou návykové, a stýskalo se mi tedy po nich. Svůj podíl na této hledáčkové nostalgii měl i prostý fakt, že jsem ho testoval i takovém světle, kdy prostě na zadním displeji opravdu není vidět vůbec nic (scény typu protisvětlo, hory, sníh, mlha…). Plus nevylučuji, že prostě ten zadní displej není technicky moc dobře zvládnutý – občas jsem paralelně fotil na iPhone 6, a tam, zdálo se mi, se vše lesklo mnohem méně a vždy bylo alespoň něco trochu vidět….

Druhým, obecnějších a tudíž zásadnějším chytákem byla celková lenost celého foťáku – někdy se mu prostě nechce, reaguje pomalu, ostří pomalu… Jistě, není to nic nesnesitelného, rychle si na to člověk zvykne, ale mysl prostě dost často odlétá k zrcadlovkám obdobné kategorie, které jsou mnohem hbitější…

Dlužno dodat, že tato lenost se netýká jen tohoto modelu, ale i třeba (poprávu) oblíbeného Fujifilmu X-T10, který se snaží napřímo konkurovat zrcadlovkám… Inu, v rychlosti reakcí ta konkurence tedy moc nefunguje (byť jinak to je skvělý stroj…)

Pro koho vlastně je Fujifilm X-A2?

Když jsem se ptal fotografů kolem sebe, co si mám o Fujifilmu X-A2 myslet, zaujaly mě dvě odpovědi od opravdu zasvěcených milovníků Fuji. První konstatoval, že prostě v sobě nemá tu magii ostatních strojů stejné značky (to už víme), druhý názor zněl: “Je to prostě takový foťák pro blogerky”.
Což je vlastně charakteristika velmi přesná, byť může znít i jako

hodnocení: je to prostě přesně typ foťáku pro ty, kteří toho vlastně nechtějí moc řešit, dál než k základům fotografování se nedostanou, a přesto chtějí špičkovou kvalitu fotek.

Vzhledem k ceně, skvělému ovládání a především obrazové kvalitě je to prostě jedna z možných odpovědí na otázku: Co si mám koupit za foťák, když za to chci dát co nejméně peněz a přesto mít skvělé obrázky? Za oněch 13 tisíc to prostě stojí – škoda, že nemohou otestovat bok po boku s velmi podobným (tělem i podstatou) foťákem Sony A5100 (ten má méně čudlíků, ale zase jiné přednosti…), zajímalo by mě, který z nich bych si vzal v případě nutnosti na pustý ostrov.

Což, mimochodem, může být i druhý typ “života” pro tento foťák: záložní stroj pro zkušeného fotografa, který – přece jen – nechce putovat na cestu svých snů s jedním foťákem… Ve zkušených rukách (netoužících ovšem po rychlosti) prostě dokáže opravdu hodně.

Jeden zásadní limit srovnávání se zrcadlovkami tu však přesto je – a tou je opravdu malý výběr objektivů. Koupit “ten druhý dlouhý” objektiv  typu 55 – 250 mm za nějaké rozumné peníze prostě nejde  – zapomeňte na cca 7 000 Kč, které potřebujete na zoom u zrcadlovek, zde je cena více než dvojnásobná: mnou testovaný Fujinon XF 55-200mm f/3.5-4.8 sice kreslí krásně, ale ostří bolestně pomalu, a někdy prostě neumí zaostřit skoro vůbec (když opominu to, že je poměrně velký a těžký)… A cena kolem 17 tisíc mu moc nepřidává…

Zkrátka: ona logika, že Fujifilm X-A2 je skvělá volba a de facto alternativa k zrcadlovkách obdobné cenové kategorie, platí pouze pro kombinaci tělo + základní zoom. Pokud si někde chcete něco přiblížit a tedy koupit zoom, rovnice o poměru cena/výkon zcela přestává platit, zrcadlovky berou vše…

Fujifilm X-A2 – co mě zaujalo

Skvělý poměr cena výkon – Fujifilm X-A2 patří mezi fotoaparáty s nejlepším poměrem cena/výkon na současném trhu a je platnou alternativou zrcadlovkám pro nenáročné rodinné a cestovatelské focení.

Výborná obrazová kvalita – velký “zrcadlovkový” APS-C čip zaručuje, že výsledné fotografie jsou velmi kvalitní, byť přece jen zaostávají za dražšími modely Fujifilmu.

Skvělé ovládání –  v snadnosti a nastavitelnosti různých funkcí patří ke špičkám na trhu, a to nejen ve svém segmentu, ale i mezi (většinou) levnějšími zrcadlovkami.

Fujifilm X-A2 – na co pozor

Celková lenost – fotoaparát je obecně ve srovnání se zrcadlovkami “líný”, když je potřeba rychleji reportážně cvakat či ostřit, občas prostě nestíhá. Zejména ve srovnání s hlavní konkurencí (Sony) je to nedostatek poměrně zásadní.

Nákladnost nákupu dalších objektivů – stávající nabídka objektivů de facto vylučuje přikoupení druhého skla, tedy zoomu (nejlevnější stojí stojí kolem 17 tisíc), což nedává pro tento typ těla smysl.

Rozlišení čipu je na hraně – čip má 16 megapixelů, což v dnešní době už přece jen může potenciální zákazníky odradit. Ne že by na tom opravdu záleželo a má to i své výhody, ale…

Fujifilm X-A2 – cena

Není v mých silách ceny sledovat, tedy zde přejímám automaticky generovaný přehled od Heuréky.

 

(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text. Firma Fujifilm mi pouze bezplatně zapůjčila fotoaparát, za což jí děkuji.)

Další (neupravené) fotografie z testu:

Katalogové shrnutí recenze