Jak fotit krajinu mobilem – 3 kouzla s kompozicí (+ video)

Proč jsou fotky krajiny často tak nudné? Protože bývá poměrně těžké dodržet klíčové kompoziční pravidlo, že bez iluze trojrozměrnosti a prostoru fotka nebude skoro nikdy “fungovat”. Zde je shrnutí hlavních principů – a hlavně podrobné video, v němž to vše ukazuji.

Častý dotaz z kurzů: Proč mi nejdou fotky krajiny?!

Tohle zná každý začínající fotograf s foťákem i mobilem: stojí na krásné vyhlídce nebo v hlubokém lese, světlo je dokonalé, tedy nadšeně fotí. Jenže doma pak přijde zklamání: ty fotky jsou nudné, obyčejné, prostě špatné – ta krajina v nich prostě “není”.

Co se to stalo? Proč se to děje? Proč je tak těžké fotit krajinu? Je to otázka, kterou dostávám od prvního dne, kdy jsem kdysi před 13 lety začal pořádat kurzy focení (tehdy jen pro foťáky, pak postupně i pro iPhony a Androidy – viz Amaze.cz).

Je to otázka logická a má jednoduché vysvětlení: ve fotce chybí iluze prostoru (podrobněji viz dál). Jenže řešení může být občas dost složité, a tak jsem se rozhodl spnit dávný slib, že o tom natočím video pro mé studenty. Ale pak mi přišlo škoda neudělat i stručný článek a video odemknout veřejnosti.

A na několikadenní putování Stezkou Českem jsem přibalil iPhone 16 Pro a rozhodl se vše ukázat na příkladech z reálných situací pršlavého května. Tedy žádné dokonalé fotky krajin z minulých let – jen reálné záběry z konkrétního výletu.

Video: Jak fotit krajinu (nejen) mobilem – 15 min v 4K HDR

Tenhle text je jen stručným shrnutím klíčových principů, hlavní je video, v němž putuji kopci a ukazuji v promoklých Krkonoších, proč něco funguje, a něco ne. Používal jsem sice iPhone, ale samozřejmě vše stejnou měrou platí i pro jakýkoliv jiný mobil i foťáky.

Důležitá poznámka: video je v HDR, tedy nabízí opravdu maximální kvalitu zobrazení, na moderních displejích uvidíte přesně to, co já v iPhonu, včetně dokonale svítících mraků a zářivých barev. Ideální je dívat se na video na mobilu s kvalitním displejem – na desktopu dosáhnete maximální kvality s prohlížečem Safari na MacBooku, Chrome někdy může trochu zlobit. Ale fungovat by video mělo všude…

Pravidlo pravidel: náš mozek touží vnímat prostor

Proč jsou tedy ty fotky krajiny často nudné? Důvodů může být víc, ale ten hlavní je zcela klíčový: náš mozek touží vnímat prostor v 3D. Pokud jen tak cvaknete údolí pod Sněžkou, nebo pár stromů v lese, fotka se vám prostě nemůže líbit. Chybí tam prostor.

Což je pro mě osobně asi vůbec nejdůležitější kompoziční pravidlo: pokud u fotky nedokážeme vytvořit iluzi prostoru, nebude fungovat. Protože náš mozek ji nedokáže rychle přečíst.

To proto, mimochodem, se nám tak líbí portréty s “rozmazaným pozadím”. U mobilu udělejte jednoduchý experiment: vyfoťte cokoliv (člověk, psa, lahve) v portrétním módu a pak v nastavení vypněte onen efekt rozmazanosti (jde u všech iPhonů a většiny Androidů).

Vidíte ten rozdíl? Je mnohem větší, než byste byli ochotni uvěřit. Rozmazané pozadí chceme, protože utváří prostor. Když zmizí, fotka je najednou nepřehledná – a většinou ošklivá.

Drtivá většina náhodně cvaknutých fotek krajiny v sobě tuhle iluzi trojrozměrnosti nemá. Proto je to nuda. A co tedy s tím?

1. Linie pomáhají budovat prostor

Podívejte se na jakoukoliv hezkou fotku nebo hezký obraz krajiny – na internetu, v knížce, v galerii. Drtivá většina z nich v sobě bude mít nějakou linii: řeku, cestu, ostrou hranu údolí…

Co svět světem stojí, linie patří k nejčastějším nástrojům malířů i fotografů, díky nimž jsou schopni dosáhnout oné kýžené iluze: divákova pocitu, že fotka nebo obraz nejsou dvojrozměrné, ale mají v sobě nějak schovaný ten “pocit prostoru”.

Jak se to stane? Ona linie (třeba) řeky dokáže ten pocit prostoru podpořit – a navíc dokáže, jak by řekli malíři, přitáhnout pohled a nasměrovat ho do záběru / obrazu.

Pokud to slyšíte poprvé, asi vám to bude znít trochu podezřele. Ale opravdu to funguje – přidání linie je často naprostou podmínkou toho, aby krajinka měla šanci.

2. Pravidlo pevného bodu pomůže přehlednosti

Pokud pohlédnete na slavné obrazy krajiny, velmi často tam najdete nějaký výrazný bod – člověka, křížek na kopci, cokoliv. Je to důsledek mimořádně vlivného pravidla, kterému já říkám princip pevného bodu. Ten dokáže přitáhnout naši pozornost, zorientovat nás v obrazu/fotce a výrazně tak přispět k tomu zásadnímu: aby náš mozek fotku snadno “přečetl”. A mohla se mu tedy líbit.

Krásně to uvidíte ve videu, kde, mimo jiné, nechávám mizet různé předměty á la hraniční kámen nebo turistická značka. A pochopíte také, proč vůbec není špatný nápad někdy “zapomenout” v krajině nějakého kamaráda ve výrazné bundě nebo tričku. Fotce to často pomůže.

Jinými slovy: fotografování je vytvářením optických iluzí. Čím dříve to začátečníci pochopí, tím lépe. Funguje to už stovky let.

3. Staré dobré rámování, pravidlo větvička a vinětace

Do třetice v tomhle rychlém přehledu samozřejmě nesmí chybět ani mé oblíbené “pravidlo větvička”, spadající do široké kategorie rámování, vinětace, zkrátka práce s temnou barvou, která dokáže odrážet pozornost tam, kam chceme.

Jak to funguje? Příklady zahlédnete ve videu, ale samozřejmě i na bezpočtu jiných míst: na slavných fotkách, obrazech, ale třeba i v každém druhém záběru vašeho oblíbeného filmu.

Principy jsou to v podstatě dva:

1. předměty v zorném poli dokáží “rozbít” prostor a podpořit 3D iluzi. Přimíchejte do obrázku větvičku nebo vlastně zcela cokoliv, fotka najednou získá třetí rozměr.

2. temné plochy dokáží směřovat pozornost – což je oblíbený postup malířů i fotografů: temný strom na okraji fotky/obrazu téměř magicky zpřehlední celý záběr, protože “nepustí” pohled ven. Ano, zní to trochu podivně, ale funguje to skvěle. Ostatně, to samé dělá tzv. vinětace, kdy při rychlé úpravě zatmavíme rohy fotky a trochu se při tom stydíme za používání laciných efektů.

Jenže vinětace není laciný efekt. Používá se v různých obdobách po stovky let. Stejně jako vše ostatní z tohoto článku / videa. V čemž je zkrátka obrovské kouzlo kompozice.

Tedy držím palce, ať jsou fotky lepší! A napište, co vám funguje, a co ne…