Instax Square SQ10 (recenze): překvapivě návyková hračka a jak na ni

Instax Square SQ10 je pro mě jeden z opravdu velkých objevů tohoto roku. Jasně, tenhle “digitální foťák se zabudovanou tiskárnou” je hračka, ale je to hračka překvapivě funkční, protože posouvá dramaticky dál, co je možné od “instantních fotek” čekat. Model “vyfotit, doladit, upravit, hned vytisknout” je prostě opravdu malou revolucí, skepse neskepse.

Tohle je vlastně trochu překvapivý článek a recenze. Vznikl vlastně náhodou, když jsem zrovna neměl na recenzování žádný “pořádný foťák”. O to víc mě překvapilo, že mi to hraní s Instax Square SQ10 přišlo až trochu návykové – výsledky jsou totiž pozoruhodnější, než bude skeptický fotograf očekávat.

V čem že je ta revoluce? V prosté věci: až do teď to prostě fungovalo jednoduše: zmáčkla se spoušť, nasvítil se papír, fotka vyjela a za pár desítek vteřin se “polaroidově” zobrazila.

Jenže, upřímně, že by ty výsledky byly nějak oslnivé, to tedy ne. Vím o čem mluvím, jeden Instax patří rok do naší rodinné fotografické flotily – konkrétně jde o Instax Mini 70 (viz stručný článek zde), kterýžto jsem na výslovné přání a se značnou skepsí koupil před rokem manželce k narozeninám.

Je to hezká hračka, děti ji milují, sousedům se to líbí, ale výsledky jsou opravdu dosti na hraně (a to i tehdy, když přesně víte, jak na to, jak maximálně využít světlo atp).

Instax Square SQ10, nazývaná vcelku výstižně “první hybridní instantní fotoaparát na světě”, ovšem opravdu posouvá kvalitu výrazně dál – a některé ty fotky jsou prostě opravdu hezké – ne kvalitní, ne superostré, ale prostě hezké a zajímavé, o což tu jde…

A vlastně není divu, že rodina Instaxů se stává dle statistik zcela raketově stoupajícím odvětvím fotografování a finančně jedním z velkých hnacích motorů společnosti Fujifilm. Můžeme nad tím kroutit hlavou, může se nám to nezdát, nelíbit, ale tak to prostě je – ale o Instaxu prostě uslyšíme více a více…

Primárně to je hračka, ale i zkušení fotografové ho s sebou berou na své cesty po světě. Proč? Protože otevírá dveře pro “pořádné focení”… “Já s Instaxem jezdím už mnoho let. Lidé na cestách prostě milují to, že jim hned na místě dám jejich fotky. Pak je mnohem snazší s nimi navázat kontakt,” říká Marcel Konečný, velký propagátor značky Fujifilm. (Jeho obchod najdete přímo v centru Prahy, tak se tam můžete stavit pro radu. Více viz jeho labužnický e-shop.)

Instax Square SQ10: digitál i instatní foťák

Podstata této hračky (hračky za osm tisíc, dlužno dodat) je jednoduchá: jedno zmáčknutí spouště nejdříve vytvoří digitální fotku, tu je možné upravit základními úpravami případně filtry, a teprve pak vytisknout.

To samo o sobě je opravdu zásadní – moje manželka, již zmíněný poměrně častý uživatel “normáních” Instaxů, dosti často žehrá na to, že to prostě vždy dopadne tak nějak blbě. Nyní tato “digitální hybridnost” prostě vkládá klíčový mezistupeň digitálního hraní si, což velmi pomáhá.

Navíc, ano, náš domácí Instax “mini” tiskne na malé fotky velikosti kreditní karty, z tohoto nového stroje lezou pořádné polaroidové fotky i rozměru 6,2 x 6,2 centimetrů (8,6 x 7,2 včetně bílých okrajů).

To opravdu podstatné asi nejlépe posoudíte z ukázkových obrázků na této stránce: ony ty fotky prostě opravdu vypadají překvapivě dobře, už to není jen plocha barevných šmouh, ale při troše štěstí a umu prostě hezká věc.

To vše umocňuje prostý fakt, že hned máme v ruce něco konkrétního a fyzicky existujícího. To je věc v digitální době tak zásadní, že ji osobně považuji za nejsilnější zbraň podobných strojů vůbec.

Plus, velké kouzlo je i v tom, že jde o originál, fotku, která neexistuje v žádné jiné podobně někde jinde, což je též pocit napínavý.

Tedy: striktně vzato, ony se ty fotky též dají archivovat – do tohoto Instaxu je možné dát microSD kartu, z níž je pak možné fotky uložit do počítače… Ale: 1. ty fotky ztratí své kouzlo 2. pokud jsou fotky vyfocené do interní paměti (kam se vleze jen pár desítek kousků), stáhnout se nedají, pokud jsem tedy hledal dobře. A to kouzlo “teď mám vytištěnou fotku a její digitální podobu musím smazat” je prostě opravdu napínavé.

Instax Square SQ10: jak to celé funguje

Podstatná a vítaná věc je, že foťák má jen minimum nastavení. Nejdříve vložíte kazetu na deset fotek – jedno balení je obvykle v ceně foťáku, další stojí zhruba 280 korun. Jiným slovy: jedna fotka přijde na necelých třicet korun.

Otočením objektivu se foťák zapne a je možné vyrazit do akce – po vyfocení obrázku je možné ho hned upravit, anebo cvakat a cvakat, a vše upravovat a tisknout až pak někdy v klidu u kafe.

Možné úpravy jsou jen tři, což v zásadě stačí: Jeden čudlík ovládá volbu filtrů, tedy přednastevených zdivočení fotky – filtry mě tedy moc nebavily, tady jsem je zkoušel jsem málo, ale budiž.

Čudlík č. 2 ovládá světlost/tmavost, což se logicky hodí převelice, poslední možnost umožňuje dodávat fotce vinětaci, tedy zatmavovat rohy, což je opět věc hodně šikovná (jak ví každý uživatel Instagramu).

A co sytost, ptáte se? Také jsem se v duchu ptal, ale sytost regulovat nejde, což je možná trochu škoda (byť mnohé jde dohnat v oněch filtrech).

Pokud byste snad nechtěli čudlíky točit, je možné přepnout stroj do režimu AUTO, a v něm vše vznikne pořádně instantně: když se zmáčkne spoušť, hned vyjede fotka.

Překvapivě slušný objektiv i kvalita fotek

Čip je hodně malý, čtvrtpalcový (4,5 x 3,6 mm), tedy menší než třeba snímače iPhonů. Fotky umí vyrobit v rozlišení 1920 x 1920 pixelů – což obnáší rozlišení necelé 4 MP…

Zní to možná nevzrušivě, ale jak je vidět z výsledků, rozhodně to pro tento typ hraní si stačí… To samé se dá říct o objektivu, který toho v dobrém světle dokáže namalovat docela dost. Fujifilm udává (a i na objektivu je ostatně napsáno), že má v přepočtu ohniskovou vzdálenost 28.5 mm. Což se mi však trochu nezdá – pocitově jsou fotky širokoúhlejší než 28tka u normálních aparátů (což pro srovnání, je zhruba stejně “široký” záběr, jako vidíme například přes displej iPhonu.)

Zkrátka, je to objektiv docela dost širokoúhlý, někdy až zbytečně. A světelnost 2,4 zní sice skvěle, ale vzhledem k ohniskové vzdálenosti a velikosti čipu se opravdu “rozostřené pozadí” moc vytvořit nedá. Ale o to tu opravdu nejde…

Vše ostatní je automatické, a tak to má i být, nic víc prostě u takové hračky nastavovat smysl nemá. Jediné, co jde ovládat, je zapínání a vypínání blesku, případně jde vyrobit dvojexpozici a použít režim Bulb (tedy dokud držím spoušť, foťák fotí)…

A jasně, fotky jde před tiskem trochu oříznout, ale s tím je třeba šetřit, tady už se počítá každý pixel…

Jak z něj vytáhnout co nejlepší fotky

Na co myslet při focení?

• tak jako u mobilů platí, že je dobré velmi dobře znát “silné a slabé stránky” Instaxu a dle toho fotit
• podobně jako u mobilů platí, že nejlepší výsledky se dají očekávat u fotek lidí, to prostě trojice objektiv-čip-tiskárna zvládají nejlépe
• dobře budou fungovat dobře nasvícené, ale ne moc kontrastní scény (tedy ty bez dramatických rozdílů mezi světly a stíny)
• nejvíc mě překvapilo, jak výborně dopadají fotky tváří v jemném relativně intenzivním světle, klobouk dolů
• naopak fotky při nižších hladinách osvětlení (v místnosti) čip moc nezvládal, a bojoval i s vyvážením bílé
• jasné zářivé barvy jsou něčím, co fotce pomůže, je dobré na to myslet…
• krajinky jako takové nedopadají úchvatně, ale od toho tu ostatně Instax není, případně je možné je “ohnout” a zdivočet nějakým divokým filtrem, i když…
• osobně jsem při hraní si moc nesahal na filtry, naopak úpravy expozice a vinětace mi přišly hodně šikovné
• plus “mazácká rada” na závěr (omlouvám se za poučování): při tomto typu focení záleží více než jindy na dobré kompozici a práci se světlem, pozor na to, Instax odpustí mnohem méně než třeba mobil

  

Instax Square SQ10 – shrnutí ve dvou větách

Instax Square SQ10 je hračka, která umí vytvářet překvapivě zajímavé výtvory – jako hračku je tento foťák třeba brát, a jen tak je možné ocenit, že v šikovných rukách dokáže vytvořit vážně zajímavé “opravdové fotky”.

Kombinace digitálního obrazu a instantního tisku dramaticky posouvá možnosti toho, co tahle řada umí.

Fujifilm Instax Square SQ10 – cena

Není v mých silách ceny sledovat, tedy zde přejímám automaticky generovaný přehled od Heuréky. (Už se neprodává).

(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text. Firma Fujifilm mi pouze bezplatně zapůjčila fotoaparát, za což jí děkuji.)

Další fotografie z testu:

 

Shrnutí recenze:

Poznámka: I tyto fotky si můžete prohlédnout v plné velikosti – stačí najít jméno fotky (vlevo dole po rozkliknutí v galerii – např. IMG_0371.jpg ) a zadat do prohlížece  www.fotoguru.cz/files/IMG_0371.jpg