Canon 5D Mark IV – legenda pokračuje (recenze)

Canon 5D Mark IV je přesně tím, co se od něj čekalo: dalším pokračovatelem legendární řady fotoaparátů, která s každým novým přírůstkem posouvá technologické hranice a svým způsobem definuje svět fotografování. Recenze se tedy dá shrnout do prostého konstatování: ano, tohle se opět povedlo…

Canon EOS 5D mark IV byl oficiálně představen koncem srpna 2016 – a byla to nesporně jedna z nejvíce očekávaných událostí tohoto roku. Přesněji řečeno, nejen tohoto: od představení předchozí verze řady 5D už uběhly více než čtyři roky, a čekání to tedy bylo dlouhé – jde totiž o foťák, který opravdu formuje podobu světa nadšených amatérů i profesionálů.

O pozici “pětdéček” asi nejlépe mluví nedávná statistika, z níž na základě analýzy exifů šesti milionů fotografií nahraných na různých velkých webech (á la Flickr, 500px atp…) zjistila, že právě Canon 5D mark iii je vůbec nejpoužívanější.

Ostatně, i jen letmý pohled do fotobrašny fotografů to potvrdí, kromě těch, kteří fotografují sport a potřebují ještě rychlejší stroje, má tenhle foťák skoro každý (řečeno jen s mírnou nadsázkou). Mám ho doma též, a i mě nyní nastane zajímavé období palčivé otázky “měnit, či neměnit?” (k čemuž se ještě dostanu).

Canon EOS 5D mark IV – evoluce, nikoliv revoluce

Co na úvod říct k tomuto foťáku? Že to není foťák revoluční – je to “jen” další z řady full frame foťáků patřících k strojům obsahujícím ty nejšpičkovější technologie současnosti, za cenu sice ne malou, ale pořád ještě v zásadě dosažitelnou pro běžného náročného fotografa, o profesionálech nemluvě (těla této řady stávají obvykle kolem 90 000 korun, startovací sen je plus minus 100 000 Kč).

Je určený na “běžné focení” – sportovní fotograf vyžadující závratné rychlosti snímání sáhne po ještě vyšší řadě – v případě Canonů po posledním kousku Canon EOS 1D X Mark II (umí 14 snímků za vteřinu, zatím zde zkoumané 5déčko jen 7) a umí i výrazně vyšší hodnoty ISO.

Fotograf reklamní a ateliérový zase bude zvažovat jinou iteraci této řady – tedy Canon 5DS nebo 5DS R s čipem s 50 megapixely, který má ovšem limit v poměrně nízkých použitelných hodnotách citlivosti a hodí se tedy především právě pro ateliérové focení..

Nu a pak je tu tedy Canon EOS 5D mark IV na ono “běžné” univerzální focení.

Více pixelů a více možností

Nový snímač má rozlišení 30,4 megapixelů, což je téměř o třetinu víc než předchozí vydání této řady (22 megapixelů u verze iii). A samozřejmě, kromě obrazové kvality je další z hlavních parametrů této kategorie foťáků schopnost ostřit, o což se tu stará 61 ostřících bodů (z nich 41 křížových).

Na tenhle test jsem měl jen zhruba 36 hodin, a za onu absenci revolučnosti jsem byl vlastně hodně vděčný: prostě jsem foťák vzal do ruky a okamžitě začal používat. Tělo je k nerozeznání podobné předchozí verzi, baterka je stejná, menu skoro na chlup identické. Prostě ho stačí vzít, nastavit pár individuálních funkcí dle přání fotografa a za pár minut je možné spokojeně fotit – což je zásadnější plus, než se může zdát.

Na první pohled, či spíš dotyk, je zjevná jedna šikovná změna v ovládání – vedle navigačního “joysticku” přibyla malá nenápadná páčka, jíž se dají přepínat režimy výběru oblasti automatického zaostřování (na předchozí verzi se to dělalo mačkáním ne moc šikovného čudlíku vedle spouště), v tomhle případně vývojáři Canou patrně vyslyšeli “hlas lidu” a tohle zásadní ovládání vylepšili.

Což se vlastně dá říct i o ostatních novinkách – Canon EOS 5D mark IV prostě evolučně navazuje na předka v mnoha zásadních detailech, o nichž onen hlas fotografického lidu říkal, že by se opravdu hodily (zabudovaný GPS modul, možnost připojení k wi-fi…).

Pochopitelně, nejen detailů se ta evoluce týká: v kvalitě fotek, bylo slyšet často, že by se hodil posun v dynamickém rozsahu, který vskutku nebyl u dřívějších modelů nějak oslnivý. Čímž se dostávám k oné zásadní věci, tedy otázce, jak ten foťák fotí.

Použitelné fotky na ISO 102 400

Foťák jsem testoval v dvou rozdílných situacích, nejprve při procházce Prahou, pak při rodinném výletě do Plzně. Na konci prvního dne mě opravdu nadchla jedna zcela banální fotka – jen tak cvičně jsem přepnul ISO na H2 (102 400), tedy do nejvyšší možné rozšířené hodnoty.

Čekal jsem, že to dopadne děsivě a že šum bude drastický. Jenže, jak se můžete přesvědčit na následující fotce, dopadlo to vlastně velmi, velmi dobře – až použitelně, dalo by se říci. (Pro úplnost dodávám, že jsem nechal defaultní hodnoty automatického snižování šumu).

Čas byl 1/2500… Tedy ano, dvouapůltisícina po setmění a obrázek, který je více méně použitelný, to je tedy opravdu něco, co mě hodně překvapilo. A je to hezký příklad, kam dál se technologie vydala ve srovnání s předchozím strojem (na “mark trojce” je sice nastavitelná stejně vysoká hodnota, výsledky by ale byly výrazně horší.)…

Pro zajímavost, tu na tomto linku je podobná fotka s ještě použitelnější hodnotou ISO 51 200. Tedy klobouk dolů, tohle se může hodit.

Lepší dynamický rozsah

Canon dává svým konkurentům od Nikonu či Sony často oprávněnou munici k útokům skrzevá různé srovnávací tabulky, z nichž vyplývá, že by to prostě chtělo o něco vyšší dynamický rozsah. Tedy schopnost čipu zachytit větší rozdíly mezi světly a stíny.

V reálu to takové drama není, ale zároveň je pravda, že pokud obecně existují nějaká očekávání ve stylu “kam vlastně se ještě to focení za deset let posune?”, rozhodně k nim patří filozofování na téma, že vylepšení dynamického rozsahu by se opravdu hodilo. Bylo by přece fajn, například, vyfotit krajinu ve stínu a modré nebe nad ní v jednom cvaknutí – dnes to nejde.

Ano, v tomto smyslu udělal Canon 5D mark iv krok vpřed. Je těžké to nějak exaktně popsat, měření nechme na specializované laboratoře, můj subjektivní dojem nicméně je, pokrok tu je poměrně zásadní.

Můžete mi věřit, nebo taky nemusíte, ale při cvakání banální scény “malostranské nábřeží ve stínu a za ním Karlův most” se tam toho prostě “vleze víc”. A větší dynamický rozsah téhle novinky zkrátka dává fotografům opravdu reálně a viditelně větší šance nenechat se tolik rozhodit rozdíly mezi světly a stíny…

Exaktněji to popsat neumím, zda bude při praktickém focení ono vylepšení opravdu zásadní, ukáže až čas, ale je prostě možné konstatovat: ano, vážně to šlo k lepšímu.

Hračka č. 1. Dual pixel Microadjustment

Pokud jste již něco o Canonu 5D mark iv zaslechli, nemohli jste přehlédnout výrazné zmínky o tom, že snímač dává možnost hrát si s duálními pixely. Tedy uložit tzv. dual pixel raw, jiným slovy “vyšší” úroveň rawu zachovávající dvojnásobnou dávku informací. S čímž se pak dají dělat opravdu zábavné věci.

(Tohle téma mě zaujalo natolik, že jsem následující řádky rozepsal ještě podrobněji v samostatném článku: Duální pixely – hračka, nebo revoluce?).

Abychom se v tom neztratili: každý z 30 milionů pixelů na snímači se skládá ze dvou fotodiod, jichž signál je možné uložit do rawu zvlášť. A získat tak vlastně dva mírně odlišné obrázky.

Zní to trochu jako sci-fi, ale více či méně to opravdu funguje – v menu stačí nastavit, aby foťák ukládal dualní pixely a na kartě se začnou objevovat obří soubory (přes 60 MB), zhruba dvojnásobné než obyčejné rawy.

A proč to dělat? Protože pak je možné si hrát, konkrétně provádět tři různé úkony, z nichž jsem vyzkoušel ty dva hlavní. A byl vlastně překvapen, že to opravdu funguje, byť na odborných serverech se spíše dočtete, že to je jen reklamní trik, který nefunguje.

 

Tedy: první z obou hraček se jmenuje Image Microadjustment (Mikroúprava snímku) a nabízí mírné posunutí hranice ostrosti. Nejlépe to zahlédnete na detailu oka mé dcery, pokud budete jezdit šoupátkem tam a zpět, uvidíte opravdu mírně se měnící rovinu zaostření…

Zda to může mít nějaký reálný dopad? Nejsem si jist, řečeno diplomaticky. Jde opravdu o změnu tak malou, že jakékoliv zaostření ten efekt setře, tedy si to v praxi nějak neumím moc představit. Ale mohu se mýlit, třeba někdo na něco přijde…

Hračka č. 2: Bokeh Shift

Druhou hračkou, kterou se mi podařilo zahlédnout výrazně lépe, je tzv. Bokeh Shift, tedy, přeloženo volně, posun oblasti rozmazanosti…

Opět to nejlépe zahlédnete na následující ilustraci – zde je to vidět velmi výrazně (všímejte si posunu hrany nad hlavou mé ženy a taktéž tvaru “fleků” za jejím obličejem…

Funguje to tedy docela výrazně, že? Vlastně vůbec nevím, co si o tom myslet. Jak je možné, že ten “druhý” obrázek je tak zásadně odlišný? Nevím, ale zajímavé to opravdu je – a v tomto případně si dokonce umím představit i praktické použití – přece jen, mírně přeskupení toho, jak vypadá u portrétu pozadí, se může hodit…

Pokud vás zajímá více podrobností, o tomhle všem jsem sepsal samostatný článek Duální pixely – hračka, nebo revoluce?

Obrazová kvalita Canonu 5D mark iv je špičková

O obrazové kvalitě lze říct, že vše prostě posouvá dál. To může znít trochu nemastně neslaně, ale opět platí to, že nejde o revoluci, pouze evoluci, a to je dobře – skoro nikdo vlastně drastický skok vpřed ve srovnání s předchozím modelem nečekal. Prostě stačí říct, že je to naprostá špička toho, co se v dané chvíli dá vytáhnout z full framů.

K čemuž pro jistotu dodávám: je to závěr pocitový, který je pro mě dílem vždy zásadnější než v laboratořích naměřené hodnoty, které se nakonec v reálném životě nedají často vypozorovat.

S čímž souvisí logický otázka, jak dramatický je rozdíl v onom téměř třetinové nárůstu počtu pixelů (z 22 na 30 megapixelů). Mnozí možná nebudou souhlasit, ale při běžném rodinném a cestovatelském focení (k čemuž typově patří i obrázky na této stránce) to je rozdíl v podstatě nepostřehnutelný. Rozhodně to není něco, co by zářilo z displeje počítače, pocitově dramaticky zvýšilo kvalitu obrázků a posunulo ho do jiných dimenzí.

K čemuž ovšem rychle dodejme, že jsem netestoval v podmínkách, kdy by se to mohlo výrazně projevit. Pro krajináře nebo portrétní fotografy to v ideálních podmínkách a se špičkovými pevnými objektivy onen rozdíl může být patrně dost výrazný – já používal má oblíbená a ne nutně nejlépe do detailů kreslící canonová skla 28mm/1.8, 85mm/1.8 a zoom 16-35mm/2.8 II.

Canonu 5D iv a ostření

Samozřejmě, zásadní složkou propagace tohoto foťáku v marketingových materiálech jsou obšírné popisy ostřících systému a toho, co umí oněch 61 ostřících bodů (z nich 41 křížových).

Tuhle položku s čistým svědomím opět odbudu poměrně letmým konstatováním, že foťák zkrátka ostří skvěle a dělá přesně to, co dělat má. Testoval jsem v reálných podmínkách rytířského klání poblíž centra Plzně. A jak je vidět z přiložených obrázků, ostřící systémy neměly vůbec žádný problém zvládnout cokoliv i z poměrně těžkých situacích a složitých podmínkách (protisvětlo, rychlý pohyb, několik pohyblivých “cílů” v záběru).

K čemu je třeba dodat, že jsem fotit s mým oblíbeným lehkým objektivem 70-200/4, který z definice nemůže pochytat vše to, co by zvládl jeho stabilizovaný, světelnější a novější bratr.

Jak jsem zmínil na začátku, pro přepínání režimů ostřících polí přibyl velmi šikovný malý čudlík na zadní straně foťáku, s nímž je možné pracovat velmi rychle a šikovně, je to vážně šikovná funkce, s níž se dá pracoval velmi intuitivně.

Při zkoumání menu jsem si zopakoval svoje několik let staré odhodlání pochopit a případně i zvládnout všechny možnosti ostření, co můj “mark iii” umí. Ale v mezičase jsem se zpět přepnul tam, kde jsem obvykle v 90 procent případů: do režimu jednoho jediného ostřícího bodu uprostřed.

Měnit, či neměnit? To je otázka

Bude zajímavé sledovat otázku, jak se bude Canon 5D mark iv prát se svým čtyři roky starým bratrem. Jsou to vlastně otázky dvě.

První zní: je rozdíl v kvalitě snímků a možnostech foťáku tak dramatický, aby bylo třeba všeho nechat a koupit novinku? Myslím, že ne – zlepšení jsou skvělá a zásadní, ale skoro bych řekl, že (ač někdo asi nebude souhlasit) ve většině situaci nebude výsledné fotka výrazně lepší.

Otázka druhá je obecnější, a zní: A budou fotografové Canon D5 mark iv dychtivě kupovat? Myslím, že ano. Ono nutkání mít poslední kousek téhle legendární řady bude patrně neodolatelné, byť ne vždy bude mít oporu v reálných výsledcích.

No a zkrátka: Je to opravdu skvělý foťák.

Canon 5D mark iv – shrnutí ve dvou větách

Canon 5D iv je přesně tím, čím být měl: “starou dobrou trojkou” posunutou v čase o čtyři roky vpřed a shromažďující všechno z nejšikovnějších nových technologií, od kvalitnějšího čipu, po lepší dynamický rozsah po užitečné detaily typu GPS modul nebo možnosti propojení na wi-fi. Tak jako v minulosti se téměř jistě stane jedním z nejoblíbenějších foťáků své kategorie – tedy výkonným strojem pro všestranné profesionální i amatérské použití.

Canon EOS 5D mark iv – cena

Není v mých silách ceny sledovat, tedy zde přejímám automaticky generovaný přehled od Heuréky.

 

(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text. Firma Canon mi pouze bezplatně zapůjčila fotoaparát, za což jí děkuji.)

Další fotografie z testu:

 

Shrnutí recenze: