Olympus PEN-F – opravdu krásný foťák (recenze)

Olympus Pen-F má jistou jednu věc: málokterý foťák mu dokáže konkurovat v designu, protože, řečeno jednoduše, to je opravdu nádherný foťák… A jak naznačuje bleskový test, dobře se mu povede i v tom důležiptějším než je krása: v kvalitě obrázků, fotí zjevně velmi dobře… Pokud tedy pozapomeneme na nemalou cenu, není pochyb: tohle je opravdu přelomový foťák.

O retro vlně v designu foťáků lze říci ledacos: že “návrat ke kořenům” se designově ne vždy podaří (viz například Nikon Df), že plast místo chromu je prostě hodně laciný efekt (levnější Olympusy, Fujifilmy atp…) no a že prostě retro pro retro často působí opravdu samoúčelně.

Proč to zmiňovat? Protože nový Olympus PEN-F dokazuje, že retro design se opravdu dá udělat špičkově…

To podstatné a zásadní o tomhle foťáku se dá říct velmi jednoduše: je krásný, možná až dechberoucí… A ano, to, co vypadá jako kov, opravdu kov je… (Pro labužníky a znalce: i můj oblíbený Nikon FM2 by byl z něj asi trochu nervózní.)

A co ty další “nepodstatné” parametry, například obrazová kvalita? Na nějaké zásadnější mudrování nebo hodnocení si netroufám – foťák jsem měl při jeho české premiéře v ruce všeho všudy zhruba hodinu (a počasí/světlo bylo vskutku hodně plonkové).

První dojmy této bleskové recenze však byly velmi dobré, jak ostatně můžete zběžně posoudit z pár fotek na této stránce…

Olympus PEN-F: design a skvělé fotky

Kam Olympus Pen-F zařadit? Na první pohled zapadá do velkého trendu současné fotografie: do skupiny menších bezzrcadlovek, které nemilosrdně ubírají prostor zrcadlovkám, a to stále více i u profesionálních fotografů a nadšených amatérů.

Olympus zde udělal obrovský krok vpřed: Pen-F má nový 20MPixelový čip velikosti Micro Four Thirds (o něco menší než začátečnické APS-C zrcadlovky a výrazně menší než profesionální “full frame” stroje). Mimochodem, jak se dočtete v bezpočtu internetových diskusích, patrně pochází z dílny čipového krále (a také konkurenta), tedy firmy Sony.

Na první pohled i pocit je kvalita snímků opravdu výborná, a přítomny jsou i všechny ostatní atributy typické pro Olympus.

Tím hlavním je skvělá ovladatelnost – fotoaparát je vybaven bezpočtem dobře promyšlených ovládacích prvků a funkčních tlačítek, které umožňují nastavit vše přesně dle fotografova přání…

Velmi zajímavý je “čudlík” na přední straně fotoaparátu, který umožňuje rychlé přepíná kreativních filtrů – několika rychlými pohyby je možné přímo při focení nastavit jemné dobarvení, odbarvení, fotit černobíle nebo provádět ledasjaké psí kusy (pro tradiční fotografy se to může jevit poněkud instagramovým efektem, ale kdo jednou vyzkoušel, těžko se bude odnaučovat…)

Ten hledáček se opravdu hodí

Pěti-osá stabilizace mě obecně nikdy moc nezajímala, ale zmínku si zaslouží, velkou pochvalu je však třeba vyřknout o hledáčku – funguje výborně a díky němu jsem se dozvěděl nový pojem “simulovaný optický hledáček”. Zkrátka: hledáček je možné používat “tradičně” bezzrcadlovkově (vidíme to, co fotíme, včetně například korekce expozice), anebo právě “simulovaně opticky”, kdy se hledáček tváří jakoby se díval vzduchem obdobně jako u zrcadlovky…. Každopádně, funguje to skvěle…

K ovládání mě napadá jedna výtka: u profesionálních kompaktů (např. Sony Rx100 iii) je možné se setkat s opravdu návykovým výklopným displejem, který se vyklápí tak, že se prostě zespodu “poodtáhne”.

U tohoto Olympusu (ale i mnoha jiných foťáků), je nutné displej “vyosit” do polohy vedle foťáku a pak teprve měnit jeho polohu… Zní to jako prkotina, ale při pouličním focení se ona první varianta opravdu hodně hodí – je prostě mnohem méně nápadná a rychleji aplikovatelná…

V té rychlosti jsem neměl čas zkoušet některé podstatné vlastnosti, ale překvapilo mě, jak použitelně vypadá fotka na “astronomické” ISO 25600… Posuďte sami, to je vcelku dobrý výsledek…

Olympus PEN-F a cena (vysoká, převysoká)

Samozřejmě, to vše má jedno poměrně zásadní “ale”, a tím je dle mého cena – ten foťák je dle mého zkrátka hodně, hodně drahý: startovací cena (jaro 2016) je kolem 40 000 Kč (podle typu objektivu v setu)…

Čímž se musíme vrátit k otázce, pro koho ten foťák vlastně je. A přiznat, že odpověď zase tak prostá není. Jistě, jednou z cílových skupinu budou zájemci o vlastnictví opravdového designového pokladu… Troufal bych si odhladnout, že to bude fungovat.

Obdobně zásadní ovšem bude i druhá část oné otázky: jak se Olympus PEN-F zařadí do kruté bitvy o srdce movitějších amatérů či šetrnějších zkušených borců toužících po něčem “malém a dobrém”.

Je to segment klíčový, a tedy hodně konkurenční – příznačně v něm nebodují králové zrcadlovek (Canon a Nikon), ale stoupající hvězda Sony a taktéž bezmála “kultovní” Fujifilm.

Oba mají ne zcela zanedbatelnou výhodu: větší čip (APS-C, tedy stejný jako amatérské zrcadlovky)…. Olympus PEN-F patří, připomeňme, k menším čipům Micro Four Thirds.

A je velikost čipu v době, kdy “všichni profíci fotí iPhonem” tak zásadní? Zásadní asi ne, ale přece jen, určité výhody zejména v horším světle budou větší čipy stále poskytovat.

Zda to bude opravdu zásadní a zda to nějak ovlivní rozhodování fotografů? To ukáží až další měsíce a možná i roky… Jednu opravdu velkou výhodu bude Olympus PEN-F mít vždy: překonat jeho design bude opravdu těžké.

Olympus PEN-F – cena

Není v mých silách ceny sledovat, tedy zde přejímám automaticky generovaný přehled od Heuréky. (Už se neprodává.)

(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text.  Fotoaparát zapůjčila při oficiálním představování na cca 1 hodinu filma Olympus, za což jí děkuji…)

Další (neupravené) fotografie z testu:

 

Shrnutí recenze: