Nikon Df se vymyká skoro všemu, co se v poslední době objevilo na světové fotografické scéně: představuje špičkovou techniku nacpanou do designu zrcadlovek sklonku analogové éry. A tedy něco, co málokterého pamětníka těch „dávných“ dob nechá chladného.  Tedy jsem vzal staré objektivy, koupil filmy a vyrazil do kopců zkoušet různé kombinace starého a nového – a byla to prostě báječná retro výprava…

Toto je pravdivý příběh: mnoho let několikrát za měsíc pohledem pozdravím můj krásný Nikon FM2 a v duchu mu (lživě) slíbím, že už brzy ho zase někam vezmu. S touhle legendou analogové éry (a s pár podobnými kousky – např. s Nikonem FE) jsem projel půl světa a vyfotil tisíce diáků a negativů (nu ano, včetně té fotky, co jsem s ní v roce 2004 vyhrál Czech Press Photo).

Objevení full-frame Nikonu Df (jemuž byly právě řady FM inspirací) mi dalo možnost splnit slib a ten krásný foťák vytáhnout se skříně. Vylovil jsem i mé oblíbené „analogové“ objektivy (Nikkor 28mm f/2.8 a Nikkor 80-200mm f/4) a vyrazil s tím vším s rodinou do lesa. Zajímalo mě, jak si povedou ony „dávné“ objektivy na supermoderním těle. A také to, jak vlastně bude vypadat srovnání negativu a digitálu.

Na rozdíl od drtivé většiny článků o fotoaparátech na tomto webu nemá smysl v tomto případě řešit otázku otázek „koupit / nekoupit“.

U tohoto kousku je zkrátka zbytečné nořit se do dalekosáhlých úvah o použitelnosti a především poměru cena výkon – buďto ho chcete, nebo ne. Což ponechávám na vás…

Čímž se elegantně a diplomaticky vyhýbám debatě o ceně (tělo nyní – prosinec 2014 – stojí nemalých cca 67 000 korun).

Pro mě (a tedy i pro tuto recenzi) je podstatné jediné: byl to opravdu parádní „výlet“ proti toku času – moje „analogové“ objektivy si to užily do sytosti. Nemluvě o těle Nikonu FM2, které mohlo znovu ukázat, co v něm je.

A co jsem zjistil? Výsledky nejlépe posoudíte z fotek na této stránce, mé pocity se dají shrnout následovně:

1. 

   Nové tělo Nikonu Df a staré objektivy souzní skvěle – to zcela podstatné pro mě je v tom, že díky Nikonu Df se „vrátil“ život do mých starých objektivů. A není to rozhodně nějaká laciná nostalgie. Ze srovnání fotek na této stránce je krásně vidět, že tato kombinace opravdu umožňuje návrat k „analogovému pocitu“. Ten se samozřejmě dá těžko definovat (o pocity tu jde především, že?), ale v duchu jsem si mnohokrát překvapeně říkal: „Jo, to je ten pocit s fotek, které jsem si domů nadšeně nosil z minilabů!“.
   Zkrátka: v tomto podstatném parametru jsem byl spokojen, ba nadšen – Nikon Df prostě umožňuje návrat k „náladám“ z analogové éry, tedy obrázkům, které viděno dnešními nároky nejsou tak technicky dokonalé, ale mají mnoho do sebe.

2. 

   Kvalita kresby novějších objektivů je výrazně vyšší – kromě kombinace Nikon Df + staré objektivy jsem pořizoval i „kontrolní“ snímky s dvěma současnými „skly“ od Nikonu. Konkrétně šlo o Nikkor 28mm f/1.8G a „setový“ Nikkor 50mm f/1.8G. Ze srovnání jasně vyplývá, že kvalita kresby je výrazně vyšší než u analogových dědečků. Není to rozhodně překvapivé – už jen proto, že třeba ona „nová“ 28ka má prostě „více skla“ i lepší světelnost. A digitální éra a čipy astronomických rozlišení zpřísnily požadavky na optiku ve všech směrech. Fotografie jsou ostřejší, mají více detailů, celkově působí „úhledněji“. Což nicméně nemusí být vůbec podstatné, pokud vám, viz předchozí bod, jde o něco „víc“ než o technickou dokonalost. „Úhledněji“ prostě ne nutně znamená „lépe“.

3. 

   Rozdíl v kvalitě digitál / negativ je větší, než jsem si myslel – občas se potkávám s názorem, že analogová „filmová“ fotka je stále to nejlepší, co může fotografa potkat a že digitál toho prostě tolik neumí. Již delší dobu vím, že to tak není, ale přesto mě překvapilo, že rozdíl v kvalitě (ale i celkovém „pocitu“) z digitálních obrázků a těch, co jsem nechal naskenovat z negativů z Nikonu FM2, je větší, než bych řekl. Samozřejmě platí, že ony „filmové“ obrázky jsou fantastické, mají jiné dimenze, jsem hrozně rád, že jsem si to zase zkusil, a do budoucna se budu k analogu vracet. Nesporně: ty obrázky působí velmi autenticky, až magicky, a ony negativy, na rozdíl o digitálních souborů, možná někde ve skříni přežijí i pár desítek let. Nicméně: až vám někdo bude tvrdit, že „ty digitály furt neumějí to, co negativy“, nevěřte mu. (Zajímavé by bylo vše ještě posunout k tomu nejlepšímu, co se kdy dalo dělat – a vše vyfotit na diapozitivy. Nesporně by to dopadlo lépe než ve srovnání s negativy – tak to, ostatně, bylo vždy).

4. 

   Otázka bez odpovědi: Jsou dnes filmy méně kvalitní než dřív? Po naskenování filmu mě znovu napadlo to, co mi vrtalo hlavou při podobném experimentu před pár měsíci: že negativy (Fujifilm Superia X-Tra 400) mají nějaké větší zrno než ty, na které jsem fotíval před oněmi cca deseti lety. Skenerem to není, dost pochybuji o tom, že by to mohlo být nějakou horší kvalitou vyvolání. Tedy jediné, co mě napadá, že „nic už není, jak bývalo“, a že kvalita negativů se za ta léta zhoršila. (Pokud k tomu máte nějaké poznatky, napište, opravdu mě to zajímá!)

Tedy v tom podstatném opravdu splnil Nikon Df přesně to, co jsem od něj čekal – jeho retro design z něj prostě opravdu dělá nástroj, který dokáže oživit ty krásné staré objektivy – což není samozřejmě podmínkou, můžete směle používat i nové, jen to bude trochu moc dokonalé (jen žertuji…). Technika uvnitř je opravdu dokonalá – jak se uvádí v oficiálních prospektech, uvnitř se skrývá technologie „vypůjčená“ z vlajkové lodi Nikonu D4, tedy v zásadě netřeba nic řešit.

Nikon Df – co mě potěšilo

Není to samoúčelné retro
Jak už jsem podrobně popsal, spojení staré objektivy-nové tělo prostě funguje a umožňuje produkovat obrázky velmi zajímavých parametrů. Což je zcela zásadní – i kritici „retro-vlny“ prostě musí uznat, že tento foťák dává smysl.

Obrazová kvalita je skvělá
Obrazová kvalita „setové kombinace“ (tělo + 50mm f/1.8) je opravdu skvělá – a fotoaparát tak tedy dává smysl i jako záležitost veskrze moderní (tedy staré objektivy nevyžadující).

Je relativně kompaktní
Každý, kdo vláčí jiné full-frame zrcadlovky, ocení prostý fakt, že to je opravdu foťák relativně malý a relativně kompaktní. Ne však skladný tak, jako bývali jeho předci… Viz první výtka o pár řádků dál…

 

Nikon Df – na co pozor

Není tak krásný jako jeho předci

Ač tato výtka může znít poněkud absurdně, je vlastně dost podstatná – zejména pro milovníky starých krásných věcí typu Nikon FM2. Totiž: ona analogová řada je opravdu a zcela objektivně krásná. Nikon Df si z ní bere inspiraci, ale je větší, bachratější a (Nikon snad odpustí) ošklivější. Vadí to? Jasně, že ne, ale jen s tím počítejte – ony starší věci na vašem krku prostě vypadají mnohem lépe.

Některé čudlíky se hůře ovládají
To „M“ v názvu Nikon FM2 znamená, pokud se nepletu, „manuální“. A právě kouzlo těch zrcadlovek bylo v tom, že byly dokonale manuální a dokonale jednoduché v ovládání (elektřinu potřeboval pouze expozimetr – a pokud by se baterie vybila, nevadí, fotit se může dál.) Nikon Df naproti tomu musí užívat čudlíků mnohem víc a snaha udržet retro-styl občas vede k mírně horší ovladatelnosti (například při přepínání clony v manuálním režimu). Je to, třeba dodat, nicméně prkotina.

Cena není malá
Jak už jsem psal, pokud někoho (vcelku pochopitelně) láká tento model a vše to retro kolem, nebude (vcelku správně) cenu řešit. Nikon Df tedy není fotoaparátem pro toho, kdo si říká: chci dobrou full-frame zrcadlovku za rozumné peníze. Ten zaloví v jiném rybníce (i u Nikonu).

Nikon Df – aktuální cena
Není v mých silách monitorovat změny v ceně tohoto foťáku, tedy sem dávám automaticky generovaný přehled z webu Heuréka.

(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text, firma Nikon mi pouze půjčila zkoumaný foťák, za což jí děkuji.)

Fotografie z testu

Katalogové shrnutí recenze