Co skvělého fotografického z roku 2025 by nemělo zapadnout? Zde je 10 výjimečných počinů letošního roku a protože jde již o 10. ročník, je to zároveň i ohlédnutí za tím, co pozoruhodného se odehrálo v minulém desetiletí. A má význam i nyní.
Nějak to vše letí – před deseti lety jsem se rozhodl vytvořit anketu Fotoguru roku, kterou jsem tehdy popsal jednoduchým odstavcem: Na seznam Fotoguru roku patří lidé nebo instituce v ČR, kteří v roce (2016 – 2025) něčím fotografickým “vystoupili z řady” a vytvořili něco mimořádného – ne nutně velkého, ne nutně masového, ne nutně náročného, ale zkrátka zasluhujícího uznalé a výrazné pokývání hlavou.
Ale letos jsem se rozhodl pojmout to trochu jinak – a ohlédnout se trochu i zpět a vybrat to, co se objevilo v minulých ročnících, anebo má zkrátka nadčasový přesah. Tak snad vás přehled zaujme!
Tu jsou, pro zajímavost, výsledky předchozích ročníků: Fotoguru roku 2024, Fotoguru roku 2023, Fotoguru roku 2022, Fotoguru roku 2021, Fotoguru roku 2020, Fotoguru roku 2019, Fotoguru roku 2018, Fotoguru roku 2017 a Fotoguru roku 2016.
10 × Fotoguru roku – podesáté
Wildlife foto roku
Unikátní tygři sumaterští a DSLR fotopast Vladimíra Čecha ml.
Zdůvodnění: Málokterý projekt mě vždy tak ohromí jako snímky divokých zvířat Vladimíra Čecha ml. A stejně fascinující je naslouchat, když vypráví o svých speciálních “DSLR fotopastech” kombinujících zrcadlovku, externí světla a pohybový senzor. V letošním ročníku soutěže Czech Nature Photo byly oceněny jeho fotky tygrů sumaterských, jejichž pořízení bylo fotografickou událostí světového významu.
O autorovi: Vladimír Čech ml. je wildlife fotografem a držitelem mnoha mezinárodních ocenění (International Photographer Of The Year, Czech Nature Photo atp). Fotografie vystavuje v prestižních světových galeriích a je uznávaným expertem na fotografování zvířat v přirozeném prostředí.
Linky: Článek o vzniku fotografií z Czech Nature Photo / webové stránky / Instagram Vladimíra Čecha ml.
Fotovýprava roku
Marek Audy a fotky jeskyňářských dobrodružství
Zdůvodnění: O málokom se dá opravdu říct, že je průkopník. Marek Audy k nim nesporně patří: je vášnivým propagátorem stereofotografie, špičkovým fotografem jeskyní, ale také badatelem, který stojí za bezpočtem objevů jeskynních systémů. Vedl tým, který v Albánii objevil a zdokumentoval největší termální jezero na světě (objev byl publikován letos v únoru).
O autorovi: Marek Audy je speleolog a fotograf světového věhlasu. V minulých letech vedl řadu unikátních vědeckých výprav v mnoha koutech světa. Jeho fotografie se pravidelně objevují v odborných časopisech i médiích – před pár týdny například v New York Times, v souvislosti s objevem obří podzemní pavučiny.
Jak vznikala fotka dle Marka Audyho: Fotku jsme pořídili v trojici. Rozdělil jsem úkoly. Martin sehrál roli figuranta plujícího na člunu po jezeře. Richard si zabalil pouze foťák s vysílačem pro synchronní odpálení světel. Zavěšený na laně měl problém už i s vybalováním techniky. A já se postaral o instalaci a „dávkování” světel u jezera. Jako zdroj světla jsem zvolil magnesiovou vakužárovku 5B (směrné číslo 100), která vytvoří silné plošně měkké světlo. Pak jsem ještě oběhl břeh a nainstaloval další dva elektronické blesky. Jeden exponoval mě a druhý jsem držel v ruce a svítil do jezera. Fotka se vydařila na první pokus. Autor: Marek Audy, spolupracovali Richard Bouda, Martin Bartošek.
Linky: Článek o termálním jezeře / Článek v NY Times / Facebook Marka Audyho
Fotoprojekt desetiletí
Negativy z popelnice a úchvatná vizuální historie
Zdůvodnění: Facebooková skupina Negativy z popelnice zde už byla zmíněna v minulých ročnících několikrát, protože nadále přináší naprosté poklady. Ale hlavně: posouvá se stále dál a stává se naprosto unikátním archivem fotografií a tedy vizuální historií posledních desítek let.
O projektu: Projekt Negativy z popelnice je otevřenou facebookovou skupinou, která shromažďuje zapomenuté fotografie (většinou) z rodinných archivů. Stojí za ním Martin Wágner, reportážní a dokumentární fotograf, který je známý především svými fotografiemi z Ruska a bývalého SSSR. Vloni vydal knihu Negativy z popelnice 1910-1945, do níž vybral 211 záběrů z první poloviny 20. století.
Linky: Facebooková skupina Negativy z popelnice / Link na knihu Negativy z popelnice 1910-1945
Krajinářský příběh desetiletí
Moravské Toskánsko jako fenomén fotografování krajiny
Zdůvodnění: “Moravské Toskánsko” (tedy zvlněná krajina kolem Kyjova) patří k nejfotogeničtějším koutům Střední Evropy, časopis Condé Nast Traveller ji před časem označil za jedno z 50 nejkrásnějších míst světa. Ale ne vždy tak tomu bylo – a za „objevením“ tohoto fascinujícího koutu stojí tamní fotografové, kteří krajinu dokázali fotit tak, že z ní udělali fenomén. Před osmi lety jsem do ankety Fotoguru roku vybral tenhle snímek Radka Severy, který k nim patří. A tak jsem se rozhodl fotografii znovu zařadit do tohoto výročního přehledu.
O autorovi fotky: Radek Severa patří k fotografům, kteří pomohli “objevit” tento stále slavnější fotografický magnet. Na rozdíl od zástupů fotografů, kteří tam míří, má zásadní výhodu: je místní a v kopcích u Kyjova má i svůj vinohrad. Proto dokáže dokonale zachytit kouzlo krajiny.
Linky: Stránky Radka Severy / Fotografie na 500px.com / Článek o autorovi (Aktuálně.cz, 2016)
Fotoreportáže roku
Ukrajina Stanislava Krupaře – 3 roky fotoreportáží
Zdůvodnění: Fotoreportáže Stanislava Krupaře z války na Ukrajině patří nesporně k tomu nejlepšímu, co na české fotografické scéně v posledních letech vzniklo. Zásadní je však také časový rámec – válku zachycuje celé tři roky, od prvních dní po současnost. To jeho reportáže posouvá do nových dimenzí.
O autorovi: Stanislav Krupař patří mnoho let k špičkám české reportážní fotografie a je jedním z mála, kdo pracuje i na špičkových projektech v zahraničí. V roce 2022 zařadil jednu z jeho ikonických fotografií do svého přehledu 100 nejlepších fotek roku i časopis TIME (link níže).
Linky: TIME’s Top 100 Photos of 2022 / Web Stanislava Krupaře
Fotopočin desetiletí
Veronika Souralová a Czech Photo Centre
Zdůvodnění: Až budou jednou historici sepisovat dějiny české fotografie 21. století, nebude v něm chybět Veronika Souralová a její Czech Photo Centre. Tedy klíčová osobnost, která organizuje nejen zásadní soutěže jako Czech Press Photo a Czech Nature Photo, ale také bezpočet menších fotografických projektů. Mám možnost to vše sledovat poměrně zblízka a Veronika a její tým mě fascinují svojí energií a vytrvalostí, kterou opravdu zásadně pomáhají české fotografické scéně.
O projektu: Téměř před deseti lety, v polovině října 2016, bylo v Praze otevřeno Czech Photo Centre, vskutku unikátní prostor jak myšlenkou (centrum českého fotografování), tak i provedením (originální architektura včetně sochy Davida Černého). Duší toho všeho je Veronika Souralová. Klobouk dolů.
Link: Czech Photo Centre
Petr Horálek a fotky hvězd, které má ráda NASA
Zdůvodnění: Před šesti lety jsem zařadil do tohoto přehledu fotku s názvem Perseidy nad Slovenskem, kterou do svého přehledu nejlepších astronomických fotografií zařadila americká NASA. Od té doby jsem přestal slavné fotky Petra Horálka počítat – jeho fotografie se staly opravdu legendární. A jak letos uvedla agentura ČTK, počet jeho fotek vybraných do přehledů NASA už dosáhl padesáti… Proto tu nemůže chybět.
O autorovi: Petr Horálek je známý český astrofotograf, jehož snímky si získávají pozornost i v mezinárodním měřítku.
Linky: Souhrnný článek na Denik.cz / Instagram / stránky Petra Horálka
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Ohrožené druhy desetiletí
Tři mohykáni novinářské fotografie: Neff, Růžička, Novotný
Zdůvodnění: Tahle volba je hodně subjektivní, ale do přehledu jsem se rozhodl zařadit tři fotografy, které znám od 90. let. Spojuje je to, že jejich fotky se zde objevily v předchozích ročnících, ale hlavně: patří k ohroženému druhu reportážních / novinových / zpravodajských fotografů. Dělali to kdysi, dělají víceméně to samé i nadále. Což je prostě skvělé a vzácné. Patří k ohroženému druhu fotografů.
David Neff patří k nejznámějším českým fotografům – od roku 1991 působil v MF DNES, nyní pracuje jako šéf fotografů a videa na webu Novinky.cz. Za více než třicet let fotografoval mnoho klíčových událostí včetně válek v Iráku a Afghánistánu. Má bezpočet fotografických cen včetně hlavního místa v Czech Press Photo.
Michal Růžička je známý český fotograf – od roku 1990 pracuje v MF DNES a za třicet let fotografoval mnoho klíčových událostí: od válek po olympiády. Vyhrál bezpočet fotografických cen.
Michal Novotný je známý reportážní fotograf. Krom dvou desítek ocenění v Czech Press Photo patří k několika “vyvoleným” Čechům oceněným i ve World Press Photo. Řadu let chystá projekt Tváře víry, který je unikátní i ve světovém kontextu: systematicky dokumentuje světová náboženství po celém světě.
Projekty desetiletí
Jan Šibík, Daniela Matulová: knihy a výstavy
Zdůvodnění: Fotografové si rádi stěžují, že na výstavy nikdo nechodí a že knihy se nevyplatí vydávat. Jan Šibík a jeho partnerka Daniela Matulová ukazují, že to jde: za uplynulých deset let za sebou mají mnoho úspěšných výstav a několik špičkových knih. Vloni jsem je potkal v Karolinu, kam dokázali k reportážním fotkám z Koreje přitáhnout nebývalé množství lidí. Letos vydávají novou knihu s názvem Kušti o indických „hliněných zápasnících“ se souborem fotografií oceněných na World Press Photo.
O autorech: Jan Šibík patří k nejznámějším českým reportážním fotografům s bezpočtem domácích i zahraničních cen. Fotografka Daniela Matulová je jeho dlouholetou partnerkou a zcela klíčovou postavou pro organizaci jeho výstav i produkci knih.
Linky: Jan Šibík – web / Facebook / knihy Jana Šibíka
Fenomén desetiletí
Umělá inteligence posiluje zájem o tradiční fotografování
Zdůvodnění: Ano, je to mírná nadsázka, ale po dvou letech sem na konec a trochu symbolicky zařazuji umělou inteligenci. Ne jako užitečný nástroj, to by byla nuda. Ale jako fenomén, který dramaticky a trochu nečekaně pomáhá fotografování. Jak? Všude kolem nás najednou raketově stoupá zájem o cokoliv, co je autentické. Je skvělé hrát si, ale únava ze všech umělých fotek (a videí) má blahodárný dopad na tradiční fotografování. Zkrátka: vědomá či podvědomá touha lidí po něčem opravdovém, autentickém, plném emocí zkrátka pomáhá fotografům a fotografiím. Nic lepšího se nám už dlouho nestalo!
