Fotografové milují i proklínají Instagram – protože jeho tajuplné algoritmy tak trochu rozhodují o tom, kdo je “dobrý” a kdo ne. Zároveň je zřejmé, že máloco v posledních letech tak dramaticky změnilo obsah slova “fotografovat” jako právě Instagram. Pojďme to prozkoumat – a opatrně konstatovat, že je to vlastně spíše dobře.
Nenápadná revoluce: Instagram mění fotky i fotografy
Pokud Instagram s gustem používáte, nejspíš si nyní říkáte, že jsem napsal zbytečný článek: že každý přece ví, jak zásadní je Instagram pro fotografy (můj Instagram je, pokud se ptáte, zde).
Pokud Instagram vůbec nepoužíváte, nejspíš si nyní říkáte, že mít ho přece není žádná povinnost a že dobrý fotograf přežije i bez něj.
Pokud Instagram používáte tak nějak občas a trochu, říkáte si, že to je mnoho povyku pro nic, že to je prostě taková jedna z mnoha aplikací, která se občas hodí, jindy ne.
Já se, jako obvykle, pohybuji někde na pomezí všech těchto tří logik, ale snažím se na vše hledět tak trochu analyticky a odborně. A pro mě je tedy svět sítí, a Instagramu zvlášť, obrovská laboratoř, kterou je prostě napínavé sledovat, občas se tomu smát a občas fascinovaně tleskat.
Zároveň ale nepochybuji o tom zásadním: že ty změny ve fotografování “pro sítě” jsou sice nenápadné, ale výrazně hlubší, než se může zdát na první pohled. Ba co víc: jde dle mého o největší proměnu světa fotografování od nástupu digitálních technologií. A to v dobrém, i špatném, o čemž je tento článek.
Závěr článku na začátku: Proč si myslím, že plusů je výrazně více
Abych nebyl obviněn z “boomerského mimoňství” (jsem, mimochodem, Generace X, když už…), na začátku vlastně závěr celého článku: dopadne to dle mého dobře.
Vliv Instagramu je dle mého v celkovém součtu výrazně pozitivní:
1. Nikdy v minulých desítkách let nevnímali lidé tak zásadně klíčové principy a smysl fotografování: že cílem je předat nejen informace, ale i emoce.
2. Nikdy na této planetě nefotilo tolik lidí a nikdy se tolik lidí nedívalo na fotky, na čemž má Instagram dost důležitý podíl. Což je samo o sobě skvělé…
Co už není jako dříve
Bez Instagramu to (skoro) nejde – tohle je poměrně krutá pravda: pokud chcete existovat ve světě fotografování, musíte mít Instagram. Jinak neexistujete. To médium, kde nyní tento článek čtete (blog, odborný/zpravodajský web), už je více méně mrtvé (za což nemůže Instagram, ale kombinace mnoha jiných faktorů včetně AI). Kdo chce být vidět, být brán vážně nebo prostě jen potvrdit, že existuje, musí mít Instagram. Může se nám to nelíbit (mně se to nelíbí hodně), ale je to tak.
Instagram je (téměř) nekompatibilní se “starým” fotografováním – to je další krutá pravda, kterou si uvědomuji pokaždé, když trpím u sledování profilů slavných fotografů “staré školy”. Trpím, a je mi jich líto. Třeba fotky u Steva McCurryho z National Geographic vidím na svém iPhonu ve velikosti zhruba 6 x 4 cm. Ale v takovém rozměru prostě nemají smysl. A nic na tom nezmění to, že tahle legenda má 3,6 milionu sledujících. Tyhle fotky prostě na Instagram nepatří – tedy patří a je skvělé, že tam jsou. Ale opravdový smysl v něm nedávají.
Instagram už není aplikace na sdílení fotografií – nedávno jsem na jednom kurzu zkoumal, jak dlouho používám Instagram. Tedy: první fotku tam mám z prosince 2012, což bylo jen pár měsíců poté, co ho koupil Mark Zuckerberg. Tehdy to byla velká jízda – stačilo tam dát jakoukoliv středně hezkou fotku, napsat pár hashtagů á la #prague #noedit #canon #travel a začaly se hrnout desítky a spíš stovky lajků a sledujících z celého světa. Tak to už dávno nefunguje.
Instagram vyžaduje extrémní energii – nyní jedno důležité přiznání, které okamžitě pochopí kdokoliv, kdo si hraje s online marketingem: po pár letech mě to na Instagramu přestalo bavit. Zhroutily se dosahy (tedy to, kolika sledujícím Mark vaše příspěvky ukáže), nadšených lajků a sledujících ubývalo, síť začaly zaplavovat více či méně šílené mobilní fotky. Instagram už není nástroj na sdílení fotek. Je to médium, a to médium poměrně kruté, kde slabí nepřežijí.
Fotky samy o sobě už nestačí – tohle je změna, které mnoha tvrdohlavým fotografům vlastně uzavřela cestu na Instagram (ne že bych tedy pro ně neměl pochopení). Fotky už na rozdíl od dávných časů neotevírají zájem příznivců – prostě už to tak ve světě algoritmů nefunguje. Kdo chce oslovit další potenciální zájemce, musí vyrábět i videa (které Instagram spíš ukáže někomu novému). Je to dobře, je to špatně? Mě to tedy trochu štve, ale to je samozřejmě jedno. Podstatné je, že to tak je…
Co Instagram vzal světu focení
Schopnost rozlišovat mezi hezkou a opravdu dobrou fotkou – tohle je bod, kterým vám už možná lezu na nervy, neustále ho opakuji už asi deset let v každém druhém článku. Tedy: 99 % fotek na Instagramu jsou fotky tzv. hezké – přitáhnout pozornost, na chvíli zasvítí, ale pak okamžitě zemřou a odejdou do fotografického nebe. Nic proti tomu, ale opravdu dobrá fotka má ještě vyšší funkci: musí v ní být schovaná emoce, příběh, prostě něco navíc, co přežije i test časem. A někdo se na ni rád podívá ještě za pár týdnů nebo let. To jsou ty fotky, bez nichž to nejde.
Instagram nemá rád focení na šířku – v málokteré položce jde světem fotografování tak výrazná dělící linie jako v přístupu k focení na šířku. Tedy: ten starý svět fotografování byl hlavně na šířku – samozřejmě, i tak se na výšku fotilo, někdo více, někdo méně, ale šířka byla základ. Nyní logika velí přiznat existenci dominantně výškového světa – do Příběhu na Instagram se prostě šířka moc nacpat nedá (tedy dá, ale nedává to moc smysl). Ale nejde jen o Příběhy – tahle dramatická změna vnucená Instagramem znamená, že fotografové prostě musí alespoň částečně změnit svůj styl focení. Kdo chce být vidět, bez výšek to nepůjde. Což mě osobně tedy trochu štve.
Sociální sítě zlikvidovaly schopnost vnímat detaily fotek – ve focení záleží na detailech, jemných stínech, drobnostech ve výrazu očí, tónu listí v pozadí. Jenže to vše už je pryč – čím přímočařejší fotka je, tím větší má šanci zazářit v malých rozměrech. Jinými slovy: pokud není fotka čitelná ve velikosti krabičky od sirek, nemá moc šanci. Což je prostě změna opravdu dramatická.
Instagram je dnes vším fotografickým: prezentací, albem, portfoliem. Jak už jsem zmínil, online světem se valí moře hlubokých proměn. Umělá inteligence ničí starý model, v němž byl pro získávání informací důležitý Google a to, na co odkazoval na webech (jako na tom, který nyní čtete). Tento svět vyhledávání bude postupně slábnout, což je škoda, ale tak to prostě je – a sociální média jsou místem, které nějak bude dál fungovat – tam bude ještě více ukázkových fotek, portfolií a hlavních magnetů. Což bohužel též znamená větší závislost na rozmarech algoritmů a jejich majitelů.
Už nejsme fotografové, ale tvůrci obsahu. Přiznávám, dlouho jsem byl alergický na sousloví content creator, tedy tvůrce obsahu. Duší jsem novinář, zájmy fotograf a ano, jako živnostník musím umět vše od střihu videa, přes optimalizaci pro vyhledávače až po pouštění reklamních kampaní na Facebooku. Ale jaký já jsem content creator? Možná na YouTube, kde má videa občas mají desítky tisíc zhlédnutí. Jenže, jak asi tušíte, taková je prostě doba: chci-li fungovat, musím tvořit obsah a trefovat se přitom do desítek psaných a nepsaných pravidel nového světa. Tak tedy dobrá – jsem content creator!
Co pozitivního dává Instagram fotografování
Algoritmy odplavují nudu a průměr – tohle je pro mě vlastně hodně zásadní: svět sociálních sítí a Instagramu především zlikvidoval instituci průměrné fotky, po níž neštěkne ani pes – algoritmy je prostě zabijí a nikam nepustí. Což je docela důležité – dříve bylo možné, aby někdo fotil celý život a bylo to objektivně – jak to říct – ne zcela optimální. Rodina průměrného fotografa přetrpěla, okolí prostě jednou za čas přežilo půlhodinovou ukázku série “potok v údolí zavaleném mlhou”. Instagram dnes prostě vyžaduje, aby fotky alespoň trochu fungovaly. A údolí v mlze neprojde. Ano, má to mnohá úskalí a ideální to není – princip to je však zcela spásný.
Algoritmy nutí fotografy zkoumat kompozici – kompozice je trochu záhadné slovo, které v kontextu focení bývá nepochopeno. Zkrátka: je to soubor pravidel a postupů, jak uspořádat prvky v záběru tak, aby to fungovalo co nejlépe. Kompozice spolu se světlem rozhodne z 90 % o tom, jak fotka dopadne. V počátcích digitální éry bylo běžné, že novopečení fotografové řešili hlavně techniku, tedy skvělý foťák, skvělé objektivy, skvělý program na úpravy. Sociální sítě, nejprve Facebook, pak Instagram, je naučily, že bez kompozice to nejde. Což osobně považuji za skvělou věc.
Algoritmy občas vyhmátnout poklad – samozřejmě, od algoritmů je nejlepší toho moc nečekat. Nejsou zde od toho, aby pomáhaly nesmrtelným fotkám, nebo snad dokonce vašim fotografickým ambicím. Potřebují udržet pozornost uživatelů, jimž je pak možné prodávat reklamu. Kotě zahánějící kobru vždy porazí váš hezký západ slunce nad Sněžkou. Ale někdy se může stát, že přes ně prorazí něco opravdu zajímavého, pozoruhodného, tedy ano, Instagram občas dokáže opravdu šířit dobré fotky.
Instagram nenápadně propaguje HDR svět – všimli jste si, jak některé fotky na Instagramu “svítí” víc, než jinde? Například na webu jsou často takové nějaké šedivější. Instagram totiž dokáže zachovat HDR, tedy vysoký dynamický rozsah původních fotek z mobilu. Nejlépe to je vidět u fotek sdílených z iPhonů nebo nejvyšších řad Androidů, kdy bílé mraky opravdu svítí a vypadá to skvěle. Zní to jako drobnost, ale není – ba naopak: schopnost zachovat HDR kvalitu obrázků je něco, co pomáhá zvedat úroveň toho, co technicky chceme od fotek a videí. A kdo jednou začne (třeba Reely) stříhat a publikovat v HDR, už pro něj není cesta zpět.
Instagram pomáhá influencerům předefinovávat svět focení – influencer je pro mnoho lidí symbol šílence, co náhodně natočí, jak skáče ze schodů, pochválí při tom šampón a dostane moc peněz. Realita je ale jiná: ne vždy, ale velmi často jde o neuvěřitelně pracovité a skromné lidi (ano, zcela jiné, než jak vypadají v záběrech), kteří neustále systematicky zkoumají, co funguje a co ne. A vědí přesně, co zajímá jejich cílovou skupinu. A věřte nebo ne, často při tom vytváří zcela nové pohledy na to, co má ve focení a videu smysl. To je takový ten efekt, kdy se sami sebe ptáte: a proč se dívám potřetí na tu fotku, nad kterou bych jinak ohrnoval nos? Protože tam je něco nového, co dokáže přitáhnout lidi a tedy algoritmy. Napínavé to je!
Každý dnes fotí a sdílí. A nefotit je divné. Tohle zní opravdu banálně, ale je to vážně historický průlom posledních let. Fotí prostě skoro každý. Ještě před pár lety byl v každé rodině oblíbený strýček, který měl drahý fotoaparát a byl tedy váženým fotografem. Pokud neměl zrovna čas, s nově narozeným miminem bylo třeba zajít za profesionálním fotografem. Dobré fotky byly vzácné. Samozřejmě za to nemůže jen Instagram, ale obecně nástup digitální fotografie, chytrých mobilů i všech těch sítí. Ale Instagram je prostě jedním ze symbolů světa, kde každý neustále fotí. Což mě osobně těší.
Instagram apod. představuje právě v tom množství evidentně digitální balast.
Mě trendy na sítích vůbec nezajímají. Fotím si pro radost a pro sebe. Jestli se fotky někomu líbí je mi úplně jedno, musí se líbit hlavně mě. Ale focení mě neživí a ani o to nestojím. Vím, že takový závazek by mě zbytečně stresoval a to taky nechci.
Při čtení jsem měl hodně smíšené pocity.
Smutek střídaný spíše ironickým než upřímným úsměvem. Nejvíc mně ale asi potěšilo, že už mi dnešní přístup k „focení“ vůbec nevadí!… 😉
Vďaka za podnetný a výborný článok. Myslím, že smer kvalitných fotografií bude v digitálnom zobrazovaní na HDR. A teším sa na to.