Canon R6 Mark II – první dojmy: lepší snímač, ostření, rychlost (+ video)

Canon představil novinku: Canon R6 Mark II. Tedy druhou generaci velmi oblíbeného full framu mířícího na ambicióznější fotografy, kteří nechtějí nebo nepotřebují foťáky plně profesionální řad. A dlužno říct, že novinka vypadá opravdu hodně zajímavě. Zde je mých pár prvních postřehů.

Aktualizace: Na mém webu již najdete i podrobnou recenzi tohoto foťáku včetně ukázkových fotek a hlavně videa, které vše ukazuje v akci. Viz: Canon R6 Mark II – podrobná recenze: co umí, jak fotí (fotky + video).

První logická otázka zní: jak dramaticky se Canon EOS R6 Mark II. liší od svého příbuzného z první generace? I letmý pohled naznačuje, že změny nejsou jen kosmetické. Z čehož plyne i poměrně zásadní hodnocení této novinky: bude to prostě opravdu důležitý foťák.

Protože ukazuje, co čekat obecně od této kategorie foťáků určených jak pro ambicióznější “neprofesionály”, tak pro méně náročné profesionály, kteří nepotřebují nejvyšší třídy.

Ostatně, titulek mé recenze první generace z ledna 2021 zněl “Canon R6 – konečně nová éra”. A to platí i pro generaci druhou: bude to prostě důležitý foťák.

Canon R6 Mark II: vyšší rychlost, lepší ostření, nový snímač

Hlavní změnou, která se dá popsat číslem, je rychlost snímání: Canon R6 Mark II dokáže pořídit až 40 snímků za vteřinu (při použití elektronické závěrky), což je opravdu úctyhodná hodnota. Předchozí generace zvládla “jen” 20 obrázků za vteřinu, což se samozřejmě též počítá, ale dvojnásobek se opravdu v některých situacích může hodit.

Druhou zásadní novinkou je vylepšený systém ostření, kterému Canon říká Dual Pixel CMOS AF II, což je druhá generace ostřícího systému používajícího zajímavou technologii “dvojitých pixelů”, kterou zmíním o kousek dál.

Třetí zásadní změna se týká snímače: Canon EOS R6 Mark II je vybavený novým snímačem. Má o něco vyšší rozlišení než první generace – zhruba 24 Mpx vůči 20 Mpx. V pixelech to však nikdy není: podstatné je, že dva roky odstupu znamenají nesporné technologické vylepšení. Jinými slovy, že foťák prostě “fotí lépe”.

Tuhle třetí – a pro mě vlastně nejsázadnější – novinku si ukážeme až za pár týdnů v podrobném testu, ale z mých prvních letmých pokusů mám opravdu dojem, že výstupy jsou velmi dobré. Tedy se na pořádné testování opravdu těším.

Špičkové ostření “najde” více: koně i letadla

Přiznávám, odolal jsem pokušení dát do titulku výše “zásadní” informaci, že Canon R6 Mark II nově zvládne i automatickou detekci zebry. Zebru jsem v pražské Divoké Šárce nepotkal, ale stojí nesporně za zmínku, že oblíbená funkce automatických detekcí při ostření se v druhé generaci rozšířila. O některá zvířata (á la kůň, ba i ona zebra), i nové dopravní prostředky, včetně letadel (foťák tedy umí rozpoznat auta, vlaky, motocykly)…

Mě více zaujala jiná novinka: možnost volby mezi pravým, nebo levým okem. Proč to je tak důležité? Osobně považuji právě pokrok v ostření za nejdůležitější kapitolu technologií ve fotografování poslední doby. Jinými slovy: ty krásné pořádné full framové zrcadlovky před pár lety tak dobře ostřit neuměly.

Video: Canon R6 Mark II – první dojmy (4 min)

Plyne z toho, mimochodem, nejspíš pomalý konec “one shot” ostření (namáčkeme a je zaostřeno) a přesun k “servu”, tedy kontinuálnímu ostření, kdy foťák neustále přeostřuje tam, kam mu ukážeme. Anebo tam, co si najde sám – a právě oči u lidí nyní dokáží nové generace bezzrcadlovek nacházet tak bravurně, že fotit je s nimi vážně radost (netýká se jen Canonu).

Zkrátka: lehkost, rychlost a přesnost ostření je prostě i zde zásadní.

Ovládání: čudlíků, tlačítek a koleček je dost

Pár slov si též zaslouží ovládání: jak vyplývá z předchozích odstavců, foťák se dobře drží a ovládání je pohodlné a intuitivní. Menu na displeji nabízí mnoho variant, jak rychle vše nastavit. Osobně se mi dlouhodobě líbí funkční tlačítko M-Fn hned vedle spouště. Jeho mačkáním se rychle přepínají přednastavené volby, z nichž je poté možné bleskurychle vybírat točením rollerem, resp. zadním ovládacím “kolečkem”.

Vše jde samozřejmě různě přenastavovat, tedy to podstatné je, že foťák dává opravdu hodně možností, jak si vše vyladit přesně dle přání konkrétního fotografa.

Plus zásadním ovládacím prvkem je “joystick”, který dává možnost (například) rychle přesouvat ostřící body nebo pole. Funguje velmi solidně, ale chce to trochu cviku: přiznávám, zpočátku mi občas trvalo trochu déle ho nahmátnout a přinutit k akci.

Zajímavé drobnosti: Dual Pixel Raw a Raw Burst

Výše jsme zmínili pojem Dual Pixel, který se používá pro ostření (což není novinka), nově však je možné v případě Canonu R6 Mark II ukládat rawy do formátu Dual Pixel Raw. Což může znít trochu příliš technicky, ale je to velmi zajímavá technologie.

Zpracování Dual Pixel Raw totiž (poněkud magicky) dovoluje trochu upravit výslednou fotku při zpracování, včetně zdánlivě “neměnných” parametrů, jako je mírný posun hloubky ostrosti nebo tvaru pozadí. Z rawu je v tomto nastavení prostě možné vydolovat tak trochu 3D data (samozřejmě velmi omezená), ale stojí za to si to ve speciálním softwaru zkusit. Do čehož se při ostrém testu určitě pustím. U předchozí generace to možné nebylo, byť pro jistotu dodejme, že nejde o nic nového: poprvé jsem si s Dual Pixel Raw hrál před mnoha lety u Canonu 5D Mark IV.

Každopádně je dobré chápat “strukturované” pixely jako něco, co logicky pomáhá ostřícím systémům.

A ještě jedna zajímavost, která by mohla být pozoruhodná – tzv. RAW Burst dokáže do jednoho raw souboru “uložit” až 191 snímků rychlostí až 30 snímků za vteřinu. A při následné úpravě je pak možné “vylovit” přesně to políčko, o které fotograf stojí. Taktéž vyzkouším.

Plus samozřejmě, obrovskou kapitolou je též točení videa, v tom se ale moc nevyznám, tedy se do něj raději nebudu v ostrém testu moc pouštět.

Důležitý dojem: toto není “ošizený” foťák

Přiznávám, po skoro deseti letech recenzování foťáků mě vždy extrémně zajímá prostá otázka: jak moc je nižší řada “ošizená” oproti těm vyšším. Tedy: pokud si někdo koupí ten a ten foťák, může mít důvod litovat? V éře zrcadlovek to tak bývalo poměrně často: pomalejší ostření nebo méně “čudlíků” se dalo přežít, ale levnější stroj často znamenal starší (a mnohdy i opravdu horší) snímač. Tedy horší fotky.

A proto mám opravdu radost, že tohle už dle mého přestává platit a to nejen u Canonu: samozřejmě, dražší foťáky toho v mnoha ohledech zvládnou víc, ale pro pocit ošizenosti není opravdu důvod. Příklad z nedávné minulosti: Canon R10 je nyní základní APS-C bezzrcadlovka řady R, ale třeba právě ostření, ale i obrazové výkony jsou opravdu velmi dobré.

A to samé platí i pro Canon R6 Mark II. Mé letmé zkoušení jasně ukazuje, že tahle hračka je opravdu technologicky nabitá. A “ošizenosti” se prostě netřeba bát.

Canon R6 Mark II – shrnutí v několika větách

Jak to celé shrnout? Canon R6 Mark II pokračuje v “definování” klíčové kategorie foťáků mířících na zásadní segment: nadšené amatéry a méně náročné profesionály. A dlužno říct, na první pohled ta “definice” vypadá dobře,

Je zjevné, že rychlost snímání, vylepšení ostření i nový snímač posouvají druhou generaci výrazně dál – ač samozřejmě až pořádný test ukáže, jak se vše bude chovat při reálném použití. A zda tedy Canon R6 Mark II opravdu “fotí mnohem lépe”.