Čím budou za pár let fotit ti, kdo chtějí mít pořádné foťáky? Budou to stále full framy, anebo se i mezi náročnými uživateli prosadí menší čipy? Tahle otázka vždy vyvolá řadu vášnivých reakcí, pojďme ji tedy trochu rozmotat. Ostatně, na této odpovědi tak trochu záleží i podoba budoucího světa fotografování.
Proč nad budoucností full framů vlastně bádat? V minulosti jsem už sepsal podrobný článek o velikosti čipů a také tématech, o nichž se fotografové rádi hádají. Před nedávnem se zase s obrovským zájmem setkal můj mírně apokalyptický text o tom, že mobily jsou mnohem dál, než si fotografové stihli uvědomit.
Ale přesto je nyní dobrá doba pár bodů na téma full framů sepsat, protože se týkají různých napínavých debat. Včetně té, jak v budoucím světě obstojí velká dvojka Canon a Nikon.
Video: Full frame vs obyčejný plasťák
Pro jistotu rekapitulace v jedné větě: full frame (v češtině též plnoformátový) foťák má relativně velký snímač o velikosti dřívějších negativů, zatímco naprostá většina začátečnických foťáků má čipy menší. APS-C je zažitá zkratka pro obecnou velikost především levnějších zrcadlovek, ale v posledních letech i ambiciózních foťáků pro náročnější použití (Fujifilm). Plus jsou ještě čipy o něco menší, například v Olympusech. Tolik bleskové shrnutí – a pojďme zkoumat, co z toho vlastně plyne.
Poměrně často na mých kurzech focení zaslechnu něco na způsob “už brzy si chci koupit full frame foťák, protože profíci a jiní frajeři přece fotí jen na pořádně velký čip, až si foťák koupím, fotky budou mnohem lepší!”.
Není snadné reagovat, protože to je vlastně otázka záludná, na níž není úplně snadné rychle a věcně odpovědět. Protože na každou z oněch podotázek se dá s přehledem odpovědět ano, ale také ne.
A proto, když jsem nedávno dodělával jeden z mých online kurzů, sestříhal jsem do něj zhruba 4 minuty dlouhé video (viz výše), v němž jsem vedle sebe cvakal mým full framem a začátečnickou zrcadlovkou se setovým plasťákem.
Byl to i pro mě hodně zajímavý experiment, byť výsledek (v celé své dvojznačnosti) jsem samozřejmě tušil. U mých online studentů tento kousek vyvolal až překvapivě velký zájem, tedy mi přišlo škoda ho nepoužít do tohoto samostatného článku. A ono video jsem nyní odemkl i čtenářům webu….
Máte-li ony čtyři minuty, mrkněte na něj – a připomínám, že jde o neupravené fotky pořízené v přirozeném světle pražské kavárny Bistro Ořechovka… A vystupují v něm kamarádky studentky/barmanky, které tam pracují a rozhodně nejsou profesionální modelky (byť by jistě býti mohly!). Díky jim za to…
Co tedy z onoho videa dle mého plyne?
1. Samozřejmě, full frame je full frame
První bod je nepřekvapivý, samozřejmě, velký čip full framu v kombinaci s pevnými objektivy nabízí fotky výrazně lepší, to je zjevné. A platí to více méně obecně, nejen z mírně “nefér” srovnání z videa (obyčejných seťák + levná zrcadlovka versus pevný objektiv na full framu). Krom full framu fotím i Fujifilmy (s menším čipem), výsledky jsou skvělé, na Fujifilm nedám dopustit, ale nic to nemění na oné tezi, která je prostě pravdivá: Full frame nabízí opravdu skvělé výsledky a obecně (opakuji: obecně) platí, že cokoliv menšího porazí. Samozřejmě, ďábel se skrývá v detailech, viz níže…
Potud nuda, že?
2. Otázka otázek: jak drastický to je rozdíl?
Dle mého je vlastně trochu zbytečné debatovat na téma, zda z full framu lezou lepší fotky. Prostě lezou, ač pokud toto téma nahodíte například mezi Fujisty (též k nim patřím, proto mi snad odpustí), velmi rychle se se zlou potážete. Vyslechnete si obvykle, že full frame je starý koncept a že budoucnost patří skladnějším foťákům, přičemž rozdíl v kvalitě je (podle toho, s kým mluvíte) zanedbatelný, až žádný. A full frame je dle mnohých tedy zbytečnost, protože kvalitní objektivy na menších tělech dokáží v zásadě to samé.
Čímž se zase vracíme k oné zásadní otázce z titulku: jak zásadní to je rozdíl? Je významný, anebo se rozdíly opravdu stírají a jsou stále méně zásadní?
Na to každý odpoví trochu jinak. Můj verdikt je takový, že – viz výše – full frame je prostě full frame a opravdu z něj obecně lezou fotky mnohdy nedostižně lepší.
ALE: při tom platí, že rozdíl je menší, než si většina začínajících fotografů myslí. Jinými slovy, že full frame není onou naprostou spásou a že (z druhé strany řečeno) i s obyčejným seťákem plasťákem lze v dobrých podmínkách udělat prostě fotky skvělé…
Anebo, abych použil hodně častou větu z mých kurzů, jasně, že je lepší fotit na full frame, ale nejzákladnější výbava pro běžný provoz je u full framu někde kolem, plus minus, 120 000 Kč. Začátečnickou zrcadlovkou s pevnou padesátkou (cca 20 000 Kč) se dá udělat portrét velmi podobný, ne stejně dobrý, ale pořád opravdu skvělý.
Stojí ten rozdíl za oněch 100 000 Kč? Opět, každý odpoví trochu jinak. A otázka je zde tedy důležitější, než odpověď…
3. Chcete IMAX,nebo stačí normální biák?
Kdysi jsem vymyslel příměr pro srovnání full framů a menších čipů. Figuruje v něm velkoplátnový IMAX a běžné kino. Trochu se s ním opakuji, ale lepší mě prostě zatím nenapadl, tedy ho použiji i zde.
Tedy ano, pokud dáme špičkové sklo na špičkový foťák s menším čipem, výsledky budou naprosto srovnatelné. Při prohlížení máte pramalou šanci poznat, zda to je full frame nebo menší APS-C čip (ba i něco menšího, aby mi nenadávali majitelé Olympusů či Panasoniků). Samozřejmě tedy platí, že výsledky mohou být zcela fantastické i z menších čipů.
ALE, viz bod 1, prostě vždy, opakuji, vždy, platí, že full frame v dané situaci zvládne víc. Někdy o chlup, někdy o parník. Otázkou tedy je, jak moc je pro vás ten kousek zásadní. A tu je ono přirovnání: když půjdete do běžného kina na skvěle natočený film, budete nadšeni a nenapadne vás, že existují ještě vyšší patra, jak ho zahlédnout a být jím ohromen. Teprve když se na to samé podíváte na plátně výrazně větším, třeba onom IMAXovém, dojde vám onen rozdíl, okamžitě uvidíte, že jste někde dál a výš.
Rozdíl mezi skvělým APS-C foťákem a full framem není tedy rozdíl mezi dobrým a horším. Je to rozdíl mezi skvělým a ještě skvělejším…
4. Zásadní paradox: začátečníky full frame zachrání
Na začátku jsem zmínil onu častou dychtivou větu začínajících fotografů ve znění á la “a až si koupím ten full frame, fotky budou lepší, že?” A v zásadě jsem už popsal, proč se jim snažím vysvětlit, že je to vše trochu jinak a že je většinou opravdu rozumnější začít si hrát s něčím obyčejnějším.
V čemž by se ale neměl ztratit zásadní a vlastně mírně paradoxní fakt: začátečníci opravdu ocení full frame poměrně zásadně. Protože zkrátka počáteční hraní si je s full framem mnohem snazší, efekty výraznější a počet liků na Instagramu větší.
Často potkávám nadšence, kteří si někde na fóru přečetli, že bez full framu to nemá smysl, koupili si tělo + pevnou 50tku se světelností 1.2… A oči jim svítí, protože pozadí za hrnečky ve Starbucksu je rozmazané zcela famózně, portrét přítelkyně schované v listí je magický a západ slunce na Prahou vypadá též skvěle. A opravdu to dopadá výrazně lépe než s čímkoliv menším.
Rozhodně jim to nevyčítám ani je za to nekritizuji (!!), jen je zkrátka dobré vědět, že když se vše přehoupne do “zásadnějšího” focení á la dítě a pes cestou na Sněžku v mírném mrholení, ony efekty prostě už tolik fungovat nebudou. A síla full framu se vrátí až po dlouhém a mnohdy bolestném začátečnickém období, kdy dotyčný zjistí, že k hezké fotce je opravdu ještě třeba řešit mnohem více než šíleně rozmazané pozadí.
5. APS konkuruje full framu jen u zručných uživatelů
S předchozím bodem těsně souvisí i druhý, podobně zásadní jev: plnou sílu foťáků s menšími čipy zdaleka nejvíce dokáží využít zkušení borci. Tedy ti, kteří jsou schopni maximálně pracovat se světlem, kompozicí a dokonale znají silné i slabé stránky svých strojů.
Tedy ano, špičkové APS-C foťáky jsou opravdu silnou zbraní zkušených fotografů, jen oni z nich dokáží vytáhnout přesně to, co chtějí. A fotit obrázky, u nichž ani zkušené oko nemá šanci poznat, jaká velikost čipu je vytvořila.
Pokud se nepletu, zrovna u Fujistů je poměrně zásadní procento těch, kteří utekli z full framu, zkrátka chtěli něco menšího a šikovného. Což je opravdu skvělá výchozí pozice pro to, jak využít ony stránky silné a zamaskovat stránky slabší.
Proč to tak je? Z důvodu zcela banálního: zkušenější fotografové zkrátka ve větším procentu tuší, že k dobré fotce dobrý foťák opravdu nestačí a řeší jiné a podstatné věci (světlo a kompozici především).
6. Full frame je ideální pro líné fotografy (jako já)
A bod poslední, souhrnný, osobní: s full frame to je prostě vše snazší a mnohdy je prostě pohodlnější vzít kanón na vrabce, protože se zkrátka tolik nenadřete. Příklad: před časem jsem fotil příbuzným svatbu (což je obecně má nejméně oblíbená fotografická činnost). A řešil jsem, zda do valašských hor tahat obrovskou kabelu s full framem, nebo zda by stačila moje mikrobrašna s nejmenším z Fujifilmů a třemi pevnými skly.
Jak asi tušíte, vzal jsem full frame, protože jsem prostě líný. Ano, i s menším elegantním foťákem bych vše vyfotil hodně podobně. Ale mnohem více bych se nadřel, mnohem častěji by mi foťák neodpustil chyby, zkrátka bych trpěl mnohem více než obvykle.
Proč že tu historku líčím? Protože ilustruje další, ač přehlížený aspekt oné debaty “full frame nebo ne full frame”… Aspekt skrývající se v dotazu mých kamarádů profíků fotografujících každý den po dny, týdny a roky… Mají často pramalé pochopení pro mé mudrování nad novými, malými a krásnými foťáky. A říkají: “A proč bych se něčím takovým patlal, proč bych si raději nevzal pořádný foťák?”
Zkrátka, full frame je full frame.
Jen pořád nevím, jaká je odpověď na otázku z titulku tohoto článku. Na co vlastně fotí frajeři.
Frajeři nefotí na fullframe, frajeři fotí na středoformát!! 🙂
Možná jste, pane Rybáři, zapomněl zdůraznit, sklo je důležitější než to tělo!!!
Možná, kdyby někdo na nový fulframe nasadil seťákový zoom (ano vím, on se pro fullframe nedělá), první pokusy by nebyly tak úžasný, jakpopisujete.
A kdyby si někdo dal na „začátečnickou“ zrcadlovku padesátku 1.2, tak ty skleničky v pozadí Starbuksu by měl taky parádně rozmazaný, zvláště pak proto, že to víceméně odpovídá portrétní sedmdesátce.
Michaeli, děkuji za doplnění a jasně, máte pravdu – na objektivech nakonec vždy záleží skoro nejvíce! JR
Daleko víc než na těle a sklech záleží na oku a duši fotografa‘!To nelze ničím nahradit.
Vždycky jsem tvrdil, že je třeba fotit hlavou a srdce spíš než foťákem.
Jasně, mám dvoutřetinovýho Nikona, líp se tahá do přírody na vícedenní/vícetýdenní akce, občas pláču po filmovém „fullframu“. Ale kdo mi brání vytáhnout ze skříně poloprofi Pentaxe na film?
Zdravím a díky za komentář! JR
Jsem spíše zastánce APS-C čipů, i když se mi stýská po velkém hledáčku a kinofilmu, menší objektivy a trochu i těla mne vzali více, APS-C s crop factorem 1,6x či tzv. DX podobné velikost 1,5x je myslím optimum kvality, šumu a ceny. FullFrame má stále jednu velkou nevýhodu, je prostě drahý, objektivů na něj je hodně, ale přeci jen nejsou tak skladné. Udělat fullframe malou bezzrcadlovku je trochu problém, ale Sony A7 je příkladem, že to jde. Ani 4/3 formát není k zahození, ale jsem více zvyklý na oku přirozenější poměr 3:2 a ořezávat se mi nechce a crop 2x už je dost. Menší čipy už jsou kompromisem větším, ale i ony už zvládnou hodně, teď jsou populární 1″ čipy, které nahradily dřívější 2/3″ a u kompaktů se přešlo z 1/2,7″ na 1/2,5″ až na 1/2,3″, pamatuji si na časy, kdy byly 1/1,8″ staré Olympusy C-5050/C-5060, Minolta F300 a 5 Mpx, to bylo optimum a na fotky do A4 to stačilo. Kresba byla pěkná a za dobrého světla to dělalo pěkné fotky. CCD mělo něco do sebe, dnes je nahradily čipy CMOS, BSI-CMOS s osvícením zezadu a CCD téměř vymřely, jsou náročnější energeticky a více šumí ve vyšších ISO a hlavně přetékají pak (D70 na to hodně trpěla) a nakonec video vůbec nestíhají vyčítat, max. je HD. Pokud chce někdo FullFrame a stačí mu set nebo pevná padesátka, tak A7 nebo A7 II je jasná volba, ale pokud chce více, tak je lepší pouvažovat už o Nikonu a Canonu nebo A7 III nebo Z6.
S FF je to někdy snazší. Trčí portrétovanému větev z hlavy? Ano, ale je tak rozmazaná, že je to skoro jedno 🙂
Kompozice a myšlenka jsou ve fotce často daleko větší problém, než velikost snímače. Já s oblibou tvrdívám, že v dnešní době na použití na internet neexistuje varianta, která by neudělala schopný snímek. Člověk, který z nějakého důvodu vyšší kvalitu potřebuje nebude hledat rozumy po internetu.
Dobrý den, Jene, díky za další provokativní článek! Za mně: dokonce i frajeři musí fotit tím, co jim výrobci jsou schopni dodat. Uvidíme za (doslova) pár let, jak při stále klesajících prodejích a zisku výrobci klasického digitálu obstojí. Mrazí mě při čtení příběhu Eastman-Kodaku, který se po roce 2012 položil kvůli chybnému obchodnímu odhadu, když kolem milénia předpokládal, že ho nadále uživí především klasické filmové materiály a nechal se předběhnout ve vývoji digitálu. Odpověď na budoucnost FF proto bohužel nemusí spočívat v konkurenci technického potenciálu a obliby formátu, ale zcela brutálně v prázdné kapse výrobců.
Jinak: souhlasím s názorem, že fotku dělá fotograf (v hlavě). Technika čím lepší, tím víc super, ale je to pořád jen nástroj.
Pane Hruško,
no já se z vás snad picnu, takový frajer se jen tak nevidí ! Fotí s FF Sony a na ní má nejlepší sklo na světě,
jak jste to jen dokázal…? 🙂
Frajeři japonský ze Sigmičky. Klobouk dolu no. Nic detailnějšího nebylo dosud vyrobeno (pro foťáky – nepočítám pro družice za miliony). Ale mohou si ho dopřát i nikoňáci a kanóňáci. S 850kou lze dokonce udělat stejný výsledek jako s a7riii. Hodně lidí ale odrazuje velikost/ hmotnost objektívu 1,3kg, která je na 40mm opravdu titánská. Ale s přihlédnutím na optickou soustavu se není čemu divit.
Zkoušel jsem všechno možné, začínal jsem u focení kompaktem, mobilem, přes asp-c jsem skončil u fullframe. Nejsem profík, fotím jen naši rodinu a právě to se ukázalo jako nejtěžší oříšek pro všechny přístroje. Fotím hlavně rodinné akce, kde zachytit pobíhající děti v né úplně ideálně osvětlených místnostech je docela problém. Většinou nefotím sám, fotky z akce mají i ostatní a právě vždy když sehrajeme fotky dohromady velmi vynikne, jak jsou fotky z fullframe úplně na jiné úrovni než fotky z kompaktů, mobilů atd…, prostě zachytit pohyb v tmavé místnosti, kór v automatickém režimu pro ostatní přístroje takřka nemožné a vždy jsem moc rád, že jsem do fullframe zainvestoval. Když pak kouknu na starší fotky, lituji, že jsem nezainvestoval mnohem dříve:-).
Vždy když koukám na nějaké srovnávací testy fotomobilů, kompaktů i jiných foťáků …, v naprosté většině jsou tam krásně zachyceny květiny na slunci, nebo nějaká krajinka, maximálně je sem tam noční fotka, ale většinou pouze statických budov, prostě fotky, které si myslím, že snad ani nikdo v reálu nefotí :-).
Hodně komentářů co jsem četl namítají že nové fotoaparáty mají novější technologie, tedy, že ani menší čipy tolik nešumí, problém je, že tyto nové fotoaparáty bývají drahé a objektivy k nim s dobrou světelností ještě dražší. Já koupil starší Nikon D600 s Tamronem 28-75/2.8 a jsem velmi spokojen a celá rodina fotky taky chválí. Časem jsem přikoupil starší Nikon 80-200/2.8 za 4 tisíce, se kterým fotíme dceřinu atletiku ať už v tělocvičně nebo venku a taky naprostá spokojenost. Navíc je na netu tisíce nabídek starších ale kvalitních skel, takže je pořád z čeho vybírat a nevyužitá skla je možné i jednoduše prodat.
Pokud nechci tahat zrcadlovku, třeba na kolo s dcerou, nebo na několikadenní trek s batohem, tak beru Panasonic tz100, který je v přírodě v dobrých slunečných podmínkách dostačující a má i slušný zoom, dříve jsem měl tz70 a taky to šlo. Na kratší výlety raději beru zrcadlovku.
Třeba někoho inspiruji, třeba mě někdo vyvede z omylu, rád se nechám poučit, chci mít prostě hezké fotky svojí rodiny 🙂
Docela hodně mi nesedí to srovnání cen. Začátečnická APS_C zrcadlovka plus pevná nejlevnější 50 cca 20 tisíc opravdu stojí, spíše ještě o něco méně. Ovšem FF plus kvalitní pevná 85 opravdu dneska nestojí 120 tisíc, ale cca polovinu, možná ještě méně. Ceny FF tel šly totiž v poslední době hodně dolů i při nakupování v ČR, např. Nikon D750 stal ještě loni na podzim 50 tisíc, dneska je za cca 32 tisíc.
Ona D750 je (i) dle mého nyní nejlepší volbou vůbec. Ano, objektivy budou o něco dražší než na apsc, ale výkon a výstup 750 vůči její ceně je skvělý. Kdo tedy překousne velikost a hmotnost a nevidí přínos v mirrorless, pak má vybráno.
Pane králi Hruško,
tím, že pořídíte „bestiálně ostrou fotku, s množstvím bestiálně ostrých detailů, ještě neznamená, že je ta fotka dobrá a koukatelná.
Možná bude jenom bestiální…
A ano, Fujifilm má jen dvě středoformátová těla a na ně jen devět objektivů. Z toho 8 Fujinonů a jeden Mitakon. Zdá se vám to
málo? Mě ne, takže Sigma se svými skly může klidně na Fuji prdět, mají svých dost… 🙂
no jo ale když nemáte nejostřejší a nejdetailnější objektiv na světě čili sigma 40 art, tak na ten snímač – ať je sebelepší – ten obraz nedostanete ani přes dejme tomu hodně nadprůměrné sklo, protože 40ka je o světelný rok přede všemi 🙂
Mám SONY a7R3 + Sigma 40 1.4 art. Jsem král. Nic na světě neudělá ostřejší a detailnější fotku. To co z toho leze je prostě bestialita! 🙂
No dobrá fuji má středoformát – radujme se veselme se, ale čím to nakrmí? Sigma na fuji prdí 🙂
A neni to spis tak, ze Fuji nedovoli, aby delal objektivy pro jejich system nekdo dalsi ? Coz je pro mne jeden z hlavnich duvodu, proc Fuji vylucuju z uvah o koupi …
Dobrý den, Jene,
napsal jste to velmi dobře a v podstatě se vším s Vámi souhlasím, až na maličkost, že Full frame je ideální pro líné. V mém případě je tomu přesně naopak. Jsem líný, a proto jsem přestal fotit na Full frame 😊
Rozhodně nejsem frajer a neodvažuji se nikomu radit. Ale pokud by některý ze začátečníků chtěl poradit, tak moje zkušenost je taková:
Začal jsem fotit od svých třinácti let, kdy jsem od rodičů dostal první fotoaparát sovětské výroby Ľubitěl, tuším se jmenoval. Pochopitelně na kinofilm. Od té doby jsem vystřídal desítky fotoaparátů … Flexaret, Kiev, Praktica, atd. Později jsem si zařídil fotokomoru, pochopitelně v koupelně panelového bytu. Nezapomenu na ty chvíle napětí, kdy z fotopapíru vylézaly zdařilé i méně zdařilé fotky, nadržování či clonění světla, shánění červených žárovek z NDR atd. Byla to po stránce fotografování krásná doba.
Ale to je středověk a doba pokročila mílovými kroky vpřed. S digitální fotografií přišel obrovský bum. Už není třeba fotokomora, ale počítač a vhodný program na úpravu fotek. Samozřejmě, že jsem se také vydal touto cestou. Začal jsem s fotoaparáty, které tuším v počátku digitalizace pořizovaly snímky kolem pěti či česti MPix. Po „sametovce“ se mi podařilo konečně vycestovat i do exotického zahraničí. Tím pádem jsem zatoužil „po pořádném fotoaparátu“. A protože fotografování je mým jediným koníčkem, kterému dávám vše, našetřil jsem si na Full frame zrcadlovku a několik objektivů. A nyní se dostávám „k jádru pudla“. Fotografie z těchto exotických zemí, které jsem navštívil, jsou, při mé vrozené skromnosti 😊, podle mne i podle mých přátel, celkem slušné. Ale upřímně, ne každá fotografie z Full framu je stoprocentní. Full fram není tedy recept na dokonalou fotografii, jak si možná někteří začátečníci myslí. Ale abych pokračoval. Z těchto cest jsem si pořídil několik málo pláten, několik větších fotografií a toť vše. Ostatní mám uložené v PC. Exotické cesty skončily a já najednou zjistil, že mě nebaví s sebou tahat po Karlštejně a Šumavě těžkou výbavu Full frame. Najednou jsem zatoužil po něčem malém a kompaktním. A tak jsem si pořídil Fujifilm X-E3. K mému potěšení jsem zjistil, že fotografie z tohoto lehkého přístroje jsou rovněž velmi dobré a pro mé potěšení dostačující. Od té doby mi Full frame leží většinu času ve skříni a vytahuji jej jen občas, když si chci být hodně jistý, že výsledek bude uspokojivý. Je to v případech, když fotím pro někoho jiného a nechci si zkazit reputaci. Pro mé potěšení však bohatě stačí X-E3. A aby to nebylo vše, v posledních dnech jsem začal k pořizování „jednoduchých“ fotografií využívat Huawei P30 Pro. A mám takový dojem, že tudy povede cesta pro většinu amatérů 😊
A proč jsem se tak obšírně rozepsal? Chtěl bych začínajícím kolegům poradit, aby si dobře rozmysleli, k jakým účelům budou fotografie používat a jak je budou využívat. Pokud si chcete pořizovat fotografie do PC a na sociální sítě, tak Full frame je hloupost. Zamyslete se, kolik fotografií zhotovíte ve větším formátu na plakát či výstavu. Možná na zeď svého bytu. Ale kolik takových fotografií pořídíte? A bude vás bavit neustále s sebou tahat mnohakilogramový bágl s výbavou? Myslím, že Full frame je řešením pro profíky, kteří se focením živí. Nám ostatním, domnívám se, vystačí fotoaparáty s menším čipem a troufám si tvrdit, že za pár let nám, respektive vám, protože já už jsem důchodce, budou stačit mobilní telefony.
Hezký den všem.
Zdravím Jane,
myslíte, že by vám „frajeři“ (i když Fujifilm nemá FF) Z Fujifoto.cz zapůjčili na test Fujifilm GFX 50R ?
Recenze od vás na tento stroj, by mě velmi potěšila… 🙂
Zdravím, no to by se mi též líbilo – leč zatím se mi to nepodařilo, protože oni ten stroj nesmí půjčovat (z nějakých důvodů)… Ale od Fujifilmu jako takového by to jít mělo… Až budu mít čas, vrhnu se na to… h
FF či APSC-alebo4/3. Zaujimalo by ma,či majstri foto-Sudek ,Martinček.Bresson,Kuščinsky riešili tento problem vo svojej dobe pri foteni svojich diel.Občas si pozriem Wort P F .Velmi tažko zistit akym formatom fotili.Pravdu povediac ,pri ich dielach to vobec nie je rozhodujuce.Su to nedostižni majstri svetla a hlavne DEJA.Mam na mysli, že zrno, hlbka ostrosti a ine vobec nie su rozhodujuce pri dobrej fotografie.Hlavne ,aby to malo dej a zaujalo divaka.
Dušane, zdravím a díky za komentář… Přesně tak, to je můj dlouhodobý „boj“ snažit se vysvětlovat lidem, že foťák je důležitý, to ano, ale z 90 % vše záleží na schopnosti uchopit světlo a používat kompozici… Mimochodem k té technice, Michael Hanke, český fotograf, který letos už podruhé zabodoval ve World Press Photo, používá Fujifilm X100, což je tuším osm let starý model, který má už tři generace nástupců…. Což je hezký příběh… Mějte se! JR
Zdravím,
jsem frajer, i když na full frame nefotím :-). Připadá mi to trochu úsměvné, že vždy, jak se objeví nějaký
článek pojednávající o velikosti senzoru a jeho využití ve fotoaparátech pro focení toho, či onoho, jak se
rozjede debata, kde se to musí řádně objasnit těm, co tomu vůbec nerozumí. Je přece jedno, co si kdo
pořídí za fototechniku, s jakými objektivy a s jakou velikostí senzoru. Je to každého věc, tak jako to,
zda tu svou výbavu si pořídil vhodně a zda ji někdy vůbec využije…
Já osobně si šetřím na středoformát od Fujifilmu a to budu teprve frajer… 🙂
Přeji všem hezký a pozitivní den.
Aleši, zdravím a díky za komentář! A středoformát od Fuji mám též v zorném poli a tedy pak třeba budeme velcí frajeři oba! (Byť zatím si nejsem zcela jist…) Mějte se! H
🙂 asi okurková sezóna.
Větší čip = víc světla tzn míň šumu (fyzika), ale taky větší, těžší a dražší vybavení. Optimální poměry cena/výkon oscilují kolem těch FF a APS-C, pak je na každém, co považuje za rozumný výkon. Kdyby to tak nebylo, spousta zastánců FF by fotila se 150 MPx stěnama v Hasselbladech nebo podobných. Pokud mám dost světla, stačí i menší čip, pokud ne, nestačí. Tečka.
Sony začíná i do FF přidávat kouzla zmiňovaná u telefonů – tady vidím u SONY náskok, který se za chvíli projeví, ostatně v senzorech už Sony vede.
Pak proč si na začátek nekoupit FF? V době kinofilmů to byla skvělá volba. 🙂 A proč ne milion čudlíků? Nemusím je používat. A konec konců nemusím kupovat nový stroj v bazarech jich je dost.
A poslední. FF může být díky DOF i nevhodné. Zkuste makro FF a kompaktem s čipem 4x6mm. U makra je světla vždycky dost, takže výhody FF jsou ty tam a skládání makra z mnoha řezů kvůli mizerné DOF je … fuj. 🙂
Tož tak.
Marku, zdravím a díky za komentář! To samozřejmě máte pravdu, ale já osobně bych nedával rovnítko mezi světlem a nezbytností velkého čipu (kvůli šumu). Velkou roli to hraje, ale pro mě je nejzásadnější výhodou FF právě ona „velkolepost“, kterou nabízejí větší čipy, anebo třeba i ony staré dávné negativy velkých rozměrů… JR
Dobrý den,
pěkný článek.
Jak si stojí v tomto porovnání třeba FF tělo(xxx) a Nikon D500.
Děkuji za info
Zdravím, s D500 nemám osobní zkušenost, ale obecně platí to z článku: že to je špičkový APS-C stroj, který v šikovných rukách dokáže hodně podobné věci jako FF… JR
Ono to taky asi nebude jenom ve foťáku. I „fotograf“ s výbavou za půl mega dokáže fotky zmršit.
Zdravím a díky za komentáře, to je samozřejmě pravda, a že podobných případů kolem sebe vidím docela dost… JR
Celkem dlouhý článek, který by se dal zredukovat na třetinu, neboť se opakuje stále dokola. Navíc je celkem zavádějící, protože jako starý foto harcovník vím, že čím větší záznamové médium, tím složitější práce. S přesným ostřením u portrétů, například. Z článku jsem nabyl dojmu, že nejpodstatnější na FF je DOF. Což je sice podstatné, ale nikoli nejpodstatnější. Rozdíly jsou v barevné hloubce, pružnosti čipu, šumu. O tom ani zmínka. Nevím, zda si z článku něco vezme nezkušený fotograf, který by měl být jeho adresátem především.
Taffey, zdravím Vás a díky za komentář! Samozřejmě, o rozdílech mezi čipy by šlo psát hodně a mám tu na webu o tom podrobný technický článek, tady mi šlo spíš o nadhození pár otázek, které se neustále vracejí a mají mnoho různých odpovědí… S tou velikostí média si já osobně nejsem jist, pokud se mi nechce nic moc řešit, FF je vždy sázka na jistotu, odpustí mi mnohem více… Mějte se! JR
no tak tento clanok vyznel tak, jak keby prave FF bol hlavne pre amaterov co moc nevedia fotit, a profikom si staci trochu pohrat s APS-C s lepsim sklom. Ale inak uplne suhlasim, presne tak to je 🙂
Tomáši, zdravím! No, zcela tak by to vyznět nemělo, ale v zásadě to takto dost často vídám – že prostě borci zkušení už často nad FF mávají rukou (a umí vytáhnout z menších hraček nejvíce) a naopak nadšenci začínající milují velké mašiny, protože „prostě lépe fotí“… Což ony fotí… Mějte se! H
Skvělý komentář Lukáši ,lépe by to popsat nešlo.
Dobrý den, chci se zeptat abs-c na kterej dám objektiv f1.4 -f1.8 a nebo ff na ktej dám třeba f/4 jak si na tom budou stát fotky?Bude to podobné?
Zásadní problém je v tom přístupu: Znát a předem odhadovat rizika použití té či oné techniky třeba za špatných světelných podmínek a užívat si fotografování s omezeními, které to má.
Občas používám na APS-C bezzrcadlovce zrcadlový objektiv 300mm/f6,3 a to, co si já při samotném procesu fotografování vyloženě užívám, by pro jiného bylo horší než středověké mučení.
Pochopitelně je použitelnost takové techniky omezená, ale micro 4/3 taky nedá na ISO 6400 skvělý obraz, zatímco fullframe (většinou) ano, tudíž u micro 4/3 musím řešit, jak to vyfotit s nižším ISO, u fullframe prostě jedu třeba na automatiku a ISO neřeším. Kdo je zvyklý cvakat mobilem, toho asi bude takový přístup bavit, mě tedy ani náhodou. Pro mě je fotografování krásné jako celý proces a nevidím z něho jen ten výřez „Lajk na Fejsbůku“.
Co se týče využívání té nízké hloubky ostrosti v kombinaci fullframe + světelný objektiv, chtěl bych podotknout, že můžu udělat technicky skvělou fotku, kterou prostě APS-C se seťákem neudělám ani kdybych se rozkrájel, ale bude-li to tuctové nebo kýčovité, byla mi ta skvělá fototechnika houby platná, protože dobrý nápad ani zajímavé světlo mi prostě sama o sobě nedá.
Prachy jsou hodně podstatné. Málokdo se rozmýšlí, zda si koupí foťák za dvacet nebo za sto tisíc. Kupuje si to, na co má. A zazobanému „děcku“ s přístrojem za stopadesát klacků, které provádí na první pohled idiotské kompozice a třeba s tím kilem a půl v ruce cvaká z jedné ruky, tomu se směju…
Začátečníkovi rozhodně nedoporučuji nějaké nadupané fullframe dělo, ikdby na něho měl. Zkazí si tím radost z objevování možností svých i fotografické techniky.
Lukáši, zdravím a díky za komentář! A ano, přesně tak – to, mimochodem, je dle mého jeden z hlavních rozdílů mezi fotografy zkušenými a začínajícími – naprosto přesně tušit, kdy má co cenu udělat, kdy se jaký kousek techniky bude hodit, a kdy ne, kdy je prostě lepší nedělat nic… Mějte se! h