Třídil jsem fotoarchiv za 20 let: A fotky z mobilů jsou horší, než si fotografové myslí

Co zjistíte při třídění desítek tisíc fotek za posledních 18 let? Například jeden velmi intenzivní pocit: že fotky z mobilů jsou výrazně horší, než si fotografové uvědomují. A každá fotka z pořádného foťáku je poklad. Že to zní banálně? Ano, zní. Že to přece víte? Ano, já vím. Ale mnoho nuancí prostě stojí za to rozebrat.

Fotky z mobilů jsou ještě horší, než si skeptici myslí

Možná vám nyní jako fotografovi stoupl tep a říkáte si “Co to je za hlupáka, proč tu píše tyhle banality? Fotky z foťáku jsou pochopitelně vždy lepší!” Proto rychlé vysvětlení: samozřejmě, tohle vše dávno víme, ale o tom dnes nepíšu. Mé sdělení je tentokrát čistě subjektivní, ale byl to pocit natolik intenzivní, že jsem se ho rozhodl sepsat v článku.

V jedné větě, v níž bych vše shrnul například kamarádům u piva, toto sdělení zní: “Kdo má rodinné archivy postavené na fotkách z mobilu, po čase asi s hrůzou zjistí, že jsou ještě mnohem horší, než si myslel.”

Fotoarchiv a fotky z mobilů - dívka na kopci
Podobné fotky jsou pro fotoarchiv opravdový poklad a bude možné s nimi pracovat ještě po desítkách let. Foceno full framem Nikon Df do .jpg i rawu. Na digitálním těle jsem, mimochodem, použil objektivy z toho krásného analogového Nikonu FM2, který dcera Marie drží v ruce.

Všichni pochopitelně počítáme s tím, že fotky z mobilů jsou tak trochu náhražkou, ale také si říkáme (včetně zkušených fotografů), že pro běžné rodinné focení v lese a na dovolených už vlastně není ten rozdíl tak dramatický. A to platí, a smyslem tohoto článku není hanit focení mobilem, to rozhodně ne (podrobněji viz dále).

Kdy je ale cítit rozdíl mezi oběma světy opravdu dramaticky až drasticky, je právě to, co jsem podstoupil já: když se na ty archivy podíváte z odstupu a srovnáváte vzorky z různých časů, foťáků a mobilů. A to srovnání bolí více, než jsem čekal. O čemž je tento článek.

A abych vysvětlil kontext – mé dceři k 18. narozeninám jsem se rozhodl vyrobit u CEWE fotoknihu a zasedl tedy k mému Synology NAS, Google Photos i iCloudu, za pár dní prošel několik desítek tisíc (možná stovek tisíc, pokud započítám vážně vše) fotek a vybral 400 nejlepších. (Zákeřnosti archivace a jejího dopadu na duševní zdraví fotografa si nechme na samostatný článek).

Příprava fotoknihy CEWE
Dceři (viz její foto v rukách dívek v Barmě) jsem vyráběl fotoknihu u CEWE a byl opravdu šťastný za každou „pořádnou“ fotku – tato je 18 let stará z Canonu 400D – viz dále fotka mnichů.

Proč je vždy lepší foťák a kdy je “lepší” mobil

Jedna vsuvka: A jak to tedy obecně je? A fotí “lépe” foťák nebo mobil? Odpověď mám dobře naučenou, protože na rozdíl mezi focením mobilem vs. foťákem se mě lidé často ptají na mých kurzech focení (s foťáky, iPhony i Androidy).

Nikdy se nemůžeme splést v tom zásadním: Foťák vždy mobil porazí, fotky z pořádného stroje budou vždy lepší než z mobilů. Tečka.

Tím však možnosti kategorických konstatování končí – protože u foťáků musí ve významné části případů (například při focení v krajině) přijít fáze úprav, kdy fotograf musí sednout k počítači a fotku dotáhnout k dokonalosti.

Jenže mobily jsou naopak skvělé v tom, že dokáží nabídnout okamžitý výsledek a již zpracovanou fotku. Pokud budete fotit mlhu nad podzimním údolím nebo podvečerní slunce nad vodopádem, slušný mobil vám dá okamžitý výsledek, fotka z foťáku se bude dožadovat úpravy, teprve pak bude použitelná (a celkově kvalitnější).

Jinými slovy: platí úvodní teze, že foťák je vždy lepší. Ale pro běžný provoz, běžné focení normálního uživatele, bude užitečnější (a tedy “lepší”) ten okamžitý a efektnější výsledek z mobilu.

Proto platí ten zdánlivě podivný mezititulek výše. Foťák i mobil umějí vyhrát. Záleží na kontextu: kdo, co, jak a proč fotí.

Mimochodem: tahle logická záludnost má jeden trochu nešťastný efekt: časté rozčarování začínajících fotografů, kteří celý život fotili mobilem a pak se rozhodli pořídit si foťák. Dost je pak šokuje (což znám osobně z kurzů) první fotografování parku, města nebo hor. Prostě je zaskočí, že mobil dokáže nabídnout modré nebe, vytažené stíny, pestré barvy. Zatímco “pořádná” fotka z toho samého místa bude mdlá a nudná (dokud nezasáhne úprava).

Třídění archivů - krajina iPhonem
Tohle je letošní fotka z iPhonu 17 Pro – vypadá skvěle, protože mobily dokáží v reálném čase vše dokonale zpracovat. Fotka z foťáku by byla podobně zajímavá až po úpravě, ale pak by zase byla o několik tříd výš. Co je víc? Okamžitý efekt, nebo mimořádná kvalita podmíněná úpravou? Na to každý odpoví trochu jinak.

Já a třídění fotek – co se mi honilo hlavou

Výchozí body tedy máme definované a nyní si pojďme shrnout, co se mi honilo hlavou těch pár dnů, které jsem strávil pátráním po největších pokladech z 18 let mé dcery. Důležité je říct, že těch prvních dejme tomu 15 let je opravdu dobře pokryto foťáky: mými Canony a Fujifilmy, ale pak také desítkami dalších modelů, které jsem testoval pro tento web (a dcery při tom používal jako snadné cíle). V dalších letech přibývaly v kolekcích snímky ze všech mých možných iPhonů i dalších mobilů (opět mnou testovaných).

1. Rozdíly mezi mobily a foťáky jsou citelnější, než si myslíme.

Tohle vlastně je ten nejdůležitější poznatek, kvůli kterému tato “moudra” sepisuji. Jak jsem zmínil, prošel jsem mnoho desítek tisíc fotek a finálních cca 400 vybral z mezivýběru čítajícího už “jen” pár tisíc. Vedle sebe jsem tedy měl různé výběry z různých foťáků i mobilů – a ten rozdíl byl velmi intenzivní a silnější, než jsem čekal. A to mluvím o “férovém” srovnávání například pár let starých (tedy už špičkových) iPhonů a obyčejných zrcadlovek, které jsem zrovna současně testoval.

Prostě obyčejný foťák s obyčejným objektivem nabízí větší trvalou hodnotu než mobil. Ten v krutém porovnávání napříč časem a modely obvykle prohrává – fotky z mobilů (i špičkových, dlužno říct) jsou nudnější, přeostřenější, mdlejší. Neříkám, že jsou špatné, neříkám, že nepoužitelné. Ale to zde dnes neřeším. Ale i obyčejný foťák v rukách zkušeného fotografa v historické perspektivě nabízí vizuálně lákavější výsledky.

Proč to tak je? Mnohé důvody jsou samozřejmě technické (větší snímač, větší optická soustava), ale zásadnější je možná ono magické slovo, které v době AI nabývá na významu: autenticita. U fotek z foťáků zkrátka cítíme, že jsou opravdové. U mobilů často mnohem snáze prohlédneme, že je za nimi složitá technická úprava, softwarově vytvořené rozmazané pozadí, vytažený jas nebe a stínů. Neříkám, že to je špatně, vůbec ne! Říkám jen to, že autenticita se počítá stále více – a to je jeden z důvodů, proč možná nad svými archivy budete časem rozčarováni.

2. Fotky z foťáků snáze přežijí test časem

Ještě jedné zásadní (a vcelku logické) věci jsem si mnohokrát všiml: i obyčejná fotka z foťáku má šanci přežít deset, dvacet, třicet let. Tedy přežít ve smyslu, že půjde otevřít, bude fungovat, bude možné s ní případně bez problémů pracovat.

U mobilů je to mnohem větší hra s ohněm (a kompatibilitou). I na mobilech fotím vždy do základních formátů, kde by šance měly být největší. Ale i tak na mě z hlubin archivů vyskočily různé podivné formáty souborů, fotky pokažené tajuplnými filtry i krátká videa značící, že jsem na iPhonu omylem fotil do Live photo (což vytváří krátká videa, z nichž pak vzniká výsledná fotka).

Dlužno říct, že portrétní režim u iPhonů zatím “drží” a žádné nekompatibility v archivaci jsem si nevšiml, ale trochu se bojím, že různé standardy, různé postupy kódování, současné ukládání do .jpg a .heic může archivy časem opravdu zmást. (Pokud budete chtít na novějších iPhonech upravit portrétní mód ze starších modelů, často to nepůjde).

Třídění archivů - stará fotka mnichů
Tohle je moje oblíbená fotka, kterou dodnes používám na stránkách mého kurzu Fotografem za jediný den. Pochází z roku 2008 a vyfotil ji Canon 400D, tedy dávno už kousek do muzea. Má jen zhruba 10 Mpx, ale kvalita je stále překvapivě „použitelná“. Zde je fotka bez úprav, jen zmenšená na web.

3. Každý raw je naprostý poklad

A na závěr ještě jeden zásadní “zážitek”. Každý raw, který máte v archivu, je naprostý poklad. Při lovení fotek jsem tentokrát z časových důvodů pracoval s obyčejnými JPGy. Ale občas jsem potřeboval něco doladit a mít pak k dispozici raw, to je naprostý zázrak.

Jistě, můžete namítnout, že jsem objevil Ameriku a že každý soudný fotograf u důležitých fotek do rawu fotí. Ano, ale život je, jak známo, komplikovanější než teorie a držet velké archivy v rawech je o nervy a finance na zálohování.

U rodinných fotek po ty dvě dekády ctím pravidlo fotit do rawu vždy, kdy mají fotky ambici přežít pár desítek let. A funguje to skvěle. Což nás vede ještě k jedné kapitole těchto úvah a krutému faktu, že ty fotky v JPG jsou z hlediska budoucnosti špatná volba. Ano, stále vypadají slušně, ale to se může změnit, až přijdou za rok či 20 let modernější displeje s větším rozsahem barev i rozsahem dynamickým. Tam bude pád kvality opravdu zásadní. Zatímco rawy se svojí bitovou hloubkou v sobě nesou data, z nichž i po letech (doufám) dokážeme vytáhnout fotky dramaticky vyšší technické kvality.

Závěr: je dobré myslet na budoucnost

Vše zásadní už zaznělo, tedy stručné shrnutí. Ano, fotokniha se povedla, ano, je krásná a ano, dopadlo to velmi dobře se všemi možnými foťáky i mobily. Ale poučení pro mě bylo poměrně intenzivní: je opravdu důležité myslet na budoucnost – a to, že to, co se nám kvalitou nyní jeví “zcela v pohodě”, se tak za pár let vůbec jevit nemusí. A že foťák a ideálně raw je prostě z hlediska budoucnosti opravdu král.

Připojte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*