Jak kouzlit s HDR u Canonů i dalších foťáků + video v 4K HDR

Jak si začít hrát s HDR u foťáků? A proč vlastně fotky ze špičkových mobilů dokáží nabídnout zářivý svit nebe a barev krajiny, zatímco u pořádných foťáků to nejde “samo od sebe”? Půjčil jsem si Canon R50 V a připravil video v HDR, v němž to vše ukazuji na příkladu tajuplného formátu HDR PQ.

HDR dobývá svět – a je škoda si nehrát

Tenhle článek tzv. chytá několik zajíců najednou, tedy si to celé pojďme shrnout.

1. Klíčové je video, viz níže, tam zahlédnete “zářivý svit” HDR.

Video si pusťte na displeji, který podporuje zobrazení v HDR, ideálně na novější televizi, trochu lepším mobilu nebo kvalitním displeji počítače. To, že vám ho YouTube opravdu ukazuje v HDR, zahlédnete v pravém dolním rohu, kde bude napsáno HDR.

Video: Jak u foťáků kouzlit s HDR – Canon R50 V a HDR PQ | 4K HDR video

2. Fotky z mobilů dokáží “svítit” v HDR samy od sebe.

Tohle je vlastně hodně zásadní: mobil, především ty novější a dražší, dokáží samy od sebe pracovat s HDR u fotek i videí, tedy zobrazovat vysoký dynamický rozsah (High Dynamic Range – HDR). Nejlépe to zahlédnete, když třeba vyfotíte krajinu plnou svítivých mraků a zářivých barev stromů a květin, ale také stínů, v nichž je zachována kresba. Plus dramaticky všemu pomáhají kvalitní displeje, které dokáží zobrazit opravdu neuvěřitelné věci. A to vše je, přiznejme si, trochu návykové.

3. Foťáky samy od sebe s HDR nepracují, tedy “nesvítí”.

Z různých technologických důvodů foťáky s HDR samy od sebe nepracují. Tedy ono “svítivé nebe z mobilu” nezahlédnete u obyčejných fotek cvaknutých do jpg, ani tradičně upravených fotek z rawů. Čímž neříkám, že to je špatně, samozřejmě, že není! ALE: i u foťáků je možné si s HDR hrát a používat fotky s velkým dynamickým rozsahem. Což je škoda nezkusit – a právě proto vznikl tento článek a video.

4. Jak je možné si hrát s HDR? Specializovaný formát nebo raw

Cesty jsou dvě: specializovaný formát (například HDR PQ u Canonů), anebo obecně úprava z rawů, kde jsme schopni třeba v Lightroomu nebo Zoneru se posunout v úpravách ze standardního do vysokého dynamického rozsahu. A funguje to opravdu skvěle a přinejmenším platí, že je prostě škoda to nezkusit (pokud tedy máte k dispozici displej s HDR).

5. Zásadní otázka: A má to nějaký praktický význam? Má, třeba pro rodinné video!

Jak s tím vším zacházet v praxi? Například exportem nově upravených fotek do HDR videa. Tuším, že vás už napadlo, zda má smysl tohle nějak využít v reálném životě – a zatímco opravdu široké rozšíření práce s fotkami a videi s HDR má mnoho limitů, jedno využití je lákavé. Pokud umíte trochu pracovat se střihem videa, poměrně snadno jde pracovat s HDR, a to pak vyexportovat třeba na YouTube a poslat rodině.

6. Příklad praktického využití: nový život starých fotek.

Vylovíte z archivu pozapomenuté rawy z dávných dovolených. Upravíte v Lightroomu nebo Zoneru v HDR a vyexportujete do videa. Video nahrajete na YouTube v módu Neveřejné, kdy není dostupné všem, ale jen těm, kterým pošlete link. A skoro každý příbuzný a kamarád s trochu lepším mobilem pak ty krásné staré fotky uvidí ve vážně jiné dimenzi. Opravdu to stojí za to a opravdu je to malá revoluce. Já už takto několik let stříhám videa z iPhonu z různých dovolených, protože mě vždy štvalo, jak dramaticky horší je dívat se na ně bez HDR. A to samé jde u pořádných foťáků.

Zásadní poznámka: na “staré” HDR zapomeňte, o tom se zde nebavíme!

Každému fotografovi se při zmínce o HDR tak trochu naježí vlasy hrůzou – totiž, pojem HDR po mnoho let ve světě focení symbolizoval často dost děsivé “omalovánky”. Tedy přebarvené fotky, které buď nějaký program, nebo případně přímo foťák, dokázal vytvořit sám. Ale: to byla zcela jiná technologie “mapování tónů”, tedy zhruba řečeno toho, že foťák udělal několik různě světlých a tmavých fotek, které pak nakombinoval. Do jisté míry to někdy fungovalo dobře – třeba do interiérů jsme dokázali vrátit přesvícenou krajinu za oknem, nebo vytáhnout temné části fotky. Ale: nikdy to nebylo “pravé HDR” v tom smyslu, o němž se tu bavíme – tedy o opravdu svítících světlech na kvalitních monitorech.

Jiným slovy: na toto “staré HDR” zapomeňte, nemá nic společného s tím, o čem se tu dnes bavíme.

Jak si začít hrát s HDR u Canonů (a dalších foťáků)

Všechny možné nuance práce s HDR jsem popsal už v loňském článku Canon a HDR PQ – proč a jak si hrát s vysokým dynamickým rozsahem. Jen jsem se tehdy ještě “neodvážil” fotky v HDR vyexportovat do videa na YouTube, to až nyní.

Pár zásadních věcí si ale pojďme připomenout. A pro testování jsem tentokrát používal nový model Canon R50 V (recenze zde), ale i jeho staršího předchůdce Canon R50 (recenze zde).

Co to je formát HDR PQ

Pokud si chcete začít hrát s HDR u Canonů, je třeba nastavit focení do formátu HDR PQ, viz ilustrace (je k dispozici na všech modelech, s výjimkou, pokud se nepletu, nejlevnějšího Canonu R100).

V tu chvíli začne foťák pořizovat fotky v HDR, tedy řečeno zjednodušeně, výsledné fotky ve formátu HEIF (a příponou .hif) zachytí větší rozsahy mezi světly a stíny a světla budou více “svítit”. Tento formát je ale nekompatibilní s displeji bez HDR, tedy se nedivte, pokud by fotky vypadaly tak nějak “podivně barevně až rozhozeně”. Na video se to vztahuje též, podobně je možné nastavit záznam do HDR PQ a funguje to obdobně.

Mimochodem: Co vlastně znamená HDR PQ? PQ je zkratka slova Perceptual Quantization, což obnáší metodu záznamu obrazu s vyšším dynamickým rozsahem a (mírně nepřesně řečeno) jedno z možných kódování světa HDR. (Po zralé úvaze jsem se rozhodl nekomplikovat tento článek rozborem různých barevných prostorů, což je pak ale důležité při střihu. Zkrátka, jak jsem zmínil v úvodu, těch zádrhelů je opravdu poměrně hodně.)

Raw je král, to si řekněme upřímně

Nevýhoda formátu HDR PQ je v tom, že je opravdu nekompatibilní s “okolním” SDR světem. A komplikací je i to, že nejde fotit do JPG + HDR PQ najednou – a nejde být tedy v obou světech současně.

Z čehož plyne poměrně zásadní závěr: klíčovou roli bude hrát raw, jak u Canonů tak ostatních foťáků. Kdo si chce hrát, může tradičně fotit do kombinace JPG + Raw a s rawy pak dělat, co se mu zlíbí: upravovat v normálním “světě”, nebo se posunout do “vyšších svitů”.

Úprava je klíčová: v Lightroomu nebo Zoneru

Nejsnazší cestou, jak začít experimentovat, je použít Lightroom (případně Zoner, který to umí též). Tam je možné přepnout se do úprav v HDR a potom upravovat i v HDR zóně – hezky to je vidět na ilustraci. Samozřejmě, důležité je mít kvalitní HDR monitor (já používám MacBook Pro).

Digital Photo Professional pomůže též

Nezapomeňte též vyzkoušet software přímo od Canonu zvaný Digital Photo Professional, je zdarma (jen je třeba zadat výrobní číslo foťáku) a i v něm je možné provádět úpravy souboru v HDR PQ. Zásadní výhoda je, že DPP umí exportovat zpět do .hif a upravené soubory držet v rozumných rozměrech (viz další bod), nevýhodou je, že možnosti úprav jsou omezené.

Do čeho exportovat? Tiff mi fungoval nejlépe

Nejvíce se mi při exportu z Lightroomu osvědčil export do tiffu v 16 bitech. Popravdě řečeno, v danou chvíli byl de facto jedním jediným způsobem, jak to celé provést, nic jiného mi nefungovalo. Je to problematika poměrně rozsáhlá a v čase hodně proměnlivá, ale v danou chvíli prostě platí: tiff to zvládne nejlépe, byť fotky jsou obrovské – ty moje měly kolem 150 MB.

A pak už export do videa

Jak jsem zmínil výše: v danou chvíli mi přijde jako zcela fantastická možnost, jak si s HDR
hrát, varianta exportu do HDR videa. Jinými slovy: pokud fotky umístíme do videa s parametry HDR (což běžně zvládnou všechny významné střihačské programy), můžeme v HDR exportovat. A, což je podstatné, YouTube dokáže HDR zpracovat a následně ukázat ostatním.

 

Zkrátka: háčků a chytáků mají experimenty s HDR opravdu hodně – ale stojí to za to!