Tohle je článek o mírně divokém experimentu: na cestu do Londýna jsem si s sebou vzal Sony A7 V a místo tradičního focení jsem testoval okrajovou, ale nesmírně zajímavou funkci: focení do HDR. V článku vysvětluji, proč je zajímavé si s tím hrát. A nejvíce toho zahlédnete ve videu, které je – jak jinak – také v HDR.
Proč je zajímavé experimentovat s HDR (a na co pozor)
O čem to tu dnes vlastně píšu? O možnosti fotografovat u Sony A7 V do HDR, tedy vytvářet fotky s vysokým dynamickým rozsahem. Konkrétně ve formátu HEIF v módu HLG Still Image.
Proč to dělat? Protože to je zajímavá cesta, jak dostat z foťáku maximum – protože na kvalitních displejích má HDR zobrazení opravdu velký význam a prostě vypadá skvěle: barvy svítí, mraky svítí, přechody mezi světlem a stíny jsou velmi pozvolné. Plus: při tom všem používáme moderní formát HEIF.
24-50mm f/2.8 G (na snímku) a Sony FE 40mm f/2.5 G. Rychlofotka iPhonem.
Proč si s tím hraji zrovna já? Důvod je jednoduchý: hodně testuji mobilní telefony a mnoho let mě štvalo, že je de facto nemožné dostat k divákovi mých videí přesně to, co po vyfocení vidím já na displeji mobilu, kde jsou fotky (a často i videa) v HDR. Však to také (nejspíš) dobře znáte: jste nadšeni, jak krásné jsou jarní krajiny v mobilu, ale když se na ně pak díváte v obyčejném počítači, barvy a svit zmizí. Protože zmizí HDR efekt. A proto se snažím recenze točit v HDR – a diváci tak vidí opravdu maximální kvalitu (pokud mají kvalitní displeje). Viz můj playlist na YouTube: Videa v HDR a článek Jak při focení mobilem kouzlit s HDR. Plus, viz dále, mě nesmírně lákají formáty, které by mohly nahradit zastaralý JPEG.
Proč to nedělat? Důvodů, proč to nedělat, je opravdu hodně. Je to trochu zbytečné – i ne-HDR fotky jsou samozřejmě skvělé. Je to hodně ošidné – pro opravdu maximální efekt je důležité, aby divák vše sledoval na HDR zařízení – pokud ho nemá, vše může vypadat dost katastrofálně (vše bude takové ošklivě posunuté a nebarevné). Práce s HDR formátem je poměrně náročná – možnosti, jak například fotky v HDR upravit a pak exportovat, jsou omezené. Využití HDR fotek je velmi omezené: nedají se tisknout, špatně se sdílejí, dávat na web je velmi složité až nemožné. Nic to ale nemění na faktu, viz výše, že snaha zachovat svit fotek z mobilu stojí za to.
Proč si s tím hrát u foťáků? Na rozdíl od mobilů foťáky obecně HDR ignorují. A tím pádem to vše zcela míjí naprostou většinu fotografů. A já to zcela chápu. Přesto mě baví experimentovat s HDR nejen u mobilů, ale právě i foťáků – viz například článek Jak kouzlit s HDR u Canonů i dalších foťáků. Svým způsobem nejlepší odpověď na otázku “Proč si s HDR hrát” je video o mých testech v Londýně, kde to celé můžete vidět v HDR. A ty fotky vypadají hodně zajímavě. Byť platí: ano, je to na hraně, ano, je to spíše hraní, ano, raw je vždy král, ano, není to pro každého. Ale jako experiment s pozoruhodnými výsledky, proč ne!
Video v HDR: Jak u Sony A7 V fotit do HDR
Důležitá poznámka: Toto video je pro obsah článku samozřejmě zcela zásadní: je sestříhané v HDR, tedy na kvalitních displejích je možné vidět přesně to, co jsem viděl já při focení. Zcela výjimečně sem dávám dvě verze: jednu na YouTube, druhou nahranou na Vimeo.
Pro maximální „vizuální zážitek“ doporučuji pustit si spíše verzi na Vimeu, které obecně nabízí vyšší kvalitu zpracování složitých formátů. A vypadá to na něm na kvalitním displeji prostě o něco lépe. Což je vlastně hezká ilustrace problémů s HDR – není snadné dostat ho mezi diváky v maximální kvalitě.
Video na YouTube – velmi dobrá kvalita
Video na Vimeo.com – kvalitnější zobrazení HDR
HEIF, HDR a kouzlo 10 bitů
Jakou roli v tom všem hraje formát HEIF? Zcela zásadní – v případě Sony, ale třeba i Canonu, je tím formátem, který při správném nastavení umožňuje focení i zpracování fotek do HDR formátu. U Canonů to je formát HDR PQ, u Sony již zmíněný HEIF s funkcí HLG Still Image. Právě PQ a HLG jsou dvě varianty toho, jak zařízení od foťáků po digitální střižny s HDR informacemi pracují (a je důležité je potom ctít například i při zpracování do videa).
Proč je tak důležité, že HEIF pracuje s 10bitovou barevnou hloubkou? Rozdíl mezi 8bitovým a 10bitovým záznamem zní hrozně nudně a neuchopitelně, ale je zcela klíčový: 10bitová barevná hloubka dokáže zobrazit přes miliardu barev, 8bitová jen přes 16 milionů. 10 bitů znamená práci s HDR, vyšší dynamický rozsah, jemnější přechody, zkrátka, vše je lepší. Nu ano, to je pořád neurčité, tedy jinak: 8 bitů má JPG, tedy zastaralý formát vzniklý před více než 30 lety. “Nestíhá” současný svět a možnosti zobrazení. Za pár let si budeme rvát vlasy, že fotky nemáme v RAWech nebo alespoň HEIFech, protože JPGy budou vypadat bídně.
A co RAW? RAW je vždy samozřejmě král – s ním dokážeme ještě mnohem víc, bez problémů dokážeme pracovat s HDR, obvykle jde o 14bitovou hloubku. Velkým limitem je ale velikost (desítky MB) i nutnost RAW zpracovat. HEIF má v tomto velkou výhodu: nabízí prostě mnohem lepší data než JPG, ale s lepší kompresí a menší velikostí. Zkrátka: v určitých scénářích je vlastně HEIF něco mezi JPG a RAWem: menším a často šikovnějším.
Poznámka 1: Patří HEIFům budoucnost? Ne nutně. HEIF je důležitý formát, ale má zásadní slabinu: není otevřený a jeho tvůrci ho licencují za poplatky, což je obecně obrovský problém. Je tedy dost možné, že jeho roli převezme časem nějaký jiný formát. Ale zatím má klíčovou roli.
Poznámka 2: iPhony fotí do HEIFů, využívají tedy 10 bitů? Nemají a nevyužívají – HEIFy u iPhonů jsou pouze 8bitové. A onen zářivý efekt světel a barev je tak trochu trik: iPhone i Androidy používají obvykle tzv. gain map (velmi volně “mapa svitu”), které (opět velmi volně) definují, co a jak má kde svítit více a méně. Tedy to je jiný technologický přístup k vytváření HDR efektu. Pořádné foťáky to dělají jinak a pořádně: s opravdovým HDR záznamem v PQ nebo HLG.
Sony A7 V a HDR – jak na to?
Když to shrneme: kdy má smysl použít HDR u Sony A7 V? 1. Jak už jsem zmínil, ano, je to hraní. Ale zajímavé hraní – a celé to tedy má smysl jako zajímavý experiment. 2. Druhým důvodem může být přesně to, co bylo výsledkem mého testování v Londýně: video v HDR na YouTube. Pokud byste se například chystali z dovolené udělat video postavené především na fotkách nebo na kombinaci videa a fotek, HDR je opravdu skvělou volbou (dělám to mnoho let). 3. Důvod: nechcete fotit ani do JPG, ani do Rawu. Jak už jsem zmínil, HEIF je tak trochu něco mezi RAWem a JPG. Pokud vás děsí představa, že těch 500 fotek z jednoho dne v Londýně nacvakáte do RAWu, pak to může být možnost, HEIFy kartu neucpou. I když znovu zopakujme: RAW je král a jinak to být nemůže.
A v čem pak fotky upravovat? Cest bude asi víc, ale já za nejrozumnější považuji Lightroom. Po exportu je v Develop potřeba kliknout na knoflík HDR a tím pustit zobrazení “svítivé” verze fotek. Zajímavé je sledovat při tom histogram, právě tam je hezky vidět, jak se při HDR úpravě “roztáhne” dynamický rozsah. Další kámen úrazu může být výsledný formát, do něhož pak fotky uložit – v případě Lightroomu to nemůže být zpátky HEIF. Tedy jsou možnosti dvě: TIFF, tedy klasika pro podobné velké úpravy, anebo moderní formát AVIF, s nímž obvykle pracuji já. Viz ilustrace.
Jak to celé pak sestříhat do videa? Jednou z cest by bylo video poskládat z fotek v AVIF. Já jsem ale v rámci tohoto experimentu chtěl vše od začátku do konce udržet “čistotu formátu”a fotky přímo upravovat ve střihačském programu Final Cut Pro. Díky tomu jsem mohl od začátku do finálního exportu fungovat v HLG (u Final Cut Pro je třeba nastavit knihovnu a projekt na tzv. Wide Gamut a pak při exportu zvolit 10bitový HEVC). Úpravy byly jen minimální, tedy to stálo za to.
Je v HDR záznamu budoucnost? Ano, nepochybně. Je možné nebo spíše pravděpodobné, že mnoho zde popsaných formátů a postupů během let zmizí nebo projde hlubokou proměnou. Nic to nemění na základní rovnici: zařízení (mobily i foťáky) se stále zlepšují, displeje toho stále dokáží víc. Tedy bude logické, že se v budoucnu budeme dívat na záznamy s vyšším dynamickým rozsahem. I proto má smysl si začít hrát už nyní!
