Proč je Instagram nebezpečný (a proč ho mám rád)

Mám rád Instagram, ale zároveň před ním trochu varuji. Proč? Protože jde o paralelní vesmír, v němž vnímání i fungování fotek funguje výrazně jinak. Což je důležitější, než se může na první pohled zdát. A proto je dobré zacházet s ním s jistou opatrností.

Instagram patří k největším fenoménům posledních let, a to v mnoha oblastech: od fotografování, přes zkoumání lidských interakcí po marketing na sociálních sítích.

U fotografů obvykle vyvoválá smíšené reakce, od přezíravých úsměšků (“Blbost pro malé děti..”) přes zívání nudou (“Jen laciné efekty…”) po nekritické obdivování (“Tohle je to pravé focení, které má smysl!”).

Jisté je jedno: Instagram dramaticky mění podobu toho, co znamená fotografovat. A činí to navíc trochu záludně – není snadné si této změny všimnout a uvědomit si ji. A proto vlastně píšu tento článek.

Fotografovat je málo – kdo chce být vidět na Instagramu, musí přistoupit na pravidla hry a “vědecky” zkoumat, jak to funguje. Zde aplikace AutoHash dokáže z fotky poznat, jaké by se k ní hodily hashtagy. (Aplikace je trochu obskurní, tedy raději nedávám link)…

Pro jistotu: Co je Instagram a proč je zajímavý

Pokud Instagram více či méně znáte, tuhle pasáž klidně přeskočte, chci v ní jen v pár větách shrnout, co že to vlastně je…

Tedy: Instagram je rychle rostoucí sociální síť zaměřená na fotografie, což samo o sobě znamená, že je dobré se jí zabývat, ať už aktivně (přidáváním fotek), nebo spíše pasivně (sledováním kamarádů i “cizích” účtů).

Časté srovnání s Facebookem může být trochu zmatečné – jistě, paralely existují, ale rozdíly jsou poměrně zásadní.

  • stejně jako u Facebooku je zde možné rozdávat “lajky”, chybí ale možnost sdílet
  • o přátelství se tu nežádá, prostě jen sledujete účet (byť jde zapnout “soukromý účet”, kdy vás uvidí jen schválení kamarádi)
  • pro šíření obsahu jsou tu zásadní hashtagy, tedy klíčová slova, přes něž je možné rychlostí blesku procházet napříč uživateli nejrůznější témata a lokality (což jde i u Facebooku, tam se to ale nikdy moc nechytlo)

A ne, opravdu se na Instagram nedá “utéci před zlým Facebookem”, protože Instagram Facebooku patří (a WhatsApp též).

Zde je případně můj trochu starší souhrnný článek Instragram pro fotografy.

Divoké filtry ustupují, pořádné fotky přibývají, ale…

Z hlediska fotografického Instagram v posledních letech prošel (a nadále prochází) dramatickou proměnou – dříve to bývalo opravdu dosti zdivočelé místo plné podivných fotek z mobilů nevalné kvality. To vše “filtrované” nejrůznějšími efekty do podoby, kdy divoká úprava nahrazovala nedostatky fotografa i nedostatky mobilu jako takového.

Samozřejmě, to do značné míry platí i nadále, ona rychlost a jistá kýčovitost je a patrně i bude nadále onou klíčovou vlastností Instagramu (viz další bod). Instagramem však stále více proudí i fotky z pořádných foťáků, nejen mobilů.

A pro mnoho špičkových fotografů to je jeden z klíčových kanálů jejich prezentace. Samozřejmě, pokud budete tak jako dalších 94 milionů lidí sledovat účet časopisu National Geographic, budete stále více méně v onom starém dobré svět tradičního fotografování.

Přesto platí, že při celkovém pohledu vše funguje tak nějak trochu jinak. A neopatrný začínající fotograf snadno může spadnout to nebezpečně hluboké pasti. Protože Instagram je opravdu paralelní vesmír.

Na téhle moji fotce zkušené oko pozná, že je ze zrcadlovky. Pravda, i tak platí, že šanci má zaujmout na Instagramu, nikde jinde moc ne… 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Jan Rybář (@jzlib),

 

1. varování: Fotky nemusí být dobré, jen hezké

Co to znamená dobrá fotka? O nuancích bychom se mohli hádat tři dny v kuse, ale podstata je relativně jasná, přímočará a překvapivě objektivní.

A. dobrá fotka je taková, která dokáže vyvolat emoce, někoho zaujmout a přitáhnout, a to nejen na první pohled, ale třeba i zítra, za rok… Dobrá fotka je zkrátka obrázkem, který v sobě skrývá trochu více než jen okamžitý a pomíjivý okamžik. Je to něco, co dobře znáte, jen si to možná neuvědomujete: pokud budete procházet fotky z letní dovolené, čas od času vás nějaká fotka dokáže přitáhnout, zastavit v zuřivém hledání, vrátit zpět na cesty. A některé z těch fotek dokonce dokáží zaujmout vaše kamarády, a pár z nich dokonce bude mít stejnou energii i po několika letech.

To jsou opravdu dobré fotky. Dobrá fotka prostě v sobě má a mít musí faktor času. Nesnažte se před tím utéci, tak to prostě je, bylo a bude (a ano, 99 procent fotek z dovolených zemře, ale i z té mé, nebojte…).

B. hezká fotka je dramaticky odlišná kategorie. Není nutně podřadná, to ne! Ale nemá v sobě onen faktor času. Dokáže rychle přitáhnout, rychle zasvítit, rychle vyvolat emoci. Ale pak zhasne. Nedokáže to už zopakovat zítra, po týdnu. Po pár vteřinách či maximálně dnech slávy se za ní zavřou vody.

Příklad “hezké fotky” z rumunských hor – jasně, jsem rád, že jsem ji mobilem cvakl, hezká je, ale nikdy už se k ní vracet nebudu. Technicky je na hraně a je trochu moc divoká…

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Jan Rybář (@jzlib),

Pozor, toto není myšlenko kriticky, arogatně ani akademicky. Stejně tak neříkám, že vytvářet hezké fotky nemá smysl. Má, to se ví!

Ale zásadní je rozumět tomuto rozdílu. Jeho nepochopení je, věřte nebo ne, obrovským problémem ničícím dušem začínajících fotografů.

A ano, tušíte dobře, Instagram je prostě doménou hezkých, nikoliv dobrých fotek. Přičemž ano, samozřejmě, zahlédnout tam můžeme i opradu špičkové fotky, které přežijí věky, to se nevylučuje. Ale podstata je zkrátka někde jinde – v pomíjivě krátkém okamžiku. A to je nutné vědět.

2. varování: Instagramové fotky instantně umírají

Snad jsem vás předchozí pasáží moc nezmátl. Ale možná se ptáte: A co je tedy špatně? Kde je ten chyták?

Špatně ale není vůbec nic! Já sám si s Instagramem rád hraji a opravdu mě to hodně baví. Jen je, zopakujme, dobré chápat, že přívaly fotek na Instagramu fungují opravdu podle trochu jiných pravidel.

Pořádné fotografování má jiné, ambicióznější cíle. Pokud chcete vyfotit prarodičům vnučku jako vánoční dárek, musíte něco vědět o nastavení foťáku, kompozici, světle. Jinak to nebude fungovat.

Pokud chcete přivézt z výletu do Asie fotky, které zaujmou kamarády či návštěvníky vašich stránek, musíte vytvářet série “obrazů”, do nichž schováte něco víc než informaci. Jinak to nebude fungovat, jinak se na ty fotky nikdy nikdo nebude dívat. Ani vy.

Fotografovat znamená vytvářet trvalejší emoce, před tím není úniku.

Fotografovat na Instagram proti tomu znamená vytvářet okamžité emoce pro okamžitou spotřebu.

Instagram prostě vyžaduje něco jiného: kdo chce uspět, musí zasvítit, musí maximálně využít těch pár zlomků vteřiny, kde má šanci zaujmout většinou často zcela neznámé diváky. A to vyžaduje úplně odlišné postupy. Onen rychlý efekt je prostě zcela nezbytný.

Instagramové fotky prostě umírají během pár okamžiků.

S mírnou nadsázkou řečeno, je to podobné jako s reklamními bannery: největší experti světa právě nyní dumají nad tím, jak vás přinutit kliknout zrovna na ten jejich banner s krmivem pro psa. Je to velká alchymie přesahující daleko hranice grafiky či designu.

Pokud byste prozkoumali můj Instagram, je tam pár fotek pořízených zrcadlovkou, u nichž vím, že se na ně možná ještě párkrát v budoucnosti podívám, protože jsou více či méně dobré.

Zbytek jsou fotky z kategorie “hezké”. Obvykle mají mnohem více lajků, ale jsou již dávno mrtvé, není důvod se k nim vracet. Opakuji: nekritizuji, konstatuji.

Tohle je jeden z mých oblíbených účtů na Instagramu (link zde). Roman Vondrouš, jeden z nejznámějších českých sportovních fotografů, se dokonale pohybuje na pomezí obou světů tradiční a instagramové fotografie. Fotky se hodí na Instagram, ale zároveň jen tak “nezemřou”, protože jsou opravdu dobré. Vondrouš patří mimochodem k hrstce českých fotografů, kteří uspěli ve World Press Photo.

3. varování: na Instagramu zuří marketingové boje

Před týdnem jsem na jedné konferenci o online marketingu při přednášce o využívání tzv. influencerů zaslechl zajímavou informaci, kterou jsem dosud nevěděl: že úspěchu fotky významně pomáhá přítomnost červeného proužku. Když to zaznělo na přednášce, pár set online marketérů v sále kolem mě si se zájem zapsalo “používat červený proužek”… Tedy nyní monitoruji, jak se mění poměr barev ve fotkách a bannerech plujících mým instagramovým feedem a zda to opravdu funguje…

Znovu vás matu? To bych nerad, jen mě napadlo začít s touto scénou pasáž na téma, že kolem Instagramu se točí obrovské peníze. Majitelé úspěšných účtu (influenceři) jsou vyhledávanými hvězdami nových reklamních formátů, desítky špičkových týmů specializovaných na tzv. “socky” (sociální média) právě v tuto chvíli vymýšlejí, jak zrovna vás přesvědčit jejich prostřednictvím k nákupu něčeho, co patrně nepotřebujete a ani nechcete. Ale možná se jim to podaří.

Instagram tedy může působit jako hezký čistý nástroj, v němž běží hezké fotky a v němž jen občas prozkočí nějaká reklama. Realita je však trochu jiná: se stagnací (a někde již i s ústupem) Facebooku se stává Instagram mimořádně silným marketingovým nástrojem.

A co z toho plyne pro vás? Že je je dobré to vědět. A nenechat se unést myšlenkou, že stačí dávat na Instagram hezké fotky. Nestačí. Kdysi platilo, že Instragram ukazoval fotky ze sledovaných účtů v chronologickém pořadí a vy jste tedy viděli všechny fotky všech sledovaných účtů.

To už je dávno passé, nyní o tom, co vidíte, rozhodují algoritmy. A pro začátek je tedy dobré vědět, že hezky fotit nestačí.

Nu ano, když vás začne sledovat účet typu “win-free-iphone”, asi odhadnete, že jde o spam. Ale u účtu “Josef Voříšek svatební fotograf” už nemusíte poznat, odkud vítr vane… Jistě, možná jste ho opravdu zaujali, ale spíš si Jiří Voříšek zaplatil nějakou spamovací službu, která za něj začne sledovat stovky či tisíce účtů dle určitých parametrů. Proč to? Protože část z nich ho bude sledovat zpět a bude mít více fanoušků a klientů.

4. Varování: Bez hashtagů a pravidel to nepůjde

Pořád čekáte na vysvětlení, proč ve fotkách fungují červené proužky (viz předchozí bod)? Mě by to taky zajímalo, nestihl jsem se na to ale nakonec optat. Ale věřím tomu – bez chápání, zkoušení a analyzování toho, jaký typ fotek “funguje” (tedy má šanci někoho zaujmout) to nejde.

Původně jsem se tomu trochu bránil, dodnes to dosti ignoruji, ale zároveň vím, že ta obehraná pravidla fungují. Světlé fotky prostě vždy zaujmou více než tmavé. Klasické reportážní fotky nikoho moc nezajímají. Velký úspěch vždy mají mírně zdivočelé krajinky se sytými barvami a dramatickým nebem. Atp atp…

Instagram tool Display Purposes
Zajímavý nástroj Display Purposes umí navrhnou nejčastěji využívané hashtagy pro dané téma…

Neradím, jen říkám, že takto to celé funguje a je třeba to přijmout.

Plus ano, samozřejmě, pak jsou tu hashtagy. Jak jsem již zmínil, na rozdíl od Facebooku, kde přece jen stále funguje ona logika: “fotky uvidí část fanoušků mé stránky”, u Instagramu má obrovskou sílu právě ono označování přes hashtagy. Tedy ona “klíčová slova”, jimiž se popisuje, co na fotce je nebo čeho se fotka týká.

O tom, jak s nimi pracovat, se pořádají konference, nemalé finance protékají specializovanými systémy napovídající klientům, jak fotku dobře označit, aby měla šanci být zahlédnuta.

Přiznávám, osobně mě to hrozně nebaví, ale jinak to prostě nejde, jinak ty fotky prostě nikdo nenajde.

Závěr: Instagram je paralelní svět. Smiřte se s tím

Že jsem vlastně skoro nepsal o fotografování? No právě, to je ta pointa. Starý dobrý svět tradičního fotografování tu stále je, žije svými dávnými a neměnnými pravidly, v nichž pořád zásadní roli hrají dobré, tedy nadčasové fotky.

Focení na Instagram je jiný, paralelní svět. Není lepší ani horší. Jen je paralelní a je dobré/nutné ty dva světy moc nemíchat. A připustit, že o úspěchu vašich fotek rozhoduje třeba i to, zda v sobě mají červený proužek.

4 komentáře

  1. Dobrý den,
    děkuji za Vaše články, za jejich vlídný přátelský tón.
    Nicméně bych tentokrát rád zareagoval na téma “dobrá fotka”. Vidím to tak, že jde o obraz, který má s divákem komunikoat. Emočně nebo informativně respektive obojím v různém poměru – prostě podle účelu fotky. Z toho mimo jiné plyne, že vůbec nemusí zobrazovat realitu a že je jedno, jaké prostředky k dosažení zamýšleného sdělení / obrazu použiji. Zda si realitu upravím nebo ne, zda fotku inscenuji nebo ne. Hranici vidím v zásadě pouze v bodě, kdy budu inscenovanou / manipulovanou fotku či spíše obraz vydávat za skutečnost. To překračuji jistou fotografickou etiku.
    Podle mě je pojem dobrá fotka zavádějící. Dobré jsou všechny, které někomu něco řeknou (aniž by k nim měl osobní souvislost – foto z dovolené, vnoučata apod.). Jinak by byly špatné nebo ne dost dobré. A pokud mluví, tak nemohou být špatné. A je lhostejno jak dlouho jim to vydrží. Čím toho řeknou víc, hlouběji, trvaleji, tím jsou lepší. Naproti tomu to, co popisujete jako dobrou fotku je spíš nadčasová fotka, fotka s přesahem, s hloubkou. Ale i kompozičně jednoduše postavená fotka, kterou někdo může nazvat libivou a nad kterou nebude nikdo sáhodlouze bádat, může potěšit, oslovit, vyvolat emoce – prostě může být dobrá. Jiná kapitola jsou kýče, kde efekt či přeplácanost jsou to jediné, co na fotce je.
    Myslím si, že hodně fotek (a nejen na Instagramu) je pomíjivých, jelikož je prezentujeme v pomíjivém prostoru a v “pomíjivých” rozměrech. U toho bych se trochu zastavil. Na Instagramu se fotky prohlíží hlavně na malých obrazovkách mobilů a možná tabletů. To s sebou nese úplně jiné nároky nejen na technickou kvalitu, ale především na kompozici. Zatim co technická kvalita může být stejná nebo v některých parametrech horší než u běžné velké fotky, tak kompozice musí být vždy dělaná s ohledem na velikost (a formát). Ostatně formát je dobré přirovnání – co se hodí pro čtverec nefunguje na obdélníku (nebo výrazně míň) a naopak. Co se hodí pro běžnou fotky je na malé moc titěrné, nečitelné či nesrozumitelné a naopak co se hodí pro malou fotku může na velké působit příliš zjednodušeně, prvoplánově, ošizeně a mohdy i kýčovitě. Pak je otazkou, zda není “chyba” prohlížet Instagram na stolním PC s 27″ monitorem.
    No, to je v základních obrysech asi vše, co jsem k tomu chtěl sdělit. Je jasné, že to je hodně o tom, co si kdo z nás pod kterým pojmem představuje. Ale proč si o tom nepodiskutovat, že? 🙂 Jinak jsem uživatelem Instagramu a jako takový jej mám velmi rád. Nicméně odkojen jsem kinofilmem respektive středním formátem a klasickými vývojkami.
    Příjemný den.

  2. Zdravím Vás, Jene! Ve svých článcích se často zabýváte sociologickými stránkami a vazbami fotografování, za to převeliký dík. Focení pořád víc vystupuje z privátního do veřejného prostoru – kdysi soukromé obrázky všelijakých mamin nebo taťků vidělo leda pár kamarádů a příbuzných, dnes se masově prezentují na všemožných sociálních sítích, nabízejí se ke shlédnutí – a co víc, k okomentování a o olajkování – statisícům (?) nebo rovnou milionům (?). Ruku v ruce s masovou dostupností “pěkně fotících” smartphonů doslova pro každého, snad i včetně předškoláků. S rozšířením a společenským dosahem klasických P+S digitálů v první dekádě druhého tisícíletí se to vůbec nedá srovnávat. Za tohle okno do Instagramu Vám extra děkuji, nejsem milovník sociálních sítí, takže takříkajíc valím oči.

    • Jan Rybář

      Jiří, děkuji moc za komentáře, no vidíte, to mě nenapadlo, že tak trochu brouzdám do sociologie focení, ale asi máte pravdu (bez ironie!)… Dobré světlo přeji a ať se daří! JR

  3. Dagmar Harapátová

    Dobrý večer. Děkuji za zasílané. Byla jsem v Himálaji, a tak reaguji až ted. Já instagram nemám, takže nemůžu posuzovat.
    Sice se na to chystám, ale i když si na cestu beru jiné fotáky než zrcadlovku, nedám na ni dopustit. Přeji krásný advent a těším se na další zprávy. Zdraví Dagmar

Připojte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*