10 rad: Jak fotit jídlo v amatérských podmínkách

Fotografovat jídlo je těžké, přetěžké. Přesto to všichni děláme: foťákem i mobilem, u nedělního oběda i na cestách na druhém konci světa.

Jenže většinou do dopadne bídně, což je škoda. Pojďme prozkoumat, co se nám má honit hlavou, pokud si při cvakání nechceme pokazit chuť k jídlu i svému focení.

1. Fotit jídlo je těžké, přetěžké

Fotografování jídla
Naprostá většina fotek jídla dnes vzniká mobilem, což může vést k slušným výsledkům pouze za určitých přepokladů.

Nene, nechci vás hned na začátku demotivoval, ale je třeba říci to naplno: fotografování jídla je jedna z nejtěžších, ba možná vůbec nejtěžší fotografická disciplína.

Jasně, těžší je třeba fotit vyšívané dečky, šroubováky nebo těsnění pro instalatéry, ale nic to nemění na tom, že dobře vyfotit jídlo je prostě noční můrou, která je ve svých špičkových úrovních v podstatě nedosažitelná běžnému focení pro radost.

S nejobyčejnější zrcadlovkou a nejlevnějším objektivem pořídíte cestovatelské fotky na výstavu či obálku barevných časopisů, ale pokusy cvaknout jídlo většinou nezískají ani like od vašich nejvěrnějších facebookových kamarádů (zní to povědomě, že?)

Fotografování jídla
Kamarád právě v improvizovaném přenosném ateliéru fotí v profesionálním módu housku… S tímhle vybavením asi do hospody nepůjdete, že? (Foceno mobilem).

Proč je focení jídla tak těžké?

  • Nejdete to (většinou) bez speciálního ateliérového vybavení, mimo jiné proto, že jako vždy dobré světlo je základ a u produktů se opravdu špatně získává v přirozeném prostředí
  •  Nejde to (většinou) bez speciálních makro objektivů nebo alespoň šikovných světelných zoomů
  • Nejde to (většinou) bez opravdu pokročilých znalostí kompozice, jídlo prostě neodpustí nic a food stylista (ten, kdo to “umí hezky narovnat”) je opravdu skvělý řemeslník až umělec s citem pro mnoho věcí
  • Nejde to (většinou) bez pokročilých znalostí úprav fotek, protože bílá nikdy nebude bílá a vlastně žádná barva nebude nikdy taková, jakou jste ji chtěli/viděli a bez značného stupně magie to prostě nejde

2. Z focení jídla je třeba se “vylhat”

Fotografování jídla
Příklad, jak vše obejít: Foceno iPhonem s přídavným makro objektivem iPro Lens, vše přisvícené baterkou z druhého iPhonu…

Co z toho všeho plyne? Že jídlo před vámi na talíři prostě v naprosté většině případů nejde vyfotit a je tak trochu bláhové se o to pokoušet s velkými očekáváními.

A klíčem k jakémus takémus úspěchu je jít na to z druhé strany: naučit se poznávat, kdy to vůbec nemá smysl, a kdy jsme schopni pomocí pár triků přece jen zvýšit šanci, že nakonec z foťáku či mobilu vyleze něco použitelného… Tedy být schopen na samém začátku zhodnotit své šance, a buď vůbec nefotit, nebo se z toho prostě pokusit vylhat…

Právě o tom je tenhle článek – prozkoumáme, jak zkusit obejít všechna ta úskalí a přece jen nějak něco pořídit.

Než se začnete “vylhávat”, opravdu se nicméně naučte pokládat onu otázku “má to vůbec smysl?” – má smysl fotit nudlovou polévku v zářivkovém světle (nemá), makový koláč položený na bílém ubrusu (nemá), chobotnici nasvícenou přímořským poledním sluncem (nemá).

3. Základní poučka: zoomujte (když to jde)

Fotografování jídla
Produkty včetně jídla se (většinou) fotí z odstupu – zde asi z metru a půl za použití zoomu. Foceno v přirozeném světle na kuchyňské linkce, kromě mírného doostření je fotka bez úprav.

Zásadní poučka jakékoliv produktové fotografie zní: jídlo je třeba fotit se zoomem z odstupu, nikoliv (jak velí intuice) hezky z blízka.

Vysvětlím na příkladu: položte před sebe na stůl třeba jablko a vydejte lidem v místnosti pokyn, ať ho vyfotí. Jak to dopadne? Jasně, všichni se vrhnou k jablku, a protože ho tam chtějí mít celé, půjdou k němu co nejblíž (ať už mobilem, nebo foťákem). Jenže to nějak nepůjde, ve fotce budou spousta věcí kolem a jablko bude nejspíš takové nějaké divné.

A teď znovu: poodejděte od jablka a přitáhněte si ho zoomem – ideálně nějakým opravdu delším, tedy u zrcadlovky třeba “tím druhým” zoomem typu 55-250 mm. Vidíte ten rozdíl? Tak jako u portrétu je základní logika focení to, že fotíme se zoomem z odstupu – na fotce už je jen a jen jablko (jasně, s kusem pozadí) a navíc vypadá mnohem lépe než oním širokáčem zblízka.

Pro mnoho lidí je tato opravdu na první pohled trochu nepřirozená logika brzdou pokroku – ale je třeba se s tím smířit: chcete-li mít hezkou fotku jídla, jedna z hlavních cest je užívat zoom z odstupu.

Samozřejmě, ideální (a profesionály k tomuto účelu používaný) je nějaký šikovný makro objektiv, který vám umožní jídlo fotit z opravdu těsné blízkosti, pro běžné hraní si stačí i zoomy obyčejné, případně třeba pevná padesátka, které dokáže hezky “rozostřovat” pozadí a nestojí moc.

Z toho všeho ovšem plyne, že focení mobilem nám z této “špičkové ligy” jaksi vypadává – protože mobil, jak známo, zoom nemá. A musíme se tedy začít “vylhávat” – protože, upřímně, stejně to jídlo budeme většinou fotit právě mobilem.

4. Mobil nezoomuje, naučte se s tím žít

Fotografování jídla
Jinak to prostě nepůjde – mobil (zde iPhone 6) prostě nezoomuje a nejlépe je ho tedy užívat z “leteckého pohledu”. Mírně upraveno v Instagramu.

Nene, teď vůbec nekritizuji focení mobilem, ba naopak – mobily fotí stále lépe a patrně nabourají život “pořádným foťákům” mnohem více a rychleji než si dnes mnozí uvědomují, což je ale jiný příběh…

Proč ale focení mobilem povětšinou dopadá tak mizerně? Jedním z důvodů je právě předchozí bod – mobil má širokoúhlý objektiv a snaha cvaknout zblízka lahodnou krmi dopadne nějakou změtí potravin a nehezkého okolí kolem.

Co s tím? Prostě se z toho musíme vylhat a smířit se s tím, že z blízka fotit nebudeme (jasně, ono se i na mobilu dá “zoomovat”, ale to je digitální zoom, který jen ořezává pixely a obrázek bude ještě děsivější, na to tedy zapomeňte).

Fotografování jídla
Opět lstivá kombinace: makro objektiv k iPhonu + kapka zvýraznění v Instagramu.

Zkrátka: dle mého existuje jediná v zásadě hezká metoda jak fotit mobilem – prostě hezky z “leteckého pohledu”, seshora tak, aby talíř byl prostě kruh, nikoliv elipsa.

K čemuž je pro dobrý obrázek třeba přičíst striktní dodržení dalších položek: nalezení světla, vychytání pozadí a větší než malá práce s editory (viz dále).

Tip pro nadšence: Pokud víte, že prostě jídlo fotit budete neustále a vášnivě, a to hlavně mobilem, přikupte si k němu nějaké doplňkové objektivy, které vám dramaticky usnadní život. Já nedávno zkoušel přídavné objektivy na můj iPhone 6 a byl velmi mile překvapen, jak dobře to funguje – zejména makro objektiv (viz recenze).

5. Světlo je klíč a zbraň, hledejte ho!

Fotografování jídla
Zde jsem lapl poměrně hezké boční světlo – v kombinaci se zajímavou strukturou prkénka to je ucházející výsledek.

Pokud ve fotografování existuje nějaká poučka, která stojí za neustálé opakování, pak zní: Světlo je základ, buď je skvělé, anebo nemá smysl fotit.

Druhá část věty je opravdu klíčová: pokud na vaše jídlo dopadá špatné světlo, dopadne to vždy špatně, opakuji: vždy!

K čemuž je třeba doplnit, že světlo je špatné skoro vždy.

Tedy tohle by mohla být možná vůbec nejdůležitější věta z celého tohoto článku: pokud se chystáte fotit jídlo tam, kde jste ho uvařili nebo kam vám ho přinesli, na 99 procent to nemá smysl, protože světlo je obvykle plonkové.

Jasně, pokud bychom měli ateliér či alespoň nějaké šikovné pomůcky, světlo si vyrobíme, rozptýlíme, nasměrujeme, usměrníme, vytvarujeme…

Jenže tahle úroveň focení nás dnes nezajímá – ateliér nebo světelné stany prostě do hospody nenosíme.

Tedy se vydejte po svém bytě, anebo klidně i po hospodě, kde sedíte a začněte pátrat po různých světlech ve vaší těsné blízkosti… I teď se rozhlédněte kolem sebe – pokud je někde poblíž vás okno a je stále den, vězte, že téměř jistě někde v okruhu pár metrů bude nějaký kout, kde bude světlo alespoň trochu přívětivé k nasvícení vašeho jídla…

Jak najít dobré světlo (a co to vlastně dobré světlo je) by vydalo na samostatný předlouhý text (či spíše knihu), ale pokud to dost krutě zjednoduším, obvykle bude fungovat poměrně intenzivní, nikoliv však přímé světlo.

Dobrý začátek je obvykle nějaká lokalita poblíž okna, kterým dopadá hodně rozptýleného světla, i když s trochou štěstí a kreativity se dát použít i třeba nějaký šikovný paprsek přímého světla (naše dvě sluncem nasvícené ukázkové fotky jsou spíš výjimky).

Zkrátka: když podobné věci řešíme na fotokurzech pro firmy (viz zde, pro zajímavost), velkou část energie věnujeme právě do pobíhání po domě/firmě a hledání světla. Často ještě v kombinaci s pátráním po hezkém pozadí, viz dále.

Důležité je prostě vědět, že – například – v květnu od osmi do půl deváté svítí slunce na stěnu v obýváku, a nádherné intenzivní odražené světlo pak na 18 minut dopadá na starožitný stůl s hezkou strukturou dřeva. Tedy že na 18 minut máte v tomto měsíci možnost nějak tohle místo vytěžit na focení jídla.

Tohle možná zní jako nadsázka, ale není: z hlavy vám dokážu vyjmenovat, jak se bude asi deset různých míst v našem bytě “ateliérově” chovat v různých částech dne, v různém počasí a v různých světelných podmínkách.

Naučte se totéž – bez schopnosti vidět světlo se nedá fotit (nejen jídlo)…

6. Ohýbejte světlo (třeba) kusem papíru

Fotografování jídla
Nalevo “letecký” mobilový pohled na sladkosti nevábně nasvícené na hospodském stole. Napravo ta samá situace, v níž jsem přece jen na ony koule nasměrovat trochu světla jídelním lístkem (= improvizovanou odraznou deskou).

Tohle je jednoduchá, ale zásadní mini rada – pokud se nemůžete moc hýbat z místa u stolu a světlo není úplně katastrofální, je dobré mu přece jen trochu pomoci… A nějakou improvizovanou odraznou deskou okolní světlo na onu lahůdku přesměrovat – tedy scénu zkrátka světelně vylepšit…

Příklad: sedíte u stolu, okno není zase tak daleko, ale – jak už to bývá – světlo prostě dopadá jen z boku, což se krmi ležící vodorovně na talíři moc nelíbí. Často stačí opravdu málo – třeba vzít kus bílého papíru, jimž přesměrujete to boční světlo hezky dolů na talíř (viz obrázek výše).

Jako bonus ještě získáte vskutku šokovaný pohled číšníka, kterého požádáte o jídelní lístek s konstatováním, že je hezky světlý, a bude tedy parádně odrážet světlo dolů na jídlo…

7. Focení jídla nejde bez hezkého pozadí

Fotografování jídla
Tohle je hrozně banální fotka – ale hezká struktura hospodského stolu ji dokáže mírně zachránit… iPhone 6 + Instagram (neupravená fotka níže…)

Tenhle článek je vlastně docela dlouhý, ale to podstatné by se nicméně dalo shrnout do dvou bodů:

  • naučte se najít ve svém okolí skvělé světlo (viz výše)
  • naučte se najít ve svém okolí skvělé místo/pozadí, kde bude jídlo vypadat dobře (viz dále)

Zkrátka, jak už jsem zmínil v předchozím textu, opravdu stojí za to hledět kolem sebe a zkoumat, jaké pozadí by mohlo fungovat a jaké ne…

Prakticky vzato: například ono testovací jablko bude pravděpodobně vypadat blbě/nudně na bílém ubrusu, jemné bukové dýze, šedivé desce kuchyňské linky, atp…

Naproti tomu nejspíš překvapivě dobře vynikne na nějakém starém oprýskaném stole, kuchyňské desce s výraznou strukturou, pestrobarevném ubruse nebo i třeba na něčem hrozně banálním – typu nehoblované smrkové prkno.

Fotografování jídla
Neupravená fotka z předchozího obrázku… Je to vcelku rozdíl, že?

Zkrátka: než začnete fotit, vždy se zamyslete, zda je pozadí dost výrazné a zajímavé, zda dokáže fotku zvýraznit, dát jí šanci vizuálně zaujmout. Často to je to jediné, co se dá dělat při focení mobilem – prostě do výsledného obrázku dostat hodně různých barvotiskových prvků, které diváka trochu oblbnou.

Že to je trochu laciný efekt? No jasně, ale tohle bez laciných efektů prostě nebude fungovat.

Plyne z toho možná, že váš byt je navždy uzavřen jakémukoliv náhodnému focení – tak jako ten můj. Mám totiž mírně nudné struktury stolů i kuchyňské linky… Tedy to prostě nebude fungovat (opravdu, bez nadsázky…). Ale možná si koupím nějaký kus pořádného dřeva.

8. Dostaňte do záběru barvy, za každou cenu

Fotografování jídla
Tohle je můj kuchyňský stůl – občas se na něm dá lapit slušné světlo… Strukta nic moc, tak alespoň ty barvy…

Tenhle typ možná bude zní banálně – ale zdání klame. Prostě  a jednoduše: zkuste do obrázku nějak dostat co nejvíce barev – platí stejné pravidlo jako u focení portrétů: zajímavé barvy oblečení fotce dramaticky pomohou. U focení jídla platí: každý barevný detail je jako dar z nebes.

Samozřejmě, pokud je jídlo barevné samo o sobě, může to stačit – ale i tak je možné si s barvami ještě trochu hrát, barevný talíř, ubrus či nějaký doplněk dokáží zázraky. Přesněji řečeno jsou často jednou možností, co se dá udělat s něčím poměrně nudným…

Tedy: zdá se vám ta fotka nějaká mdlá? Zapátrejte kolem a dodejte něco barevného, buď přímo na jídlo, na okraji talíře/misky, anebo prostě jen tak do záběru… (barevný kamínek, květ, kus barevného ovoce, cokoliv). Prostě se nebojte laciných efektů – jinak to nejde.

Příklad: jedna známá velmi ráda přidává do záběru různé květiny nebo větvičky. Když jí jídlo na fotce přijde nudné, přidá třeba pár barevných střepů/kamínků ukořistěných v dětském pokoji… Nebo trochu levandule. Nebo cokoliv jiného, co fotku zvýrazní… Zkuste, uvidíte.

9. Bílá nikdy není bílá aneb upravovat se musí

Fotografování jídla
Upravovat se prostě musí, často i dost divoce.  Jinak se v tomhle “vylhávacím se” módu daleko nedostanete – tu ukázka toho, co za 10 vteřin dokáže program Pollar (viz další bod).

Klíčová poučka o úpravách fotografií zní: upravovat se prostě musí. Jen málo, ale bez toho to prostě nejde. Nemyslím nějaké dramatické úpravy, to ani nemá smysl – skvělá fotka musí vzniknout už ve foťáku. Myslím úpravy malé, ale zásadní – drobné doladění je prostě nezbytné pro jakoukoliv fotku. A pro focení jídla tohle pravidlo platí dvoj, či spíš trojnásob…

Než se vyděsíte – není na tom vůbec nic složitého, stačí si prostě stáhnout nějaký program (ať už do počítače nebo mobilu), trochu si s ním pohrát a naučit se několik klíčových úprav – tak jako v případě ostatních fotek je zásadní umět vyladit základní parametry fotky a docílit třeba toho, aby bílá barva talíře byla bílá. Což, mimochodem, na fotce samo od sebe nenastane prakticky nikdy, vlastně to ani teoreticky moc nejde…

Fotografování jídla
… a tady je neupravená verze té samé fotky… Inu, bez úprav to vážně nepůjde.

Kromě toho se budou hodit staré známé nástroje – například mírné zvýšení sytosti (Saturation v anglických programech) anebo cokoliv, co dokáže zvýraznit z definice nepříliš dokonalou fotku.

A jasně, lacinými efekty nešetřete, tedy se nestyďte použít takové “hrůzy” jako umělé přidání vinětace (dodatečné ztmavení okrajů), což funguje opravdu bezmála zázračně.

Pokud v základních úpravách tápete, prozkoumejte můj článek Jak upravit fotku za 10 vteřin.

Jen se, pokud možno, nenechte příliš ošálit různých automatickými úpravami nebo různými přednastavenými filtry – to už bude většinou laciné za hranou, v tomhle případně je prostě dobré nechat si nad vším značný díl kontroly…

10. V čem upravovat? Stačí “free” Pollar i Instagram

Fotografování jídla
Toto je krutá pravda – pár doteků v nějakém “divokém” programu – zde v Instagramu – je často jedinou možností jak vůbec fotku v rychlosti pořídit…

Dobrá, fotky je tedy nezbytné upravovat, ale v čem? Jeden z nejnebezpečnějších mýtů o fotografování zní, že bez Photoshopu nikdy fotka nebude dobrá. To je naprostý nesmysl – pro úpravy na této úrovni (a zdaleka nejen na ní) bohatě stačí cokoliv jiného a méně náročného, finančně i složitostně.

Kromě Photoshopu (nebo třeba brněnského Zoneru) se stále víc (oprávněně) prosazuje nová kategorie programů, a to programy přímo na netu sedící. Nic se nestahuje do počítače (případně se stahuje třeba rozšíření pro Chrome) a fotky se upravují přímo v prostředí nějaké webové aplikace…

O tom, z čeho vybírat, pojednává článek Úprava fotek online – přehled nejlepších programů, což je, mimochodem, nejčtenější článek na Fotoguru.cz

Můj osobní favorit je program zvaný Pollar, který je zadarmo (resp. jeho “free” verze zcela stačí) a existuje v mnoha verzích od čistě webové, přes zmíněné rozšíření pro prohlížeč až po klasicky stáhnutelný software. A hlavně: umí toho opravdu hodně… (Samostatný návod najdete ve speciálním článku zde).

Fotografování jídla
… a tu ještě jednou tam samá fotka, kombinující snad všechny “laciné triky”: zajímavé světlo, hezké pozadí, barvy a nakonec i, viz výše, rychlé úpravy.

A pokud vaše focení neopouští mobil, variant v čem upravovat je bezmála nekonečně – můj největší favorit nicméně zní poměrně nudně: je jím Instagram. Ano, ten buď používáte, anebo jste o něm asi slyšeli jako o sociální síti na sdílení instantně, tedy převážně přes přednastavené filtry fungující hračce.

To vše platí, ale Instagram je zároveň dle mého geniálně jednoduchý a přitom, což je podstatné, opravdu hodně šikovný a pokročilý editor na úpravu mobilních fotek. Přednastavené filtry přeskočte, a zkoušejte, co s fotkou udělá těch cca 10 možností úprav – ručím za to, že nic moc víc nepotřebujete, abyste z ucházejícně vyfocené fotky udělali něco koukatelného…

Možná si nyní v duchu říkáte: no ale na Instagramu se přece nedá upravovat bez toho, aby člověk v posledním kroku fotku nasdílel ostatním. Jenže to jde – jen je potřeba použít drobný trik – úplně na konci úprav přepněte mobil do letového režimu (tedy se odpojte od všech sítí), a dejte sdílet. Naskočí chyba a logická hláška, že se sdílení nepodařilo – ale v tu chvíli je již upravená fotka uložena mezi ostatními ve vašem hlavním fotkovém adresáři… A je to…

Tak dobrou chuť a dobré svělo (i pozadí) přeji…

[social-bio]

11 komentářů

  1. Karel Meloun

    Nedávno jsem četl článek na nějakém zahraničním webu, kde profi fotografům rozdali iPhony a nechali je udělat fotky do celého vydání papírové verze časopisu pomocí iPhonů. Fotilo se oblečení, jídlo a architektura.
    Výsledek byl více než zdařilý.

    Spousta fotografů edituje fotografie v terénu na iPadu, když se půjdete projít na Kampu, tak u Lennonovo zdi postávají chlapíci se zrcadlovkou iPadem a mobilní fototiskárnou, za poplatek dělají foto pro turisty.

    Mně vyhovuje k mobilním úpravám zejména Snapseed přijde mi fakt jednoduchý, rychlý a uživatelsky přívětivý. Používám ještě Pixlr, který je zdarma. A plnou verzi Photostudio Pro na koláže.
    Přidám tip na šikovnou appku určenou fotografům Sunshine Compass.

    • Jan Rybář

      Karle, děkuji za komentář a za tipy, prozkoumám… Já se tedy se Snapseedem nikdy nějak nedokazal zžít, ale nedávno jsem se mu rozhodl dát další šanci, tak uvidíme… Zdravím, JR

      • Karel Meloun

        Vlastně jsem vůbec neuvedl, že mluvím o appkách na androidu, je možné, že iOS verze vypadají jinak…

        • Jan Rybář

          Ano ano, to jsem si už stihl všimnou… hehe… žel např. ten Sunshine Compass se mi jeví jen androidově… i tak díky… JR

  2. Děkuju za tenhle článek (jídlo fotím ráda a dokonce to má na FB úspěch :D, nejvíc lajků bývá za jídlo…doufám, že to není tím, že to ostatní fotím tak bídně :D) a vůbec za váš web. Fotografuju moc ráda a jsem právě na hraně, kdy bych se chtěla přehoupnout z intuitivního amatéra spoléhajícího na metodu – pokus- omyl – někdy další pokus a na automat, mezi ty, kteří vědí, co dělají. A to, jak píšete, je pro mě velmi srozumitelné a použitelné 🙂 Takže ještě jednou díky a hezký den. Petra

    • Jan Rybář

      Děkuji moc za pochvalu! To jsem rád, že má “moudra” Vám k něčemu jsou… Tak držím palce, ať se daří… JR

  3. Hodne originalni a poucny pohled na disciplinu, ktere snad takto obsahly text na ceskem netu jeste nebyl venovan. Clanek jsem si s chuti precetl, prestoze me fotografovani jidla nechava chladnym :).

    K otazce v cem upravovat – na Androidu pridam tip na pomerne zapadly, malo znamy program Snapseed, ktery je jako jeden, dost mozna jediny z “advanced” editoru bezplatny i bez reklam a ciste loklani – nevyzaduje zadne sdileni ani konektivitu kamkoliv. Nevim uz, od koho Google tenhle software odkoupil, ale vysledkem je, ze je dispozici plnohodnotna verze k volnemu pouziti:

    https://play.google.com/store/apps/details?id=com.niksoftware.snapseed&hl=cs

    • Android + Snapseed… mluvíte tady o úpravách na displeji telefonu ? Ale to opravdu s alespoň nějakým postprocesem nemá nic společného… proto také takovýto software musí být zadarmo – narozdíl od jiných použitelnějších produktů od niksoftware.
      Článek je opravdu zajímavý, většina lidí si chce uchovat vzpomínku na nějaké mimořádnůstky na talíři a tak fotí, jak se dá. Já chtěl být hlavně nenápadný, proto jsem obětoval kruh za elipsu a fotil jsem tak, abych co nejméně rušil okolní hosty, tudíž vždy vsedě širokáčem. Vím, že jsem porušil hlavní zásadu, ale kultura stolování musí mít přednost před cvakáním talířů. Samozřejmě to přináší zmatky v kompozici s nutností divokých ořezů ale také postupně měnící se teplotu světla při stmívání.

      • Jan Rybář

        Zdravím a díky za komentář… Jasně, Snapseed jsem zkoušel, ale nějak jsme si nikdy moc nesedli, ale ještě zkusím… JR

      • JuroT, navazoval jsem na posledni odstavec p. Rybare, kde psal evidentne o upravach z mobilu (pres Instagram, prepnuti mobilu do leteckeho rezimu). Nikdo netvrdil, ze je to nastroj na regulerni postprocessing, pouze alternativa na mobil, ktera neni plna reklam a bordelu, pokud nekdo chce oriznout, doostrit, upravit barvy, nez to nekam (na Insta) vypublikuje. Tot cele.

Připojte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*