5 omylů, které brzdí začínající fotografy

Fotografování se stále mění: existuje však pár nebezpečných domněnek, které začínající fotografy brzdí v rozletu. Kdyby na ně existoval lék (třeba v pilulce přibalené k foťáku), svět fotografování by byl najednou krásnější. Tu je pět z těch nebezpečných témat, s nimiž neustále (a více méně marně) válčím já, na kurzech i v článcích.

1. Proč se mnoho věcí a situací prostě nedá vyfotit?!

Jako autor článků o fotografování se mám skvěle – na tento web chodí desítky tisíc lidí měsíčně, reakce jsou až na nepatrné (a vesměs oprávněné) výjimky pozitivní, život je prostě krásný. Přesto jsem před pár lety napsat článek, který vyvolal překvapivou vlnu dotčených, skeptických až smutných komentářů. To bylo tehdy, když jsem sepsal text 50 x pravidlo pravidel: Když to nejde, nefoťte.

Proč tím začínám? Protože na mých kurzech fotografování je tohle opravdu věc, která vyvolává řadu emocí. A mnozí mi ji prostě nevěří. Onen prostý fakt zní: v mnoha situacích prostě nejde fotit. Buď to nemá smysl (fotka bude tak jako tak ošklivá), anebo v cestě stojí nějaký nepřekonatelný technický limit (s daným foťákem to prostě nepůjde).

Novopečení fotografové často zápasí s prostým problém: jak se vyznat v obrovském množství často protichůdných informací a rad. Ilustrace: Depositphotos.com

S prvním typem (“nemá to smysl”) souvisí asi největší začátečnická propast mezi očekáváním a realitou. V pošmourném podzimním dni s bídným světlem a nudnou oblohou se prostě krajina nebo město rozumně vyfotit nedá, prostě to nejde. Zoufající si začínající fotograf obvykle usoudí, že chyba je v něm, foťáku, nedostatku úprav v Photoshopu… Jenže ono to prostě jen nejde. Nikdo to neumí, nejen on, je tedy zbytečné se snažit. (A je potřeba počkat na lepší podmínky, viz též dále).

Nejčastější technický limit (což je druhý důvod, proč to nejde) je ono očekávání typu, že zrcadlovka za 40 000 Kč přece musí umět vyfotit dceru hrající volejbal ve spoře nasvícené tělocvičně. Jenže ono to prostě nejde, nemůže za to foťák ani fotograf, ale prostý fakt, že v dané chvíli prostě neexistuje nastavení, které by dokázalo foťáku umožnit dostatečně krátký čas – vše prostě bude rozmazané, fyzika je fyzika.

Zkrátka: fotit se dá jen někdy a dobré fotografy dělá dobrými právě přesná znalost toho, kdy má cenu cvakat jako o život, a kdy je naopak třeba jít na kafe a nechat to plavat.

2. Proč foťák neumí fotit sám od sebe?!

Největším zločinem fotografických firem je systematická snaha přesvědčit zákazníky, že foťák je chytrý a umí fotit sám od sebe. Tedy přítomnost onoho strašlivé funkce zvané Plná automatika.

Jedním z nejdepresivnějších pohledů v životě fotografa je vidět turistu vybaveného full framem a objektivy za 150 000 Kč, jak fotí v protisvětle Pražský hrad na onen prokletý zelený obdelníček (červený foťáček atp.), zkrátka plnou automatiku, kdy foťák předstírá, že to nějak zvládne.

Foťák ani začínající fotograf/turista za to nemohou – tady je na vině opravdu zvrácená logika firem, které neměly odvahu svým zákazníkům přiznat, že nejméně v 50 % případů (v realitě spíš v cca 80 %) plná automatika prostě fotky více či méně pokazí.

Proč to tak je? Protože foťák neví, co fotí a neumí se tedy ve výrazné části případů správně rozhodnout – ať už se jedná o “trefení” rozumného času (“Proč jsou ty fotky rozmazané!?), anebo stanovení rozumné expozice. (“Proč je ta fotka z pláže taková tmavá!?”)

A pokud nešťastný majitel foťáku ve špatnou chvíli zapne tzv. kreativní režimy (pláž, sport, noční město atp…), výsledky budou patrně ještě horší (protože automat v marné snaze majitele ochránit obvykle naddimenzuje hodnoty ISO a fotky šumí…)

Ovladač režimů
Většina režimů na tomto ovladači je pro začínající fotografy více méně nebezpečná: výsledky budou horší, než když parametry trochu poladí sami. Nejhorší je tzv. plná automatika (zde zelený obdelníček). Ilustrace: Depositphotos.com

Z pohledu lektora pak platí: je překvapivě nesnadné přesvědčit novopečené fotografy, že bez alespoň základního chápání pojmů jako je ISO, čas a korekce expozice se prostě nedá fotit. Opravdu ne. Vážně. Věřte mi. Vypněte tu automatiku a postupte dále – je to mnohem snazší, než to vypadá.

Tento průšvih je o to zásadnější v době mohutného útoku mobilů na vše fotografické. Mobily totiž (viz též níže) jsou v produkování rozumných výsledků na plnou automatiku mnohem dál než foťáky. A střet s realitou běžného focení tak ještě prohlubují.

3. Proč lepší foťák neznamená lepší fotky?!

Po těch letech, troufám si říct, už mnohé dokážu vysvětlit opravdu rychle. Vždy se ale zapotím u časté, logické a správné otázky ve znění: “Mám si koupit full frame? Budou ty fotky lepší? Má to pro mě smysl?”

Před časem jsem to podrobně popsal v článku Frajeři fotí na full frame. Nebo ne?. Odpověď na otázku, jak zásadní je pořádný foťák se dá se shrnout ve dvou větách: 1. Full frame obecně znamená lepší fotky než nabízejí menší čipy. 2. Full frame obecně neznamená lepší fotky než nabízejí menší čipy.

Jste zmateni? Jen tím chci říci, že platí obě odpovědi, jen záleží na kontextu, typu fotky a schopnostech fotografa.

Ale dosti hraní si se slovy, zde chci vypíchnout to opravdu zásadní: přímá úměra mezi cenou foťáku a tím, co z něj poleze za obrázky, neexistuje. Spíše naopak, obecně spíš platí bezpečností poučka: “foťák přes 30 000 Kč si kupujte jen tehdy, pokud opravdu víte, co činíte.”

Foťákem za 12 000 Kč (á la Canon 200D) + objektivem za 2500 Kč (50mm/1.8) jde vyfotit portrét na titulní stránku National Geographic, který dopadne skoro stejně jako něco cvaknutého kombinací o 100 000 korun dražší. Jasně, je to mírná nadsázka, hodinu bychom se nyní mohli přít o tom, co znamená “skoro stejně”. Ale i tak používám tento příklad dost často, když se snažím zachránit kamarády, co jim někde v kamenném obchodě namluvili, že bez stroje za 70 000 Kč prostě ten výlet na Sněžku nevyfotí.

Jinými slovy: platíme-li za foťák značné sumy, do značné míry platíme za jiné věci než je kvalita fotek v běžných situacích. Připlácíme si za rychlost snímání (vyšší zrcadlovky), pohotovost ostření (špičkové bezzrcadlovky), kapesní skladnost (Sony), výběr skvělých objektivů (Fujifilm), těžkotonážní spolehlivost a snadné užití v šikovných rukách (full framy). Ale ne za kvalitu obrázku á la “pes stojí před hradem”, tam to u všech dopadne hodně podobně až stejně.

4. Proč na foťáku vlastně nezáleží?

Když už jsem u těch banálně znějících zásadní pouček, tu je další. Tedy: foťák a všechny ty jeho funkce a čudlíky jsou jen poměrně bezvýznamnou částí procesu vzniku fotky.

Ona poučka má zaznít jako odpověď na bezpočet zoufalých zvolání novopečených majitelů foťáků ve stylu: Proč je ta fotka tak ošklivá, když to místo je tak hezké?

Odpověď zní: protože pro fotku platí stejné principy, jako pro malování obrazů, kreslení krajin, designování zahrad, navrhování domů a bytů.

Vznik fotky je vždy součinnost tří vrstev: práce se světlem, designérských schopností uspořádat prvky v obraze (kompozice) a, dobrá, schopnosti pracovat s foťákem. To je však opravdu věc až na posledním místě, která do výsledku promlouvá opravdu relativně málo.

Maramureš
Dcera tančí radostí, že výš už nepolezeme… Fotka je cvaknutá iPhonem a je bez úprav, na památku to stačí… Nad vodou ji drží použití několika kompozičních fíglů (budování prostoru, vizuální kotvení, linie atp…)

(Nu ano, pro pořádek dodejme, že u některých typů fotek jsou zásadní i úpravy, ale i ty jsou vždy spíše doplněk – jen dokáží pomoci dobře vyfocenému snímku. Navzdory obecnému přesvědčení tedy úpravy nejsou od toho, aby zachránily fotku špatnou. Ta je špatná prostě navždy.)

Proč to tu vlastně píši? Protože pro začínající fotografy je prostě důležité tohle vědět. Aby počítali s prostým faktem, že všechna ta nastavení, co se s nimi budou mořit prvních pár dní, týdnů či let, jsou jen malým a bezvýznamným začátkem. Je sice povinný, bez něj to nejde, ale o dobré/špatné fotce se rozhoduje někde úplně jinde.

5. Jak je možné, že ten mobil fotí lépe než zrcadlovka!?

Do posledního bodu jsem si nechal noční můru, která pronásleduje nové majitele foťáků v posledním roce či dvou. Často se setkávám s ostýchavě položeným dotazem, jak je možné, že někdy “tím mobilem ta fotka dopadne lépe než s mojí novou zrcadlovkou?”

V pozadí onoho dotazu je obvykle nadějné očekávání, že to je celé nějaký omyl – protože mobil – říkají – přece nemůže fotit lépe než pořádný foťák. Jenže žádná záchranná odpověď neexistuje, je to tak (bohužel, nebo bohudík, doplňte si sami): mobil prostě některé situace zvládne výrazně lépe než klasický foťák.

Červené jezero, Rumunsko
Ač to tak na první pohled nevypadá, u tohoto jezera má mobil prostě výhodu: poměrně brutální úpravou v reálném čase zlikviduje to, co by se u klasické digitální fotky dělalo až v počítači. Zejména nevýrazné barvy a nízkých dynamický rozsah v špatném poledním světle… Což se hodí, pokud tušíte, že doma už s podobným obrázkem nikdy nic dělat nebudete, protože stejně není nic moc.

Naschvál nepíšu “mobil někdy fotí lépe než foťák”, protože to by nebyla pravda a mohli byste mi oprávněně nadávat – kdo si chce hrát, z dat pořízených foťákem vždy po úpravách dokáže vytáhnout fotku výrazně lepší než z mobilu, fyzika je fyzika.

Mocná zbraň mobilů je ale ve schopnosti fungovat v reálném čase: jejich výpočetní síla je prostě o několik tříd výše než u sebelepšího foťáku a celé foto-kouzlení mobilů je postaveno na dopočívání, propočítávání a obecném zdivočování v reálném čase.

Což nicméně vede k tomu, že pro nenáročného uživatele prostě v mnoha situacích fotka z mobilu dopadne lépe než fotka z foťáku. Nejvíce to je vidět v různých krajinách, kde – obvykle ještě s pomocí nějaké aplikace – je možné v reálném čase vykouzlit fotky se solidním dynamickým rozsahem.

Jinými slovy: zatímco žádný foťák prostě neumí zvládnout fotku á la “světlé nebe nad temným údolím”, mobil to zvládne hravě, prostě to nějak dopočítá, nakombinuje, dobarví.

Což je, mimochodem, jedna z největších proher klasických digitálních foťáků v boji o nenáročné zákazníky. Při troše snahy jim prostě mobil dokáže nabídnout mnohem lepší výsledky než foťák. Ony fotky typu “jarní procházka do hor s nebem plným obláčků” prostě pro běžného spotřebitele dopadnou lépe než ze zrcadlovky za 50 000 Kč. Okamžitý výsledek se v tomto případně prostě počítá víc než pořádná fotka vyžadující úpravy.

Zatím si toho, naštěstí, mnoho lidí nevšimlo. A kdo si všiml, hledá chybu u sebe (protože tomu odmítá uvěřit).

Až jim to ale dojde, bude zle.

Reklama

24 komentářů

  1. 2/2
    ..ona pěkně vyšisovaná barva, která věci dodá onen vzhled a sentiment, tak vypadá, jako kdyby ji někdo včera nově natřel..Další věcí, kapitolou samou pro sebe, je vybážení barev, i při vypnutém HDR jsou barvy často odlišné..Takže ano, možná pěkné na sociální sítě, nikoliv jako věrné zachycení reality, okamžiku či vzpomínky..

    Naposledy jsem zkoušel S10+ a ten propadovaný širokoúhlý režim (objektivek). Úhel záběru úctihodný, bohužel obrovské zkreslení viditelné okamžitě na displeji, čili nepoužitelné..
    Otázkou je, zda je kam mobily ve focení posunout, tak aby se nedostaly za pomyslnou hranici, kdy ze z fotky stává umělou inteligencí vytvořený obrázek. Zde si myslím, že by mohly, pokud přežíjí, výrobci foťáků pomalu začít stahovat náskok mobilů..

    Ono vlastně, co když zbydou jen objektivy a konektorem se propojí s mobilem? Není to paradoxně budoucí cesta?

  2. Opět se tu rozjela diskuze foťák vs. mobil. Proč ne, téma zajímavé a diskuze přínosná. Jen bych se rád podělil o to můj názor a to především, co se týká mobilů. Mám Samsung S8 a nedávno jsem zkoušel S10+. Lze souhlasit s tím, že mobily dnes zvládnou ledacos lépe než fotoapáraty (viz. podivení rodiny, proč v přítmí a při třech zdrojích světla na oslavě s dětma fotím na mobil a ne na foták). Na druhou stranu se dnešní výrobci trochu chytli do pasti s HDR. Ano, pro člověka, co chce včeličku žlutější, stůl dřevěnější a mraky mračivější bezva věc, jenže když člověk porovná fotku a realitu, tak je to jiné, dokonce přeplácané a ona pěkně vyšisovaná barva

  3. Jsem psycholog – fotograf. Musím velmi ocenit psychologii článku, nádherně napsáno, děkuji

  4. Vratislav

    Zdravím, mne by asi nejvíce zajímala jedna věc, pokud firmy typu Apple, Google (Samsung a Huawei u mne ne > ty fotky jsou nekoukatelné, saturace na druhou:D) dokáží z titěrných čipů, objektivů softwarově vytáhnout, to co dokáží, proč firmy typu Canon, Nikon atd… nedokáží udělat v rámci kompaktů, bezzrcadlovek, APS-C atd… něco podobného, ale s mnohem větší parádou, přeci jen mají výchozí bod o mnoho lepší (optika, velikost čipu). Však by mohli použít softwarové úpravy stejně jako mobil… Tohle je myšlenka, která už mne mnohokráte napadla, asi to pro zaryté fotografy bude hodně kacířské, ale co 🙂

    • Jan Rybář

      Zdravím a ano, tohle je přesně jedna z nejzásadnějších otázek focení dnešní doby. Já si ji též pokládám už rok dva, ale odpověď jsem nenašel. Dílem to nejspíš bude technickými limity – ony ty střeva foťáků jsou opravdu zcela jiné než střeva mobilů, což by však nemělo být nepřekonatelné… Pak se, bohužel, nabízí pravděpodobnější vysvětlení: že šéfové těch velkých firem stále žijí ve světě starém pár let a plácají se po zádech se slovy, že přece ty mobily, to je jen takové hraní, a že oni jsou stále poslové fotografování. Což by bylo špatné… A k příkladům, jak to nedávno dopadlo v podobných situacích, není třeba chodit daleko (Kodak, Nokia, atp…) JR

    • Záhada, že? Něco se stalo kolem roku 2015, kdy Samsung náhle vyskočil z vlaku, zrovna když měl našlápnuto dostat se mezi elitu výrobců digitálních foťáků. Jejich stratégové vyhodnotili situaci pro foťáky jako komerčně neperspektivní – a zdá, že měli bohužel z velké části pravdu. Dnes bychom se asi mohli ptát hlavně u Sony, které jediné provozuje vývoj mobilů i foťáků – proč jako nenaperou do A6600 procesor s umělou inteligencí, která bude provozovat operace „komputační fotogafie“. Protože mě při spekulování už i napadlo, že výrobci klasického digitálu mají problém v tom, že by museli víc než draze platit za všemožné patenty mobilních výrobců – to se ale Sony netýká. Jestli má pravdu Jan, že se možná taťkové plácají po zádech a dělají jako že to jede… Já si při tomhle pokaždé znovu připomínám neuvěřitelný průšvih Kodaku, jehož imérium sahalo do všech koutů světa – a přesto se při nástupu digitálu sekli, vsadili na mrtvého koně a polovičatá řešení a nelítostně je to spláchlo z trhu.

      • Tak pokud se týká SONY… ti se snaží foťáky v mobilech dělat tak, aby „nekonkurovaly“ foťákům z vlastní stáje. Výsledek je ten, že velmi úspěšně pohřbívají svoji divizi mobilních telefonů. 🙂 Dostal se teď ke mně bývalý topmodel SONY Xperia XZ Premium. Nefotí úplně špatně. Viditelně ten mobil je schopen produkovat velmi dobré fotky. Má to ale jeden háček – ty fotky jsou uměle zhoršené kompresí a prostě postprocesem. Kdybych se dostal k surovým datům, tak udělám špičkové fotky. Ovšem SONY to tak nechtělo a proto špičkový mobil fotil průměrně (spíše mírně podprůměrně) už předloni, když vyšel… Škoda. Tudy cesta nepovede.
        Hlavní problém, proč ještě ve foťácích nemáme mnohojádorvé procesory, velké RAM atd. je hlavně v tom, že by se asi nikomu nelíbilo nabíjet baterku po 50–70 snímcích. Ono to totiž velmi slušně žere energii. Podle mě čekají na nějaký posun v úspornosti/akumulátorech. Potom to pochopitelně bez potíží půjde. Aspoň u těch výrobců, kteří nemají svoji divizi mobilních telefonů… 😉

  5. Pěkný a poučný článek. Trošku bych polemizoval s tím, že za některých situací se fotit prostě nedá – fotit se dá vždy, ale je pravdou, že v těch nefotitelných situacích je pak 99,9% fotek na vyhození, ale občas z nějakých nepochopitelných důvodů prostě jedna fotky vyjde velice zajímavé. Ale člověk musí být samozřejmě smířen s tím že s velkou pravděpodobností všechny fotky vyhodí (ale co, když už tam jsem, tak fotím). 🙂 Nevím, jestli jsem „poučku“, že fotografická pravidla jsou od toho, aby se porušovala, četl v některém z Vašich článků nebo někde jinde, ale i to je pravda – ale zase, 99,9% takto pořízených fotek se nejlíp upraví klávesou DELETE. 🙂 Těším se na další články.

    • Jan Rybář

      Jirko, ano, to je pravda – máloco mě tedy naštve jako to, když jsem si dopředu jist, že to dopadne blbě, a ono ne, z nějakého tajuplného důvodu to vlastně vypadá vcelku dobře. Na stranu druhou to vždy vede k odhalení nějakého pozoruhodného (obvykle) kompozičního pravidla… Díky a zdravím, JR

      • Čo sa týka mobilov Sony,ako tu bolo spomínané: Z1 compact vs Z3 compact,ktoré som mal,tak starší model robil kvalitnejšie fotky.

  6. Zdravím Vás, Jene! Ono mě to svádí pustit se do mého oblíbeného porovnávání mobilů a „pořádných“ foťáků a do lkaní, jak programátoři mobilních fotoaplikací devastují obecný vkus a jak umělá inteligence vytěsňuje realitu virtuální realitou. Nebo jak si výrobci klasického digitálu už opravdu definitivně nechali ujet vlak masového trhu a teď předstírají, že normální je fotit na full frame.

    Ale nadhodím místo toho téma „fotografování ve stresu“. Neznám pro focení víc stresující disciplínu než focení rodiny a prázdnin. Vemte si to: Skoro nikdy není čas připravit si záběr. Nemůžete si vybrat místo, denní dobu ani světelné podmínky – a ty jsou navíc skoro vždy na just vysoce hybridní nebo mrtvolně šedé, případně je egyptská tma nebo praží polední slunce. Nikdo není ochoten čekat, až si něco naštelujete, rozmyslíte, musíte fotit tady a hned. Vaši modelové a modelky rozhodně nebudou pózovat, a když už, tak zaujmou na chvilku pózu vyceněného prkna nebo se schválně šklebí (dětičky). Když nemáte od pámbíčka voko a postřeh pro okamžik, obvykle většinu toho fotitelného a zajímavého prošvihnete. Nemluvě o tom, že mobil se svým zpožděním spouště vás spolehlivě připraví o další správné okamžiky. Nejste žádným pánem focení, protože focení je v těchto situacích brané jako trpěná vedlejší aktivita, která má co nejmíň obtěžovat a trvat co nekratší dobu. Samozřejmě, pokud fotíte mobilem „jako každý normální člověk“, je to společensky mnohem přijatelnější, než když funíte kolem s nějakou monstrózní zrcadlovkou. Je to reportážní fotografie, ale bez výsad reportážního fotografa.

    Tím chci říct: na jednu stranu určitě jsou lidé, kteří k focení přistupují s nepoučenými očekáváními, která popisujete v článku. Na druhou stranu: oni ale obvykle fotí ve stresu, v podmínkách, které budou velmi náročné i pro profesionála. A na třetí stranu: takové vnucené stresující podmínky jsou vynikající pro trénování dovedností, jenom se nedat odradit pády a naučit se bez rozpaků používat Delete.

    Všem přeji dobré světlo.

    • Jan Rybář

      Jiří, zdravím a děkuji za komentář a doplnění… To je nesporně pravda: rodinné focení (a dovolené atp) jsou obvykle tím, kdy se láme chleba… A na čem se, mimochodem, dá poznat, co kdo umí… Vyfotit nasvícenou krasavici v ateliéru nebo svítání nad Vltavou umí vyfotit každý (mírná nadsázka), ale pravý test nastává ve chvíli focení nudné vycházky v pršlavém podzimním dni v nudné lokaci… Díky a mějte se! JR

  7. K bodu 1 mě napadlo jen: Spousta vynálezů/zajímavých věcí vznikla tak, že lidi dělali něco, co nevěděli, že nejde. 🙂 Samozřejmě fotograf nesmí být zklamaný, že taková fotka opravdu nevyjde.

  8. Vašek z Oslavan

    ad 1) V knize Příběh fotografie je snímek, kdy fotograf čekal několik hodin. než bude ta správná „atmosféra“, kterou chtěl zachytit.
    ad 5) Navazuji na Luboše H. Také jsem hrdým majitelem LX 100, také fotím mobilem (končící Lumia 1020), ale fotky z mobilu jsou fotky toho mobilu, ne moje. Není tam ten faktor radosti, nastavit si všechny ty čudlíky jako před mnoha a mnoha lety.

    • Jan Rybář

      Vašku, zdravím a díky! A ano, určitě máte pravdu a mimochodem zmiňujete zajímavý aspekt (v němž si dovolím mírně nesouhlasit). U těch mobilů je dle mého opravdu zásadní (pro někoho) ona linie „opravdového focení“, kdy více méně čočka maluje na čip, a focení dopočítávaného, kdy už opravdu mobil provádí psí kusy a vytváří obrázek nezávisle na realitě – např. u umělého rozmazávání pozadí. První verze je pro mě OK, druhé ne (byť občas jí též provádím, to se ví…) JR

  9. Arnošt Katolický

    Článek se mi líbí, protože otevírá problematiku, ale ponechává čtenáři-fotografovi prostor pro vlastní uvažování. K tomu bych už jen rád dodal: nevím, kde se v našich krajích znovu a znovu ( při každém kroku techniky vpřed ) probouzí to, čemu říkám „černobílé vidění“. Příklady: Co je lepší, foťák NEBO mobil, kniha NEBO ekniha, pc NEBO notebook. Chápu, že je v zájmu některých medií udržovat nekonečné diskuse na podobně nesmyslně formulovaná témata. Trvá pak zpravidla hodně dlouho, než se hladina uklidní a kdy nás praxe sama naučí myslet v širších souvislostech.a připustit oprávněnost obou variant – „JEN“ s respektováním cílů a podmínek. Čím dříve to začínající fotograf pochopí, tím dříve se přestane trápit a v pohodě, bez zbytečného střesu a pochyb, bude tvořit fotografie podle svého rozumu.

    • Jan Rybář

      Arnošte, děkuji Vám za komentář a jasně, to je důležitý úhel pohledu. Já osobně to mám vyřešené: vesele a šťastně kombinuji full frame, APS-C, někdy jednopalec a iPhone… Ale pravda tedy je, že občas se potkávám u fotografů se značnou nevolí vůči mobilů… Chápu ji, ale, jak píšete, je to trochu zbytečné… JR

  10. Luboš H.

    To máte jistě plnou pravdu, ale naprostá, opravdu naprostá většina lidí tyhle ambice nemá.
    Ať už proto, že mají jiné priority, nebo jim stačí zachytit Pepíčka na písku apod. tak, aby byl pokud možno na snímku celý, snímek nebyl rozmazaný a bylo vidět, jak má roztomile upatlanou pusinku… Pokud tohle jakýkoliv přístroj dovede, je vše v pořádku a jsou spokojeni.
    Bohužel jen velmi málo lidí zaregistruje, že je, nebo není, snímek kompozičně v pořádku, má nápad a něco z něj vyzařuje.(záměrně nezmiňuji jeho technickou kvalitu, protože tu už přijatelně zvládá téměř vše co fotí.)
    Je totiž v mnoha případech důležitější, že mám snímek prababičky , nebo záběr z naší ulice, pořízený před x desítkou let, který je mizerný jak technicky, i kompozičně, ale je to zachycení nenávratné minulosti a tím je cenný. Naši potomci to budou mít , díky pokroku techniky, ještě o hodně kvalitnější (pokud to bude dobře vytisknuté. O trvanlivosti uložených snímků si totiž nedělám iluze).
    Takže všichni foťme jak nejlépe umíme a nebojme se využívat nabízenou techniku, která nám to velice usnadňuje. A hlavně tiskněme, protože jedničky a nuly se velmi rády rozutečou.

  11. Lidé jsou pomateni přemírou techniky, marketingovou masáží prodejců a zahlceni digitálním smogem v podobě kvanta obrázků., čímž ztrácí zdravý rozum.
    Lidem chybí fotografická gramotnost v podobě alespoň základů historie, estetiky, komunikace, stavby a skladby fotografického obrazu i umění „vidět“.
    Zvládnout se soustředit na obraz, uvědomit si proč to fotografuji, co to má zobrazovat, umět si i představit, jak to bude vypadat (lze si u složitých motivů předem udělat tužkou na papíru náčrt). Lidské oko a mozek je adaptabilní a šálivý, kdežto fotografická technika a optika vidí jen to, co fyzikální zákony dovolují, a i v tom jsou pro věci neznalé a nezkušené častá úskalí.

  12. Luboš H.

    Opět pěkný článek, fundovaný a s nadhledem. Díky. Vaše závěrečná slova:
    „ …. Okamžitý výsledek se v tomto případně prostě počítá víc než pořádná fotka vyžadující úpravy.
    Zatím si toho, naštěstí, mnoho lidí nevšimlo. A kdo si všiml, hledá chybu u sebe (protože tomu odmítá uvěřit).
    Až jim to ale dojde, bude zle.“
    přesně vystihují situaci současnou a dovolím si tvrdit že za rok, či dva budou platit ještě víc.
    Já nemám žádné ambice a můj estetický cit je mizerný, tak se zabývám hlavně technickou stránkou focení. Když nějaký snímek, dle mého pohledu stál za chvíli času, snažil jsem se ho pomocí úprav osvětlení, ostrosti případně i barev , co nejlépe upravit. Vždy se to povedlo (někdy více, jindy trochu méně).
    Dosud jsem fotil zrcadlovkou Canon 100D a dobrým 4/3 kompaktem Panasonic Lx100.
    A jsem u toho. Koupil jsem mobil Xiaomi MI 9. Udělal jsem několik porovnávacích snímků ze všech přístrojů a nechtěl jsem věřit. Tem mizera mobil bez úprav vždy vyhrál (bylo dobré světlo). Když jsem chtěl skóre vyrovnat , nebo zvítězit, musely ostatní snímky projít úpravou.
    Min. 90% snímku pořizovaných běžnými „fotografy“ je typu: děti v bazénu, výlet na hrad, barevný podzim ……. (však víte co myslím). Jsou to fotky vzpomínkové (… jé tady bylo Pepíčkovi x let a co už uměl..). Takže skoro vždy fotky nad kterými je škoda ztrácet čas pracnými úpravami. Těchto 90% obrázků zvládají dnešní mobily velmi dobře, ba i výborně.
    Takže můj závěr: Proč by se min. 90% populace měla učit ISO a další čudlíky, když to procesory v mobilech umějí lépe?
    Na mobilu mě při focení štve, ze se blbě drží , je moc velký (můj), nemá kloudný zoom.
    Až někdo začne vyrábět malý kompakt s dobrým foťákem jako je v mobilech, rozumným optickým zoomem, hledáčkem a navíc, který bude umět telefonovat, posílat sms a sdílet fotky (já víc od mobilu nepotřebuji), hned ho půjdu koupit. 

    • Jan Rybář

      Luboši, díky za komentář! A ano, podobné věci zažíváme všichni, prostě ty kapesní hračky dokáží vážně překvapit… A lepší už to nebude… Ale ono, striktně vzato, i na mobilu je stále třeba chápat ISO, protože prostě pohyblivé věci bývají mázlé… Ale to je samozřejmě prkotina… JR

Připojte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*