Laowa 105mm f/2 Smooth Trans Focus (STF) je pozoruhodný objektiv – za cenu více méně rozumnou nabízí místy až dechberoucí záběry kombinující výbornou kresbu a především nebývale elegantní bokeh, tedy ono oblíbené “rozmazané pozadí”. Samozřejmě, mouchy to má, ale pokud vás baví focení portrétů, anebo prostě jen technologické “hračky”, tohle sklo si určitě zaslouží pozornost.
Co to je vlastně za objektiv? Je to klasická ukázka “start-upového produktu”, který se snaží zaplnit nějaké volné místo na trhu, či se spíš snaží onen trh i trochu formovat.
Laowa 105mm umí dokonalé rozostření
Čínská firma Venus Optics svým novým manuálním objektivem Laowa 105mm f/2 STF útočí především na milovníky portrétů, protože jim nabízí v míře vrchovaté to opravdu klíčové: pozoruhodnou kvalitu kresby a především velmi výrazný bokeh (rozostření pozadí), jehož podoba se vlastně stává hlavní definicí celého objektivu – ono rozmazání vypadá prostě opravdu skvěle a fotografům nabízí hodně prostoru pro improvizaci a kreativitu.
Proč psát právě o objektivu Laowa 105mm f/2 STF? Protože je opravdu raritou i svojí konstrukcí: je to jeden z mála objektivů na světě, který dosahuje ono “velké rozmazání” pomocí speciálního optického uspořádání, v němž hlavní roli hrají dvě nezávisle fungující clony a také speciální optický člen přispívající k finálnímu efektu.
O tom, co objektiv umí, se nejlépe přesvědčíte na obrázcích na této stránce, které jsem pořídil během pár testovacích dní v Bílých Karpatech, a to na mém Canonu 5D mark iii. K čemuž vlastně dodejme jednu z podstatných informací – pro jaký typ foťáků Laowa 105mm f/2 STF vlastně je.
Tedy: primárně je určený pro full framy značek Nikon a Canon, ale dle stránek výrobce je možné ho nasadit vlastně na zcela vše: včetně APS-C zrcadlovek, Pentaxů, Fujifilmů, foťáků od Sony a dokonce i strojů s menším čipem (tedy Olympusů), což tedy vyžaduje speciální adaptér.
Jen manuální ostření
Na všech tělech samozřejmě platí to zásadní: že se jedná o objektiv bez autofokusu, tedy sklo vyžadující zcela manuální ostření. Mnohdy to nevadí, ale při reportážním i poloreportážním použití objektivu dost limitující – k “poloreportážním” patří většina portrétů v tomto testu: jsou foceny v přirozeném prostředí, bez stylizace, ale má žena a dcerky mi vždy daly pár vteřin na pořádné zaostření.
Během těch pár dní testování jsem si mnohokrát položil řečnickou otázku: jak jsem jen mohl kdysi fotit bez autofokusu? Zkrátka: získat u tohoto skla opravdu skvěle zostřenou fotku vyžaduje opravdu zcela přesné ostření – při nejnižších clonových číslech je hloubka ostrosti opravdu neobyčejně malá, patrně v řádech milimetrů, a výsledný obrázek zejména při portrétních záběrech neodpustí nic.
Jak na to? Cesty jsou dvě: první je ostřit přes živý náhled a přesnou polohu tedy hlídat opticky… To v ideálním případně vyžaduje stativ (z ruky to moc nejde, protože objektiv je opravdu robusní, až těžký – váží tři čtvrtě kila) a vzorně nepohyblivý objekt.
Druhou cestou je to, co jsem praktikoval při focení testovacích fotek já: tedy značná trpělivost a ochota zkusit to několikrát. Z ruky a od oka zaostřit ve více méně reportážních podmínkách znamená, že perfektní bude třeba každý třetí nebo čtvrtý obrázek. Já jsem nakonec praktikoval něco na způsob “ostřího bracketingu”: ve chvíli, kdy jsem si prostě nebyl jist, jsem posouval ostřením mírně tam a zpátky, aby alespoň jedna fotka byla v pořádku.
Jak Laowa 105mm f/2 STF funguje
Pokud si říkáte, že se nyní opravdu dozvíte, proč to sklo tak hezky kreslí a rozmazává, trochu vás zklamu: sám tomu moc nerozumím. A to jsem se snažil a pečlivě pročetl mnoho anglických textů a i pár českých, včetně stránek astronomických a lékařských, v nichž se ta tajemná slova vyskytovala.
Prvním záhadným termínem je slovo apodizace, protože ona optická sestava obsahuje tzv. apodizační člen. Snad to moc nezjednoduším konstatováním, že to je prostě něco na způsob filtru, který pomáhá onomu elegantně rozostřenému efektu.
Druhou nebývalou součástí celé konstrukce je již zmíněný fakt, že objektiv má vlastně dvě clony. A abych to nespletl, raději prostě jen kopíruji popis ze stránek firmy Oehling.cz, která mi objektiv půjčila: “Objektiv je konstruován se dvěma clonami. Jednou z nich je 14 lamelová dokonale kruhová clona bez kroků clony, která spolu s apodizačním členem vytváří vysoce kvalitní bokeh. Druhou clonou je standardní 8 lamelová clona, která slouží k nastavení skutečné efektivní clony (nastavení clonového čísla) a výsledné hloubky ostrosti.” (Zdroj: popis objektivu na stránkách Oehling.cz).
Taktéž jsem se rozhodl nenápadně neřešit, co to vlastně je ten Smooth Trans Focus (“Hladký transfokus”) ve jméně objektivu. Kdybych se to tu pokoušel popsat, asi bych to zase vysvětlil nějak špatně, milovníci techniky mi to snad odpustí. Tedy zkrátka, hlavně, že to funguje.
Jak fotit s dvěma clonami
Každopádně je zajímavé fotit s objektivem, v němž se spokojeně otáčejí dva prstence clony, zpočátku to nicméně může přinášet trochu zmatení… Zkoušel jsem mnoho různých variant, ale nakonec se prostě vydal logickou cestou toho, že jsem používal nastavení obou clonových kroužků na co nejmenší hodnoty (tedy 2 a 3,2). Kvůli onomu největšímu rozostření si s tím ostatně hrajeme, že?
K čemu že třeba dodat, že ne vždy se hodnoty přenášejí do těla fotoaparátu – či jsem prostě jen nepřišel na to, jak to funguje. Objektiv má elektronické kontakty, ale pohyb ani jedné z clonových lamel se na ně u mého Canonu 5D mark iii nepřenášel. Často to bylo jedno – vnitřní měření foťáku se s tím nějak vyrovnalo, občas jsem musel expozici poměrně hodně dolaďovat. I zde ale platí již zmíněné: když jsem dal hodnoty obou clon na nejnižší hodnotu (v prioritě clony) a na tělo foťáku nastavil hodnotu clony na 2 (což šlo), výsledky byly takové, jaké být měly.
Tedy, když to shrnu: majitel objektivu se s ním v závislosti na konkrétním těle bude muset trochu pohrát a pochopit, jak v různých konkrétních situacích více méně manuálně nastavit ideální hodnoty. Pak už by ona ne vždy fungující komunikace neměla být problém.
Shrnutí: pro koho je Laowa 105mm f/2 STF
Laowa 105mm f/2 STF nesporně patří k pozoruhodným objektivům, který může být nebývale silnou zbraní v rukách portrétních fotografů, anebo i všech ostatních pokročilejších borců toužících mít nebývale zajímavé fotografie.
Objektiv Laowa 105mm f/2 STF je možné koupit za zhruba 20 000 Kč, což je cena za podobně kvalitní objektiv cena více méně rozumná…. “Více” v onom více méně znamená, že srovnatelně kvalitní objektivy stojí obvykle mnohokráte více, “méně” je tam kvůli tomu, že jsou i levnější, byť ne tak opticky výrazná řešení (já osobně nedám dopustit na Canon EF 85mm f/1,8 USM, který stojí pod deset tisíc).
Své místo bude mít nejspíš hlavně mezi portrétními fotografy, poměrně zásadním limitem pro použití trochu více reportážní je již zmíněná absence autofokusu… Podstatné nicméně je: ty fotky jsou opravdu mimořádné.
Více o objektivu na stránkách Oehling.cz.
(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text. Firma Oehling.cz, která do ČR objektiv dováží, mi pouze bezplatně zapůjčila objektiv, za což jí děkuji.)
Další fotografie z testu:
Fotky v této galerii jsou generovány z náhledů, pokud je chcete zobazit v plné velikosti, je třeba najít v levém rohu jméno fotky (třeba IMG_0897.jpg) a v prohlížeči zobrazit ve tvaru http://www.fotoguru.cz/files/IMG_0897.jpg.
Shrnutí recenze:
Laowa 105mm f/2 Smooth Trans Focus
Laowa 105mm f/2 Smooth Trans Focus (STF) je pozoruhodný objektiv – za cenu více méně rozumnou nabízí místy až dechberoucí záběry kombinující výbornou kresbu a především nebývale elegantní bokeh, tedy ono oblíbené “rozmazané pozadí”.
7.4
Pros
- Mimořádně kvalitní kresba i při nízkých clonách
- Působivý bokeh, tedy rozmazání pozadí
- Vytváří působivé, přesto realistické fotky
Cons
- Nemá autofokus
- Komunikace s tělem není bezproblémová
- Váží 745 gramů, tedy opravdu hodně
Kresba je opravdu hezká a bokeh také, ale když si člověk vezme, že bude vše muset ostřit manuálně, tak to moc netěší a 20 000 Kč není úplně lidová cena. Nakonec asi zůstane u starých dobrých obyčejnějších skel s AF.
Dobrý den, není ta „honba“ za rozmazaném pozadí už spíše na škodu? Takto je na fotografiích rozostřen třeba už nos a v terénu (myslím obecně se zrcadlovkami) není čas přesně zaměřovat. Není lepší raději fotit na větší clonové číslo a trochu se tím sichrovat?
Dá se říci, o jakou délku se posune hloubka ostrosti při změně třeba z hodnoty 4 na 5,6?
Vím že se to takto říci nedá- záleží na objektivu(třeba této 105), vzdálenosti…. Zvetší se hloubka ostrosti, nebo spíše náběh do rozostřeného je více pozvolný?
Děkuji
TomV
Dobrý den, jasně, to samozřejmě závisí na každém, co se mu líbí – obvykle je ovšem prostě hodně lákavé fotit s tím „největším“ rozmazáním, prostě to obvykle vypadá nejlépe. Ale: to platí pro situace více méně připravané či nehybné, pokud byste chtěl fotit nějakou opravdu reportážní fotku, nikdy nic nebude ostré, protože uhlídat rozumně posazenou hloubku ostrosti je vlastně nemožné. Pak nastupuje to, co říkáte: hloubku rozšířit zvednutím clony… JR
Zajímavé. Stejnou konstrukci používal už v r. 1999 objektiv Minolta/SONY STF 135mm f/2.8 T4.5 (https://en.wikipedia.org/wiki/Sony_Alpha_Smooth_Trans_Focus_135mm_f/2.8_T4.5_lens)
Ano ano, vím o tom, a ještě nějaký další objektiv, z hlavy teď nevím, jaký to byl… Což ovšem nic nemění na tom, že moc nechápu, jak to vlastně funguje, hehe… JR
Aleši, díky moc za pochvalu článku i ženy, potěšilo jí to! Nu a ano, ono kolem je opravdu mnoho šikovných objektivů, jen mít čas je nějak zmapovat a vyzkoušet… Mějte se! h
Zdravím Vás Jane,
vždycky mě potěší, když se někde objeví recenze na manuální objektiv, je jich v době autofokusů,
jako šafránu. Ta Vaše mě potěšila nejen praktickými poznatky, ale hlavně ukázkovými
fotografiemi, jsou prostě „boží“. A Vaše paní je nevšedně krásná žena :-). Pořídil jsem si nedávno
podobné sklo korejského výrobce, Samyang 85mm f1,4.,ruční ostření bez klínové matnice je
náročnější na trpělivost ale s trochou cviku to jde. Přeji Vám i rodině hezké prázdniny.