Panasonic Lumix G9 – šikovná bezzrcadlovka (recenze)

Panasonic G9 patří k nevelkému počtu bezzrcadlovek, které splní nároky i poměrně hodně náročných uživatelů. Obrazové výstupy jsou velmi dobré, ovladatelnost je skvělá, to vše v relativně nevelkém balení. Je to zkrátka pořádný foťák.

Panasonic Lumix DC G9
Panasonic Lumix G9 na oficiálním snímku. Foto: Panasonic.cz

Panasonic Lumix DC-G9 jsem vzal na testování na několikadenní výlet do Barcelony, což je přesně ona situace, v níž má takovýto univerzální stroj své místo. Nasadil jsem na něj setový objektiv Leica 12-60mm f/2.8-4.0 a vyrazil do ulic, ale také třeba na večerní taneční vystoupení flamenka. A byl opravdu hodně překvapený tím, jak zcela bez obtíží zvládl i ty poměrně hodně těžké kousky, které jsem s ním prováděl.

K čemuž ještě dodejme, že cenově to je foťák mířící na opravdu náročnější klientelu: můj testovací set se zoomem Leica se prodává za zhruba 60 000 Kč, s verzí méně světelnou za zhruba 50 000 Kč.

Což definuje i to, pro koho to vlastně foťák je – v zásadě bude dávat smysl pro pokročilé uživatele toužící po opravdu špičkovém stroji v čipové kategorii Mikro 4/3 (formát Olympusu a Panasoniku), anebo pro movitější začátečníky, kteří prostě chtějí něco opravdu špičkového a nechtějí zrcadlovku.

Barcelona tržiště
Barcelonská prodavačka zmrzliny ukazuje, v čem je největší síla tohoto foťáku: výborná obrazová kvalilta, což poznáte například při přiblížení detailů obličeje (fotka je v plném rozlišení)… Stabilizaci zde nechválím, fotil jsem časem 1/400, tedy nebylo jí třeba…

Panasonic G9 umí opravdu skvělé fotografie

To, co Panasonic G9 umí, asi nejlépe zahlédnete z fotografií na této stránce pořízených při běžném “turistickém” provozu v Barceloně. Klíčové jsou v podobných situacích v zásadě dva parametry: obrazová kvalita jako taková a to, jak umí systém “ustabilizovat” náročné scény, zkrátka zabránit rozmazaným obrázkům v pohyblivých scénách. A právě nový systém stabilizace byl tím, čím se v tiskových materiálech firma u tohoto modelu chlubila nejvíce…

Barcelona
Je to foťák univerzální, tedy se hodí na různé turistické toulky i náročnější cíle. Neupravená fotka v plné velikosti.

A hned můžeme tedy říci, že obé se opravdu povedlo – Panasonic uváděl, že jde o dosud nejlepší obrazové výkony, které kdy nabídl, a něco na tom asi bude. Jak je vidět z přiložených fotografií, těžko jim něco vyčíst.

Za obrázky stojí snímač s rozlišením 20,3 megapixelů, což je číslo, které samo o sobě vypadá slibně. Panasonic se zjevně nepouštěl do “megapixelových závodů”, při nichž se firmy předhánějí v tom, kolik obrazových bodů nacpou na čip. Za což je obvykle třeba tvrdě zaplatit: výsledné fotky pak bojují s vyšší šumem.

Panasonic na to nehraje a u foťáku to je hodně cítit: šum je opravdu hodně snesitelný, a v zásadě použitelné jsou i fotky při ISO 12800, což se opravdu hodí.

Flamenco Barcelona
Flamenco skoro ve tmě – foceno na ISO 12 800… Šum trochu vidět je, ale je snesitelný. Mírně upraveno v Photoshopu (hlavně kvůli umělému světlu nehezkých tónů). Fotka v plné velikosti.

Panasonic Lumix G9 a propracované ovládání

Funkčností to je také stroj, který nadchne milovníky propracovaného ovládání, anebo prostě náročného uživatele milujícího naprostou kontrolu nad vším, co kontrolovat lze. Foťák má tři funkční tlačítka, na něž lze nastavit všemožné funkce a také “ovládací joystick” pro rychlé změny například u ostřících bodů.

A ano je tu i výklopný dotykový displej, byť typu, který osobně nemám moc rád – jde o tu variantu, kterou mají například začátečnické zrcadlovky – displej se nejdříve musí vyklopit do polohy vedle fotoaparátu a teprve pak je možné si s ním hrát. (Mojí oblíbenou variantou je ta, kdy je možné displej prostě chytit za dolní hranu a odtáhnout od těla, to je mnohem rychlejší a praktičtější).

Rybar
Nenápadnou, ale hodně užitečnou vlastností tohoto foťáku je schopnost fotit detaily. Což se opravdu může hodit. Fotka bez úprav v plné velikosti.

Plus ano, foťák má i mnoho různých hračičkovských možností: dokáže například vytvořit až 80 megapixelovou fotku, a to skládáním z několika dílčích snímků. To jsem nezkoušel, kdysi jsem si s tím hrál u Olympusů, a moc mě to nezaujalo. Čímž ale nechci říct, že se to nemůže hodit.

Naproti tomu se mi moc líbila funkce, které sice není nová, ale já si s ní ještě nehrál, a to tzv. Post focus. Podstatou této hříčky je to, že foťák po zmáčknutí spouště začne horečně pořizovat sérii fotek a ostřit na různě vzdálené body. No a pak, až v klidu domova, je pak možné vybrat si, na co má být výsledná fotka zaostřená. Případně ze stroje vytáhnout několik různých variant toho, jak obrázek bude vypadat (foťák pořídí krátké video, s nímž je pak možné pracovat i v počítači).

Proč se mi to líbilo? Umím si představit, že šikovné by tohle mohlo být třeba při rychlém focení předmětů na e-shop, kdy čas od času není špatné změnit bod, kam je zaostřeno. Ale opravdu jsem si s tím spíše hrál, tedy neumím posoudit, jak by to fungovalo v ostrém provozu. Zajímavé to každopádně je.

Barcelona
Je to ideální fotťák pro rychlé pouliční focení. Neupravená fotka v plné velikosti.

Panasonic G9 a šikovná stabilizace

Přiznám se, že při pročítání informací o foťáku skoro vždy přeskakuji podrobné popisy výrobců o tom, jak skvěle umí nový model stabilizovat, přeskočil jsem i zde, byť to byly pasáže hodně dlouhé: Panasonic G9 by měl být opravdu vybaven opravdu šikovnou stabilizací obrazu.

Tyto pasáže přeskakuji kvůli tomu, že jedině hraní si přímo v terénu pak ukáže, jak na tom opravdu foťák je. No můj testovací Panasonic G9 opravdu dostal šanci ukázat, co umí: vzal jsem ho na taneční vystoupení divokých tanečníků flamenca.

Flamenco Barcelona
Tady stabilizace opravdu zafungovala skvěle, foceno se zoomem (120 mm v přepočtu) na 1/25. Ruce jsou samozřejmě rozmazané, ale obrázek jako celek je ostrý, což je pozoruhodné. Neupravená fotka v plné velikosti.

Inu, na fotografování není moc těžších věcí: je to pohyb, a to hodně rychlý. Světlo na jevišti je sporé, a navíc se neustále mění v závislosti na poloze tanečníka, což je šílená věc pro rozumné nastavení parametrů expozice. A při sezení v jevišti si jaksi člověk nemůže moc vyskakovat při hledání ideálního úhlu záběru.

Většinu snímků jsem musel pořizovat na ISO 12 800, na nižších hodnotách bych se při maximálním zazoomování nedostal na kratší čas než plus minus 1/200 nebo 1/300… Což je pro rychlý pohyb pořád dost málo.

Ale: fotky dopadly vlastně překvapivě dobře: krom již zmíněné pochvaly o ISO (12 800 dopadá opravdu hodně dobře) je vážně třeba zmínit, že foťák dokázal ustabilizovat nebývale mnoho. Samozřejmě, vášnivý pohyb ruky neumí, to by při tak relativně dlouhých časech odporovalo fyzice. Ale dokázal opravdu vykleslit tváře tanečníků i zkrátka zachránit opravdu mnohem víc, než bych čekal.

Tedy ano, tohle také funguje…

Gaudí Hause
A jasně, Panasonic umí i to „banální“, prostě hezky vyfotit obyčejné fotky na památku, což se též počítá. Neupravená fotka v plné velikosti.

Panasonic Lumix G9 – shrnutí ve dvou větách

Panasonic G9 nabízí jeden z nejlépe vybavených modelů formátu Mikro 4/3, přičemž největší zbraní jsou obecně velmi dobré obrazové výkony, ale také řada technických vymožeností včetně dobře fungující stabilizace obrazu. Relativně vysoká cena z něj činí dobrou volbu pro náročné začínající fotografy toužící po něčem hodně dobrém a relativně skladném, ale především pro fotografy pokročilé, jimž model dává opravdu hodně všestranných možností.

Panasonic Lumix G9 – cena

Není v mých silách ceny sledovat, tedy zde přejímám automaticky generovaný přehled od Heuréky. (Už se neprodává.)

(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text. Firma Panasonic mi pouze bezplatně zapůjčila fotoaparát, za což jí děkuji.)

Další fotografie z testu:

Poznámka: I tyto fotky si můžete prohlédnout v plné velikosti – stačí najít jméno fotky (vlevo dole po rozkliknutí v galerii – např. IMG_0371.jpg ) a  zadat do prohlížeče  www.fotoguru.cz/files/IMG_0371.jpg

 

Shrnutí recenze:

Panasonic Lumix G9

Panasonic G9 nabízí jeden z nejlépe vybavených modelů formátu Mikro 4/3, přičemž největší zbraní jsou obecně velmi dobré obrazové výkony, ale také řada technických vymožeností včetně dobře fungující stabilizace obrazu.

Hodnocení redakce:
7.8

Pros

  • velmi dobré obrazové výkony
  • skvělé ovládání a řada pokročilých funkcí
  • velmi dobrá stabilizace obrazu

Cons

  • cena je relativně vysoká
  • konkurence v tomto cenovém segmentu je poměrně velká
  • baterie toho moc nevydrží
Reklama

5 komentářů

  1. Jan Libich

    Panasonic bezzrcadlovky mají jednu výhodu – malé objektivy, větší hloubku ostrosti (hodí se na reportáže, makro nebo focení vzdálených objektů díky většímu crop faktoru 2, také rychlost ostření a vyčítání je lepší a potěší i kvalita videa a stabilizace a rychlé snímání), Panasonic v tomto je na tom dobře, ale bohužel jeho bezzrcadlovky jsou velmi drahé, dokonce dražší než Olympus. Vyjímkou je jen lacinější GF, ale G řada a GH jsou drahé. A objektivy ještě dražší a stejně tak i blesky. Přesto na video a reportáže jako foťák do brašničky je to velmi dobrá volba a reportér má ostré (možná někdy v jpeg i trochu přeostřené) fotky a může natočit i nějaké případně slušné video. V tomto je jejich výhoda. Pokud však chci fotit portréty nebo krajinky, kde jde o velké rozlišení či za horšího světla, bude Panasonic ztrácet. U Panasonicu mne vždycky odrazovali do jpegu přehnaně agresivní odšumovací a zaostřovací algoritmy, ale zdá se že poslední modely tím už tak netrpí. Navíc se to dá nastavit a fotit RAW.

  2. Lukáš Burget

    Panasonic G9 je velmi dobře vybavený a nejen na poměry formátu 4/3″ dělá skvělé fotky. Myslím, že tyto nové dvacetimegapixelové 4/3″ senzory /nemýlím-li se, vyrábí je pro Panasonic a Olympus největší světový výrobce senzorů Sony/ už začínají APS-C sektoru vážně šlapat na paty.

    Výkon optické stabilizace je i dle jiných recenzí fenomenální, osobně však už váhám, zda je takový výkon skutečně třeba. Myslím-li to s fotkou vážně, pak sekundovou expozici dejme tomu večerního náměstí nebudu dělat z ruky a neostrosti dané pohybem fotografovaného objektu mě stabilizace samozřejmě nezbaví. A tím se dostávám k dalšímu, k tomu horšímu, co na přístroji vidím:

    Přístroj je nejen na svoji kategorii: Velký, těžký, drahý. A znovu: Velký, těžký, drahý.

    Nový Fujifilm X-H1 stojí úplně stejně jako tento Panasonic G9, i on má solidní stabilizaci v těle a jeho APS-C senzor přece jen zvládne více. A dokonce i cena nového fullframe přístroje Sony A7 III je pouze o čtvrtinu vyšší než Panasonicu gé devítky, ale samozřejmě fullframe senzor už z prostých fyzikálních důvodů vysoce předčí i ten nejlepší 4/3″ čip (porovnání výkonů 4/3″ senzorů a fullframe senzorů to jasně ukazuje třeba na Dxomarku).

    Špičkové přístroje formátu 4/3″ si ale dovedu představit jako jasnou volbu v jedné specializované kategorii: Ve „fotolovech na dálku“.
    Dokonce i rozměrný G9 spolu se špičkovým teleobjektivem bude vzhledem k velikosti onoho objektivu celkově menší, a mluvíme-li o špičkových teleobjektivech, možná i levnější, než výkonově odpovídající zrcadlovka fullframe nebo i APS-C formátu, a k tomu díky již zmíněné stabilizaci (zejména v módu spolupráce stabilizace snímače a objektivu) vskutku může poskytnout pro tento žánr jedinečně vhodnou kombinaci.

    Panasonic se ve svých přístrojích dlouhodobě specializuje také na video a výkony jeho přístrojů v rámci videa tomu odpovídají. K tomu ovšem má ve stáji přístroje gé devítce příbuzné, ale přece jen na tento žánr více specializované, například GH5.

  3. Jen chci upozornit, že Fuji má stále zapnuté mírné odšumování a také ISO na Fuji jé odlišné a to díky jinému snímači. Takže ISO 6400 je výší než u Fuji, aby se to vyrovnalo, tak se u Fuji musí dát vyšší ISO. Takže tyto kamery nejsou v ISO moc srovnávat.

  4. Dobrý deň p. Rybář, aký je váš názor na obrazovú kvalitu vs. Fuji X-E3?

Napsat komentář: Mýla Zrušit

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*