Jakou zrcadlovku pořídit na focení sportu ve sportovních halách?

Úvodní stránka Fotofórum Jak vybrat digitální fotoaparát? Jakou zrcadlovku pořídit na focení sportu ve sportovních halách?

Označeno štítky: 

Zvolené téma obsahuje celkem 5 odpovědí. Do diskuze (2 diskutující) se naposledy zapojil uživatel  MzM a poslední změna proběhla před 3 roky, 8 měsíci.

  • Autor
    Příspěvky
  • #5425

    Pavel Thomka

    Dobrý den. Fotografuji ve sportovních halách, kde mé děti hrají florbal. Většinou v těchto sportovních halách je špatné světlo, takže musím používat vyšší ISO (zpravidla 1600, vyšší ISO už obsahuje hodně šumu). Aby fotka byla “relativně” slušná, mohu použít většinou maximální čas 1/160. Fotka jzpravidla nebývá ostrá. Na focení používám kompakt s výměnným objektivem SONY NEX 5N se setovým objektivem 18-55mm nebo zoom objektivem 55-210mm. Abych zlepšil obrazovou kvalitu fotek, zvažuji koupi zrcadlovky Canon EOS 760D. Myslíte, že je to pro focení sportu ve sportovních halách se špatným osvětlením dobrá volba, případně poradil by jste mi jakou zrcadlovku vybrat? Děkuji.

  • #5427

    Jan Rybář
    Správce

    Dobrý den, no jo, tohle je známý problém a – mírně cynicky řečeno – skoro neřešitelný. Já obdobnou situaci uvádím na kurzech jako příklad toho, co vlastně nejde – hezky (tedy bez blesku) vyfotit rychlý pohyb v tělocvičně za blbého osvětlení se skoro vzpírá možnostem foťáků. Pokud jste schopný nakombinovat ISO a opravdu tu 160tinu (což toho světla musí být opravdu hodně), tak pak to je otázka hlavně ostření. Asi bych šel cestou jednoho ostřícího bodu, případně manuálního nastavení a metody pokus/omyl (automatiky to ne vždy chytne)… Já ten Next neznám osobně, tedy nedokážu srovnat, ale skoro bych možná zvážil držet se SONY a pokud se objektivy dají použít (což téměř jistě ano, leda by mi něco uteklo), zváži bych SONY A6000, to je nástupce onoho Nextu a umí toho opravdu hodně, včetně bleskového ostření… viz https://www.fotoguru.cz/sony-alpha-a6000-recenze/
    Na klíčovou otázku “a budou pak ty fotky lepší?” si ovšem netroufám odpovědět jinak než “Nejsem si úplně jist”… Držím palce, JR

  • #5428

    MzM

    Nějaku dobu sport v hale fotím, tak možná nějaká osobní zkušenost:
    aspoň “papírovně” můžu srovnat zmíněný NEX 5N se svým D300s – z dpreview.com vyplývá, že na tom jsou s šumem přibližně stejně.

    Takže co nejsvětelnější objektivy, aby se nemuselo používat vysoké ISO, ohnisko záleží na vás. Nebál bych se použít až to 3200. Nikdy to nebude tolik bez šumu jako třeba ISO200 nebo ISO3200 z D4, ale šikovným postprocesem se dá i z ISO3200 dostat poměrně koukatlené dílo. (např. http://sokolbrno1.rajce.idnes.cz/Prebor_Jihomoravskeho_kraje_15._11._2015/#DSC_6436.jpg )

    750D bych uvažoval pokud je problém s ostřením, nebo dostupností objektivů. Podle mě z 750D míň šumu jak z NEX 5N nedostanete.

    Na přání jsem ochoten rozvést to AF a proč na sport fázové.

  • #5434

    Radim T.

    Váš problém řešitelný je, ale zapomeňte na to, že bude stačit Canon 760D . Já sám při focení koncertů při umělém světle fotím s FF strojem na ISO3200 a s objektivem s f2.8 mám štěstí na časy kolem 1/160 . Spíše níž. Náš jeden z nejlepších sportovních sportovních fotografů Martin Kozak jde na sport do haly s výbavou, jejíž cena je někde kolem půl miliónu Kč. A je to samozřejmě dáno především objektivy, které mají f2.8 a spíše níž – třeba takový Canon 200 f1.8, který se po bazarech se štěstím prodává kolem 70k Kč. Koupě A6000 velmi pomůžete v jiných věcech, ale rozhodně ne v nižším šumu.

    • Odpověď byla upravena před 3 roky, 9 měsíci uživatelem  Jan Rybář.
  • #5550

    Pavel Thomka

    Chtěl bych vám pánové poděkovat za vaše diskusní příspěvky.Můj Sony NEX 5N nemá hledáček,tak jsem si myslel, že pořízením zrcadlovky s hledáčkem by se fotky mohly o něco zlepšit i za použití světelnejsich objektivů. Pane MzM,psal jste mi,že jste ochoten rozvést AF na sport, a to fázově.Děkuji, Thomka

  • #5663

    MzM

    Ostření.
    Vezmu jednoduchý příklad černého čtverečku na bílém pozadí (papíře). Jak má vypadat ostrý černý čtvereček na bílém pozadí je jasné. Pokud není obraz ostrý, přechod mezi bílou a černou plochou se nemění “skokem”, ale postupně. Tento jednoduchý příklad se dá ještě zjednodušit, když se při sledování přechodu pohybuju pouze po jedné úsečce, kde jeden bod bude někde v bílé části a druhý bod někde v černé části. Při pohybu po úsečce pak můžu pro jednotlivé body říct, jakou mají barvu. Pokud budu ještě zjednodušovat můžu u jednotlivých bodů uvažovat pouze intenzitu (tedy vnímat černobíle). Pokud na danou situaci pohlédnu jako hloupý (ale rychlý) stroj vnímám řadu bodů na úsečce a vím, že zaostřeno bude, pokud při “posouvání se po úsečce” dojde ke změně intenzity na co nejkratším úseku. Takže algoritmus je relativně jednoduchý. Teď přichází potíže praxe.

    Prakticky musí napřed foťák (většinou s dopomocí fotografa) najít takový přechod a podle něj zaostřit. Přejdeme potíže s tím, jak určit, co je hrana a zkusíme případ, kdy foťák hranu má a snaží se podle ní zaostřit. Tady se můžeme ubírat dvěma směry a to už zmíněné kontrastní a fázové ostření.

    Začnu relativně jednodušším ostřením kontrastním. Tady si přístroj vybere výše zmíněnou úsečku, posunuje ostřením a sleduje, co se děje. Vždy zaznamená pomyslnou délku přehodu (hrany) a posune ostření o nějaký krok. Provede další záznam, vyhodnotí jestli se délka hrany zmenšila nebo zvětšila. Pokud se délka přechodu zvětšila, rozostřuje se a je potřeba ostřit na opačnou stranu. Pokud se délka zmenšuje posunuje se dál stejným směrem. Jakmile se mu délka přechodu opět zvětší zapamatuje si, která ohnisková vzdálenost byla nejzaostřenější a začne se vracet – tohle kontrastní ostření dělá vždy. Kolem správného ostření může i oscilovat a měnit velikost změny zaostření, případně pokud je “hrana” špatná může lovit zaostření na více pokusů – a nemusí uspět. Je to tedy série měření a úprav zaostření.

    Úplně stejně se chová člověk, pokud ostří ručně. Dívá se do hledáčku na matnici (foťák je seřízený, takže pokd vidím na matnici ostrý obraz, na senzoru bude taky ostrý) otočí ostřením a pokud je obraz méně ostrý začne točit na druou stranu dokud se obraz nejeví ostrý. Pokud to přežene, vrátí se a vrtí ostřením tak dlouho, dokud se mu obraz nejeví jako ostrý (nebo aspoň část, kterou požaduje).

    Takové ostření vyžaduje cvik i dobré oko a tak, aby bylo ostření jednodušší, vymysleli lidi pomůcky, jak to člověku usnadnit. Jedním z hojně používaných je matnice s klínem, která je vyrobená tak, že zaostřený obraz je vidět jako zaostřený obraz, zatímco rozostřený obraz je v místě onoho klínu vidět jakoby rozseknutý. Při ostření se pak tento rozeknutý obraz při postupném doostřování spojí. Hojně se této metody používalo u filmových zrcadlovek. Matnice s různými druhy klínů se dají dodat i na dnešní digitální zrcadlovky. Vyrábí je např http://www.katzeyeoptics.com/, ale dají se sehnat i levnější a funkční (sám jednu na D300 vlastním).

    Podobného principu rozdělení obrazu do dvou a vyhodnocováním rozdělených obrazů používá fázové ostření. Moc hezky je princip vidět na interaktivním znázornění na http://graphics.stanford.edu/courses/cs178/applets/autofocusPD.html . Stále se jedná o sledování vybrané úsečky z obrázku, kde jeden konec je na jedné straně hrany a druhý na druhé, ale obraz je opticky ještě rozdělen na dva. Pokud se najde taková hrana, provede se záznam dvou průběhů na úsečce.
    Výhodou tohoto principu je, už při prvním vyhodnocení víme kam je potřeba změnit zaostření, tedy jestli je v dané chvíli zaostřeno před nebo za focený objekt. Navíc, pokud znám mechanické rozměry a vlastnosti soustavy, což většinou znám, vím o kolik mám zaostření změnit a mohu tedy zaostřit jedním krokem. Tedy vyhodnotím vzdálenost mezi hranami (viz web z ukázkou principu) a ze znalosti ohniskové vzdálenosti vím kam přesně mám nastavit zaostření.* Po tomto nastavení se mohou provádět ještě nějaké drobné korekce.

    V režimu kontinuálního ostření se tento proces provádí opakovaně a udržuje tak focený objkekt zaostřený. Z principu taky vyplývá, že tento systém je schopen určit, kde sledovaný předmět bude v budoucnu (při rovnoměrném pohybu) a zaostřit soustavu tam, kde bude předmět v momentě otevření závěrky – odklopení zrcátka nějaký čas zabere a mohlo by se stát, že objekt se zatím pohne mimo zaostřenou rovinu.

    Z popsaného je snad pochopitelné, proč je na sport lepší fázové ostření.

    Další výhody/nevýhody si buď najděte na netu nebo na vyžádání zase něco vypotím.
    Děkuji za pozornost a gratuluji všem, kteří dočetli až sem. 🙂


    * odtud taky plynou různé problémy s nepřesným zaostřením, zejména pokud spojím tělo a objektiv jiné firmy

Téma ‚Jakou zrcadlovku pořídit na focení sportu ve sportovních halách?’ nepřijímá nové odpovědi.