Canon umí nově přidávat do fotografií „důkaz původu“, díky němuž je autentičnost snímku možné ověřit ještě po letech. A nejde zdaleka jen o Canon – všechna tato razítka, kódy a certifikáty jsou součástí globálního tažení proti falšování obsahu. Je snadné se v tom ztratit – a tak jsem vše prozkoumal a otestoval.
Informace o původu, časové razítko a složité kódy
Pojďme to celé rozmotat – přiznávám, trvalo mi docela dlouho, než jsem se v tom všem zorientoval. Co působí na první pohled poměrně složitě, je ve skutečnosti až elegantně jednoduché. Jen je zásadní neutopit se v přemíře technických informací a složitých technických názvech.
A hlavně: kroky Canonu jsou součástí procesu, který sice působí nenápadně, ale do budoucna bude mít obrovský význam a dopad. Po čase by zkrátka mělo být možné mnohem snáze odlišit pravou fotku od obrázku zmanipulovaného.
Přesněji řečeno: technologie už nyní dokáže do fotek naprosto přesně ukládat vše podstatné: kdy a jaký foťák fotku pořídil a co se s ní dělo dál: že ji někdo upravil ve Photoshopu a přidal do ní něco vytvořeného generátory AI – což byl v mém případě krásný barevný drak.
Ano, zatím se to vše týká jen velmi malé části obrazové produkce. A to, že fotka v sobě nemá data o původu, samozřejmě neznamená, že je něco špatně. Ale trend to je vážně fascinující.
Pro rychlou orientaci doporučuji pustit si video, které jsem k tomu natočil – přece jen, video dokáže vše ukázat lépe než psaný text.
Video: Ověřování původu fotek u Canonu – 7 min v 4K
Jak funguje globální tažení za prokazování původu obsahu
Pojďme si to vše vysvětlit a popsat – hodně zjednodušeně, ale snad logicky a výstižně. Detaily jsou složité, klíčové postupy a cíle naopak velmi jednoduché a přímočaré.
Canon před pár měsíci oznámil spuštění systému ověřování pravosti původu snímků (Authenticity Imaging System), kterým se připojil k projektu Content Authenticity Initiative. Ten založila velká média i další firmy a nyní sdružuje klíčové hráče, kteří mají zájem o budování systému pro ověřování obsahu: od médií po technologické giganty.
V rámci ní funguje Coalition for Content Provenance and Authenticity (Koalice pro původ a autentičnost obsahu), která řeší technickou stránku věci. Tedy systémy, které to vše dokáží zvládnout. Za zapamatování stojí zkratka C2PA – ta v užším smyslu prostě zastřešuje systém a normy, které fungují napříč foťáky, softwary a médii.
Pokud v tuto chvíli lovíte z fotobrašny svůj foťák a chystáte se experimentovat, musím vás nicméně zklamat. V danou chvíli ověření původu u Canonu umí jen Canon R1 a Canon R5 Mark II. A navíc: systém v danou chvíli uvádí v život jen velké tiskové agentury, například Reuters. Zda a kdy se vše rozšíří, to zatím není známo – ale i tak je to hodně zajímavé a důležité.
Jak to vše funguje: certifikát a časové razítko
Pojďme to co nejvíc zjednodušit, jak už jsem zmínil, detailů je mnoho, podstata je však elegantně přímočará.
1. krok: certifikát / doklad o původu – klíčovým prvkem tohoto systému je certifikát o původu, zjednodušeně řečeno: fotoaparát, který je tímto systémem vybaven, do fotky uloží kromě běžných dat v exifu i doklad (manifest) o původu fotky, což je klíčový prvek pro ověření původu.
2. krok: časové razítko (Timestamp) – nedílnou součástí celého procesu je krok, v němž nezávislý technický systém do dat nahraje “časové razítko” ověřující prostou věc: že v tom konkrétním okamžiku tak fotka opravdu existovala. Zní to zmateně? Zkusím vysvětlit: Certifikát je navázán na foťák, v němž může být například omylem nebo i záměrně nastaven špatný čas. Plus: po letech certifikátu propadne platnost. Proto je důležité opírat se právě o časové razítko – to prostě v datech fotky potvrdí: v ten a ten okamžik tato fotka existovala v této konkrétní podobě.
Canon představil Timestamp Tool. Zatímco vznik certifikátu je navázán na konkrétní model foťáku a je (zjevně) placený update firmwaru, časové razítko může fotka získat i na webu. Na tomto linku https://ts.aim.imaging-saas.canon je možné fotku orazítkovat, případně získat další informace o její minulosti. Pokud fotka razítko nemá, fotograf si stáhne do počítače “orazítkovanou verzi”. Pokud to už někdo udělal před ním, je možné snadno přes tento nástroj prozkoumat, co vše se v minulosti s fotkou dělo.
Kromě testování tohoto nástroje od Canonu je možné experimentovat i přímo s nástroji zmíněných globálních organizací – zejména na stránce https://verify.contentauthenticity.org/. Tam je možné prohlédnout si, co se s fotkou v minulosti dělo. Pokud tedy vznikla v systémech, které ukládání Content Credentials podporují. Když do “orazítkované” fotky vložíte ve Photoshopu AI draka, stránka vám vše krásně ukáže včetně veškerých podrobností – viz video a ilustrační fotky zde na stránce.
S čím si dál hrát? Třeba s Photoshopem
Přiznávám, myslel jsem, že chystám video a článek o Canonu. Ale velmi rychle jsem zjistil, že Canon se jen přidal do velké skupiny technologických hráčů s velkými plány do budoucna.
Pokud si chcete hrát, stačí třeba otevřít Photoshop a pustit (přes Window) Content Credentials. Ano, je to zatím beta, tedy testovací provoz, ale funguje to hezky – zpět se pak můžeme v různých nástrojích podívat, co přesně jsem při úpravě prováděl. Stejně tak velmi poctivě “podepisují” své výtvory nástroje umělé inteligence, za což je dobré je pochválit – tak trochu i kvůli nim se tohle vše děje.
Znovu pro jistotu připomeňme, že vše je v začátcích: všechny tyto nástroje je nutné aktivně pustit a data o původu velmi snadno zmizí – třeba při převodu fotek na web nebo po přidání na sociální sítě. Ale i to je do budoucna řešitelné a stačí letmý pohled na členy všech těch koalic, a je zjevné, že vliv těchto technologií bude růst.
A kdo ví, za pár měsíců nebo let rozumný fotograf rád pustí při úpravách přidání Content Credentials a nechá historii úprav zapisovat do výsledné fotky. Protože prokázat, že “tohle opravdu není AI”, bude stále cennější.
