5 pravidel focení, která se špatně vysvětlují

Focení má mnoho jasných a přímočarých pouček. Ale pak existují pravidla, nad nimiž začátečníci zmateně kroutí hlavou. Nebo rovnou mají pocit, že si z nich někdo dělá legraci. Pojďme pár z nich prozkoumat. Ale pozor, opravdu se vysvětlují blbě.

Už více než jedenáct let organizuji kurzy focení a celou tu dobu se dost zapotím u stále se opakujících klíčových pouček – a je jedno, zda jde o kurzy s „pořádnými foťáky“ nebo pro mobilní telefony a hlavně iPhony. Je prostě pár věcí, které znějí na první poslech trochu divně, ale jsou zkrátka tak důležité, že to bez nich nejde.

Zde je tedy můj krátký seznam.

1. Fotka by měla něco znamenat a být „popsatelná“

Dobré fotky, které dokáží zmagnetizovat diváky, v sobě mají jedno nenápadné a nesnadno popsatelné pojítko: mají nějaký význam, nějaký obsah, který se dá shrnout pocitem, a tedy i slovy.

Fotka, jak známo, je obraz, který musí vyvolávat emoce. Fotka tedy není jen nějakou informací. Je nositel nálady, příběhů, krásna nebo třeba strachu. A zcela nejlépe to bude fungovat v situaci, kdy ten smysl, význam nebo příběh bude jasně daný a popsatelný.

Otevřete nějakou reportážní knížku a zahlédnete to hned. Bude to něco jako “lovec jde horami v Afghánistánu a je v tom krásno, tajemno symbolizující napínavou historii i naději do budoucna”. Nebo otevřete domácí album a zjistíte, že nejvíce vás přitáhne fotka typu “nadšení zcela vyčerpané dcery, že se blížíme vrcholu kopce, přičemž celá ta fotka v sobě koncentruje radost z krásné přírody i únavu z výletu.”

Jste zmateni? Já vím, já vám říkal, že se to blbě vysvětluje.

Tak ještě jeden pokus. Opravdu zásadně je to vidět u pouličního focení. Fotka typu “italský úředník nese krabici s Legem někde v centru Říma” neznamená nic a i když bude vizuálně zajímavá, bude to vždy nuda – nebude vás bavit. Ale ve fotce “krásná servírka tak trochu jako z Felliniho vláčí tác s vínem a za ní zapadá slunce nad Kapitolem” prostě přežije. Protože se dá popsat, něco jasného znamená a je v ní celý ten Řím schovaný.

2. Většinou se prostě fotit nedá (nemá to smysl)

Tohle zásadní pravidlo vždy na mých kurzech fotografování vyvolává zděšení, nevoli až zklamání. Ale je to tak: v naprosté většině situací nemá smysl fotit, protože to prostě dopadne blbě.

A jasně, špatně se to vysvětluje a lidé to neslyší rádi. Vždyť přece, zní argument, když je někdo skvělý fotograf, výborné fotky přinese vždy. Jenže omyl. Když je někdo výborný fotograf, dokáže z jakékoliv situace vymáčknout maximum, ale zázraky to nezaručí.

Proč to tak je? Protože platí ono děsivě nutné (ale opravdu zcela zásadní) pravidlo, že fotku z 90 % dělá světlo a kompozice. S kompozicí si jde hrát vždy a všude, ale pokud není hezké světlo, fotky prostě nemají šanci. Právě teď venku podzimně mží – kdybych vyrazil na procházku do nedaleké Divoké Šárky, nepřinesu nic slušného. Ani já, ani nikdo jiný. Prostě to nejde (s mírnou nadsázkou řečeno).

Tedy zejména při focení v přírodě je jakákoliv opravdu skvělá fotka vlastně malý zázrak. Na ulici nebo v interiéru se z toho vždy dokážeme nějak “vylhat”, ale v krajině ne. Proto kolem sebe vídáme tak málo hezkých krajinářských fotek. A ano, blbě se to celé vysvětluje.

3. Hodnocení fotek je poměrně objektivní disciplína

Jedna z nejčastějších vět, která se ve focení objevuje v bezpočtu podob a obdob, zní: Každému se líbí něco trochu jiného, každý má trochu jiný vkus, nic jako “objektivně dobrá fotka” neexistuje.

Jenže to tak není: hodnocení fotografií je k překvapení mnohých poměrně objektivní záležitost. Samozřejmě platí, že každý má trochu jiný vkus a někoho zajímají více fotky zvířat než obrázky afrických domorodců. Stejně tak je zjevné, že v různých oborech a věkových skupinách budou lidé jásat nad něčím trochu jiným.

Ano, to vše nesporně platí. Ale platí také, že lidé dokáži dobré fotky velmi snadno poznat. Pokud byste při večírku na podlaze umístili 400 fotek z cest a požádali hosty, ať vyberou ty nejlepší, míra shody bude překvapivě velká: budou vybírat velmi podobně.

Proč to tak je? To se právě trochu blbě vysvětluje. Ale v stručné a mírně nepřesné větě shrnuto: protože fotka je prostě obraz. Obraz je něco, co má v sobě schováno krásno a emotivno. A lidé prostě dokáží snadno krásno i emotivno poznat.

A platí i to, že zkušený fotograf ze tří čtyř fotek naslepo pozná, zda je dělal zkušený borec, anebo někdo teprve na začátku cesty. Opravdu.

4. Pravidlo pravidel: Fotka v sobě musí udržet prostor

Jedno z nejdůležitějších pravidel fotografování zní opravdu nudně: ve fotce je za každou cenu potřeba udržet pocit trojrozměrnosti, tedy pocit prostoru. Jinými slovy: fotka, která nedokáže divákovi nějakými vizuálním triky nasimulovat 3D dojem, nemá moc šanci.

Je to pravidlo opravdu zásadní a snadno se přehlédne – ač je zcela všude. Ano, patří sem i to oblíbené “rozmazávání” pozadí u portrétů. Když chybí, je to nuda. To samé platí pro utváření prostoru u fotek krajiny: s mírnou nadsázkou se dá říct, že klíčové krajinářské kompoziční triky směřují právě k tomu. Linie cest a řek navádějí pohled do obrazu a podporují třírozměrnost. Práce s temným rámováním rozbíjí prostor do vrstev a posílá pozornost, kam si autor přeje.

Pokud si nyní říkáte, že to trochu přeháním, udělejte rychlý pokus. Aktivujte na mobilu portrétní mód a vyfoťte nějakou postavu. Pozadí bude rozmazané, ale protože jde o rozmazanost softwarovou, jde vypnout. A porovnejte obě verze – vidíte, jak drasticky ošklivější je ta bez “rozmazanosti”?

A proč to tak je? Prostě proto, že tohle pravidlo opravdu platí. Náš mozek chce vnímat svět ve třech dimenzích, ne dvou, což z definice nabízí fotka. Proto je nezbytné onu iluzi prostoru vytvořit.

5. Fotit znamená tvořit krásno

Tohle je snadno vyslovitelné pravidlo, ale – tušíte správně – přesvědčit náhodné fotografy o jeho významu není jednoduché. Tedy: jak už zaznělo, focení je 90 % procent aplikování triků a postupů spojených se světlem a kompozicí. A také zaznělo, že fotka je obraz.

A fotit prostě znamená používat zcela stejné postupy jako malíři (což zní zjevně) anebo designéři – vytvářející dokoliv od návrhu lampy, přes zahradu po dům. Tohle všechno směřuje k utváření krásna.

Abych vás nevyděsil slovem “krásno” – může znít kýčovitě, ale je prazákladem zcela všeho. Buď fotka funguje, a krásno s ní, anebo ne. Buď je nadesignovaná dobře (tak jako designový byt, magická zahrada, úchvatná lampa), nebo ne (jako byt, z něhož vás bolí oči, zahrada, kde se necítíte dobře, nebo lampa, na kterou není příjemné se dívat).

To vše je design, vytváření krásna. Blbé na tom všem je, že pravidla tohle všechno má, ale předávat je dál není jednoduché. Což si všiml každý, kdo si kdy hrál s taji kompozice: stačí malý detail, a vše se zhroutí: fotka přestane být hezká a není zcela jasné, proč vlastně.

Všechny dobré fotky spojuje pozoruhodná věc: zkušené oko v nich dokáže zahlédnou různé kompoziční triky a postupy, které zůstávají oku nezkušenému skryty. Ale pospojovat je v celek nebo je prostě jen zopakovat (okopírovat), to často bývá těžký boj.

Video: Co se ve focení naučit od slavných malířů (23 minut v 4K)