Recenze Xiaomi 14 Ultra: focení v nových dimenzích (+ fotky z testu)

Xiaomi 14 Ultra nabízí nebývalou kombinaci pokročilých technologií od velkého snímače, přes proměnlivou clonu po “tekutý” objektiv se světelností 1.8, který umí opravdu pozoruhodné věci. Zkrátka: nové dimenze fotografování jsou zde. Jak fungují? A co vše znamenají pro budoucnost? Zde je má podrobná recenze.

Co mě zajímalo na Xiaomi 14 Ultra

Není pochyb: žádný foťák na současném (přinejmenším českém) trhu nenabízí tolik technologických novinek, “hraček” a technologických pozoruhodností jako Xiaomi 14 Ultra. Proto jsem samozřejmě neváhal a pustil se do podrobného testování.

Tak jako vždy v mých recenzích mě zajímaly tři klíčové otázky:
1. Kam obecně tato vlajková loď patří na stávajícím nebi fotomobilů, které se snažím popisovat na mé přehledné stránce “nejlepší fotomobily.
2. Kam posouvá stávající technologie a co tedy znamená nejen pro uživatele, ale obecně i pro svět focení mobilem.
3. Jak vlastně fotí, tedy jaké výstupy z něj získá “obyčejný” uživatel, ale také zkušený a náročnější borec. Což zní poněkud banálně, ale je to to opravdu zásadní – protože stroj plný technologií nemusí nutně znamenat, že fotky prostě budou dramaticky lepší než z “obyčejných” mobilů.

Plus pochopitelně hodně zajímavé je i srovnání s dalšími hvězdami současné scény, tedy například se Samsungem S24 Ultra (recenze zde) nebo iPhonem 15 Pro (který používám já). Stejně jako v minulých měsících a letech jsem k testování přistoupil v tom pro recenzenta nejtěžším módu: v módu běžného každodenního focení, kdy se sebou mobil nosím několik týdnů. A fotím a vše zkoumám v běžném životě v mnoha situacích, v různých světelných podmínkách a na mnoha místech – tentokrát opět od Prahy po Valašsko.

Neřeším tedy příliš detaily a nuance – prostě především fotím a utvářím si názor, co bude fotomobil dělat v rukách ostatních uživatelů.

Xiaomi 14 Ultra a klíčové parametry pro focení

Jaké důležité technologie pro fotografování nabízí Xiaomi 14 Ultra? Tentokrát jde opravdu o poměrně zásadní nálož věcí, které nejsou (jak to občas bývá) na hraní, ale opravdu mají reálný dopad.

1. Jednopalcový snímač = jiné dimenze focení mobilem

Z hlediska výsledných fotek je zásadním lákadlem tzv. jednopalcový hlavní snímač, tedy snímač, který má výrazně větší fyzické rozměry než (bezmála všechny) ostatní mobily. Není tak velký jako třeba v začátečnických zrcadlovkách, ale v minulosti ho proslavila poměrně drahá třída “profesionálních kompaktů”. Zkrátka, na fotkách je výhoda většího snímače opravdu vidět a obecně znamená výrazně “lepší data” a větší potenciál pro vše fotografické. A jak si ještě popíšeme dále, opravdu to funguje velmi dobře.

Pro jistotu: o tzv. jednopalcovém snímači je dobré vědět, že rozhodně nemá jeden palec (cca 2,5 cm) a ono jméno je tak trochu historický omyl – obecně jde zhruba o rozměry 13,2 na 8,8 mm, což ale i tak stačí.

Jednopalcový snímače měla už i předchozí generace, z níž se na českém trhu prodával model Xiaomi 13 Pro (recenze zde). I tam platilo, že na výsledcích to prostě je vidět zcela zásadně.

2. mimořádně silná kombinace objektivů

Krom jednopalcového snímače je zcela zásadní mimořádně silná kombinace snímačů a objektivů – podrobněji si je popíšeme o něco dále, ale za vypíchnutí to stojí i právě takto obecně. K dispozici totiž máme 4 objektivy a snímače, které všechny mají rozlišení 50 Mpx, a velmi dobře tak pokrývají klíčové ohniskové vzdálenosti od ultraširokoúhlého ohniska po zoom – jinými slovy: výborné technické parametry budou mít fotky z bezpočtu situací, což obecně není běžné ani automatické. My majitelé iPhonů bychom mohli vyprávět (a zrovna v těchto dimenzích i upřímně závidět).

Plus, abychom nezapomněli, je tu i objektiv přední, na selfie, ten má “jen” 32 Mpx, který samozřejmě funguje též velmi dobře.

3. Proměnlivá clona = pozoruhodná optická kouzla

O tomto fenoménu časem připravím podrobnější článek i video, je to zkrátka mimořádně zajímavé. Tedy: Xiaomi 14 Ultra nabízí to, na co jsme zvyklí u “pořádných” foťáků, proměnlivou clonu a tedy možnost opticky regulovat stupeň rozostření pozadí. Což je samo o sobě revoluce – přiznávám, trochu jsem se obával, že jde spíše o “hračku” nebo reklamní lákadlo. Ale nejde – opravu to funguje pozoruhodně a dává fotografům nebývalé možnosti v tom, co je možné při focení podnikat.

Tedy: přímo při focení můžeme regulovat stupeň toho, jak vše bude rozostřeno. A pro jistotu zdůrazňeme, že jde o záležitost optiky, ne o mnohdy nedokonalé rozostření softwarové u portrétního módu. A platí prostě ono dávné fotograficko optické pravidlo: čím nižší clonové číslo, tím více bude pozadí rozmazané.

Nejde o první použití této technologie, ale přinejmenším na českém trhu jde opravdu o novinku, s níž se skoro nebylo možné setkat.

4. “Kapalný” objektiv poprvé: další nenápadná revoluce

Zatímco proměnlivou clonu je možné zahlédnout přímo při focení (v objektivu je dobře patrná zvětšující a zmenšující se štěrbina), druhá pozoruhodnost se přehlédne mnohem snáze. Je jí něco, co zatím nemá ustálený český překlad a anglicky se nazývá liquid lens. Občas se překládá jako plovoucí objektiv, možná by se snad dalo říct též “tekutý objektiv”.

Mně se nejvíce líbí “kapalný objektiv”, protože vystihuje technologickou podstatu toho kouzla – nejde o klasickou čočku skleněnou nebo plastovou, ale o optickou soustavu, jejíž tvar je opravdu proměnný, a v němž tedy hraje roli i opravdová kapalina.

V čem je ta revoluce? Především v tom, že takový objektiv/čočka má nemalou flexibilitu a funguje tak trochu jako proměnlivé lidské oko. V praxi to znamená, že objektiv (má zhruba 75 mm po přepočtu) dokáže zvládnout mnohem více situací a – například – též mírně měnit hloubku ostrosti (tedy stupeň rozostření pozadí).

Hezky to je vidět na ukázkových fotkách, při focení tímto objektivem můžeme prostě mobilu přikázat, ať je pozadí rozmazané více, nebo méně. Ale to ještě zásadnější je prostý fakt, který stojí za samostatný bod: opravdu neuvěřitelná světelnost 1.8.

5. “Kapalný” objektiv podruhé: světelnost 1.8 a dokonalé rozmazání pozadí

Pokud bych měl vypíchnout jednu jedinou věc z celé této recenze, byl by to právě tento objektiv a to, jaké fotky dokáže například při focení různých detailů. Nejde jen o technologickou zajímavost, ale nabízí i zásadní parametry, u nichž fotografové zbystří: světelnost objektivu je 1.8. Jinými slovy, dává u fotek možnost přirozené rozmazanosti pozadí.

Ukázkové fotky mluví za vše – opravdu fenomenálně to funguje u různých detailů, květin, květů a tak podobně, kdy právě práce s rozostřeností nabízí opravdu něco, co bourá to, na co jsme zvyklí u jiných mobilů. A kvalita fotek je prostě pozoruhodná – tady prostě vážně platí: klobouk dolů.

6. Mnoho dalších fotografických/video funkcí

Samozřejmě, tohle vše je doplněno velkým množstvím dalších fotografických funkcí, včetně například možnosti fotit do plného rozlišení 50 Mpx, používat různé kreativní filtry, pod nimiž je tradičně podepsaná slavná Leica (a fungují opravdu dobře). Plus pochopitelně tradičně dobře ovladatelná sekce Pro, v níž je možné nastavit opravdu cokoliv. Jinými slovy: není cílem zde popisovat, s čím vším je možné si hrát – podstatné je, že spektrum je opravdu hodně široké.

Xiaomi 14 Ultra – fotoaparát: snímače a objektivy

Tak jako obvykle si pochopitelně pojďme “udělat pořádek” v tom, co vlastně přesně tento mobil nabízí za fotografický systém. Byť, jak už jsem zmínil, to podstatné vlastně už bylo napsáno výše. U takovéhoto stroje jde vlastně více o celkovou kombinaci funkcí, než o dílčí parametry.

Název systému fotoaparátů:
LEICA VARIO-SUMMILUX 1:1.63-2.5/12-120 ASPH.

Hlavní fotoaparát:
– 23mm jednopalcový snímač, f/1.63-f/4.0 s plynule nastavitelnou clonou, 50MPx, LYT-900, 3.2μm, OIS, 8P

Teleobjektiv:
– 75mm „kapalný“ teleobjektiv Leica, 50MPx, IMX858, f/1.8, OIS, makro

Periskopický fotoaparát
120mm, 50 Mpx, IMX858, f/2.5, OIS

Ultraširokoúhlý objektiv:
12mm, 50MP IMX858, f/1.8, 122° FOV

Přední fotoaparát
32MPx selfie fotoaparát, f/2.0, 1/3.14″

Šest ohniskových vzdáleností: 12 mm (ultraširoký), 23 mm (široký), 75 mm (teleobjektiv), 120 mm (periskop), další ohniskové vzdálenosti 46 mm a 240 mm (už digitální zoom)

Záznam videa v rozlišení 8K při 30 snímcích za sekundu na všech 4 objektivech, 10bitový záznam videa LOG, podpora importu LUT, 16-bit Ultra RAW

Jak fotí Xiaomi 14 Ultra – co se mi líbilo

Výsledky hlavního jednopalcového snímače jsou výborné – jak se dalo očekávat, jednou z hlavních zbraní tohoto modelu je jednopalcový snímač, který – jak už jsem zmínil – prostě znamená novou úroveň fotek. Zkušenější fotografové ocení více kresby v detailech, celkově propracovanější úroveň záznamu, prostě velmi kvalitní data pro okamžité použití nebo pro další úpravy – což se prostě počítá. Uživatelé méně zkušení asi takovéto detaily vědomě řešit nebudou, ale poznají velmi rychle, že ty fotky jsou prostě “opravdu dobré”.

Výkony napříč ohniskovými vzdálenostmi jsou velmi stabilní – jak už jsem zmínil v úvodu, zásadní vlastností tohoto mobilu je mimořádná univerzálnost špičkových parametrů: se skvělými optickými výstupy je prostě možné počítat od záběrů ultraširokoúhlých až po pětinásobný zoom. Ale i při zoomování do větší vzdálenosti (když už jde o zoom digitální) dokáže mobil udržet poměrně kvalitní kresbu. Bude záležet na osobních preferencích, ale tak jak to u této kategorie mobilů bývá, i stonásobný zoom dokáže dát zajímavé výsledky (byť už v kategorii pro zajímavost, ne pro reálné využití).

Proměnlivá clona i “kapalný” objektiv se světelností 1.8 opravdu mění hru – tohle je svým způsobem nejzásadnější poznatek této recenze. Ano, jednopalcový snímač je opravdu zásadní, ale to už víme z předchozí generace. A možnost měnit fyzicky existující clonu u hlavního snímače a (mírně) přenastavovat větší či menší hloubku ostrosti u teleobjektivu je prostě opravdu naprostý průlom. Samozřejmě, nebudeme tyhle funkce používat pokaždé, ale i tak mají zásadní roli při fotografování – právě fotky se světelností 1.8 jsou opravdu něčím, co vážně zcela mění hru a vážně mě nadchlo. Plus možnost pracovat s hloubkou ostrosti podobně jako u pořádných foťáků se opravdu hodí.

Velmi slušný portrétní mód – jak už to bývá, zásadní roli zde má portrétní mód, byť vlastně jeho role v rukách zkušenějších fotografů bude o něco méně výrazná než dříve – jde o rozmazávání softwarové a je zjevné, že kdo ví, jak na to, bude v mnoha situacích používat spíše “pořádnou” optickou cestu s clonou a “kapalným” objektivem. Velmi dobré je u portrétního módu pohodlné přepínání mezi různými ohnisky (23, 35, 50, 75 mm).

Celkově velmi slušné výkony v různých situacích. V těchto testech zkoumám funkce v mnoha světelných podmínkách a na různých místech. A celkově jsem byl s výkony velmi spokojen, byť stále ještě předpokládám, že Xiaomi vše v dalších updatech mírně vylepší – viz dále.

Opravdu dobře funkční jsou filtry od slovutné firmy Leica. Při focení je možné nastavit si styl Leica Authentic nebo Leica Vibrat, který obvykle používám (přijde mi totiž, navzdory jménu, více autentický než onen Authentic). Další široké spektrum Leica filtrů je možné aplikovat při úpravách – což opět dává mnohdy velmi zajímavé výsledky (já si s nimi tedy příliš nehraji, přiznávám upřímně).

Jak fotí Xiaomi 14 Ultra – na co pozor

A na co je naopak třeba dát si pozor? Mobil jsem recenzoval těsně poté, co se dostal na trh, z čehož plyne, že nemá smysl se příliš zabývat drobnými nedostatky. Téměř jistě je vyřeší během pár týdnů nebo měsíců další updaty.

Což je mimochodem poměrně opomíjený fakt o recenzích fotomobilů – naprostá většina lidí si totiž kupuje “jiné” mobily, než na které četli recenze. Recenzenti včetně mě vycházejí z modelů těsně po představení, ale po pár měsících mohou být softwarové vlastnosti již zcela jiné. A v minulosti mi už pár čtenářů (vlastně právem) vyčetlo, že dělám z komára velblouda.

Nicméně, zde je pár drobností, které – téměř jistě – vylepší další aktualizace.

Portrétní mód občas přehání úpravy obličejů. Portrétní mód (krom softwarového rozostřování pozadí) tak trochu upravuje tváře. Při mých testech to nicméně občas přehnal a vyhlazení tváře bylo až moc vyumělkované.

Celkové zpracování obrazu ve složitém světle ještě může být o něco lepší: občas se stává, že ve světelně složitých scénách by konkurence dokázala “vytáhnout” z fotky více. Což však může být i záměrem, protože, viz další odstavce, Xiaomi jde možná cestou větší autenticity než konkurence.

Práce s nízkými clonami vyžaduje určité teoretické znalosti – možnost pracovat s malými clonovými čísly (tedy při maximálně otevřené cloně) znamená u všech objektivů na světě též více či méně horší kresbu. Tedy: mohutně rozostřené pozadí může být dvousečnou zbraní, kdy hlavní objekt bude tak trochu “plavat” – a je tedy třeba být mírně ostražitý a někdy raději trochu přiclonit.

Prohlížení v galerii by mohlo být přehlednější. Při rychlém prohlížení fotek by se hodilo mít možnost rychlého zobrazení klíčových dat (ohnisko, clona, formát atp). Nyní je nutné u jednotlivé fotky kliknout do Podrobností, což není moc praktické. (Pokud jsem něco přehlédl, budu vděčný za vzkaz v komentářích!)

Xiaomi 14 Ultra vs Samsung S24 Ultra vs. iPhone 15 Pro

Logická otázka zní, jak si tento mobil stojí ve srovnání s konkurencí dalších vlajkových lodí – každý recenzent či fanoušek té či oné značky na tuhle ožehavou otázku může odpovědět trochu jinak, zde je tedy můj “univerzální” verdikt.

Xiaomi 14 Ultra je mimořádný svojí flexibilitou pro náročnější – zkušeným a méně zkušeným fotografům nabízí opravdu mnoho cest, jak při focení dojít k pozoruhodným výsledkům. Výhoda jednopalcového snímače v kombinaci s kouzlením se clonou a “tekutým” objektivem je opravdu velké lákadlo. Pro méně náročně a běžnější uživatele však tohle vše může být trochu zbytečné – jde tedy svým způsobem o labužnický model.

Samsung Galaxy S24 Ultra nabízí velké výkony pro méně náročné publikum – hlavním rozdílem je dle mého, že Samsung více sází na často trochu vyumělkované úpravy, což však pro mnoho uživatelů může být velmi lákavé, a jde tedy o nejuniverzálnější z vlajkových lodí, které jsem v nedávno testoval.

iPhone 15 Pro (tedy můj osobní stroj) zůstává tím, co vždy byl a nejspíš i bude iPhone: králem zpracování obrazu. Pořád platí to, za co mi vždy příznivci Androidů přátelsky nadávají: že ze sta fotek v běžném provozu bude u iPhonů prostě 95 z nich v očích nenáročných uživatelů “hezkých”. Jinými slovy, zpracování obrazu je stále fenomenální. Ale samozřejmě, pokud bychom srovnávali cokoliv jiného, včetně možností zoomování, flexibility objektivů i kvality “surových dat”, iPhone nemá šanci. (iPhone 15 Pro Max záměrně nezmiňuji, protože mu – dost nepochopitelně – chybí klíčový trojnásobný zoom a pro ambicióznější focení se nehodí).

Xiaomi 14 Ultra – shrnutí ve dvou větách

Xiaomi 14 Ultra nesporně patří k nejvýraznějším mobilům na stávajících trhu – náročnějším fotografům nabízí skvělou kombinaci relativně velkého jednopalcového snímače a velké flexibility při práci s objektivy v různých ohniskových vzdálenostech a při využití proměnlivých hloubek ostrosti. Což však též znamená, že ho ocení především náročnější uživatelé, zatímco pro nenáročné může být příliš komplexní.

Další fotografie z testu

 

Shrnutí recenze: