Focení mobilem je oblíbeným tématem malých i velkých hádek fotografů. Pro jedny je to tak trochu zločin, pro druhé cesta vpřed. Tedy jsem sepsal v pár bodech, jak to vidím já. A proč vždy budu raději fotit foťákem, ale zároveň se zastávat mobilů.
Fotím dlouho a fotil jsem vším, s čím fotit jde. Ve skříni na mě smutně hledí můj oblíbený “filmový” Nikon FM2 – o foťáku na skleněné desky z roku 1906 nemluvě. Tisícům negativů a desítkám krabic s diáky slibuji, že je jednou naskenuji, což nejspíš nikdy nesplním. Mám rád svůj full frame od Canonu i “kapesní” Fujifilm. No zkrátka asi opravdu splňuji definici “tradičního fotografa”.
Přesto mě fascinuje svět focení mobilem a už před dávnými lety jsem začal s kurzy focení mobilem, hlavně tedy s iPhonem. A občas to schytávám z obou stran: od fotografů slýchám, že pravé focení je jen s foťákem (není), od zarytých mobilistů zase, že éra foťáků končí (nekončí).
Před nedávnem jsem připravil video, v němž ukazuji, co je dobrého používat ze světa “pořádného focení” v hraní si s mobilem. Po zhruba šesti týdnech se stalo mým rekordmanem se 150 000 zhlédnutími (viz níže na stránce). A debaty o mobilním focení a nefocení vypukly znovu – a tedy jsem sepsal tento článek.
Výchozí bod: Foťáky toho vždy zvládnou mnohem více. Tečka
Hned na začátek zopakujeme to hlavní a nezpochybnitelné. Samozřejmě není pochyb o tom, že foťák vždy “fotí lépe”, tedy striktně vzato neexistuje situace, kdy by mobil dokázal opravdu “lepší” fotku než foťák.
Vezměte full frame, vyfoťte cokoliv do rawu, pak fotku upravte. Anebo vytáhněte pár let starý začátečnický foťák, nasaďte na něj pevnou padesátku a jděte fotit na večírek v mizerném světle. Případně se vydejte fotit na fotbal se zoomem za pár tisíc. V žádné z těchto situací nemá mobil sebemenší šanci.
Tohle vše je pravda a ano, neexistuje situace, kdy bychom nedokázali z foťáku vylovit lepší fotku než z mobilu. Ďábel se nicméně, jak známo, skrývá v detailech. A právě tyhle detaily působí ono vzájemné nepochopení obou světů.
Pojďme si nyní sestavit návod, jak argumentovat oběma stranám, pokud se dostaneme do nějaké z oblíbených hádek typu mobil vs. foťák.
Video – téměř 150 000 zhlédnutí za dva měsíce – 20 min v 4K
1. Jak a čím obhajuji mobily:
Pro nenáročné focení toho mobily zvládnou “víc” než pořádné foťáky
Tohle je opravdu hodně zásadní, a možná vůbec nejzásadnější bod. A podle mých zkušeností si ho stále poměrně hodně lidí neuvědomuje. Tedy: mobily se obecně od foťáků liší v jedné zásadní věci – dokáží poměrně sofistikované úpravy a další neuvěřitelné kousky v reálném čase. Prostě přímo na místě majitelům dají výsledky, které se jim líbí. Což upřímně řečeno není málo.
Samozřejmě, jsou to často úpravy umělé, více či méně zdivočelé a pro ambicióznější použití nepoužitelné. Ale pro běžné cvakání a rychlé sdílení dostačující.
Udělejte pokus: vezměte pořádný foťák a pořádný mobil a vyfoťte horské údolí v plném slunci nebo třeba skupinu kamarádů brodících řeku. Co “dopadne lépe”? Která fotka bude “lepší”?
Jak už víme, samozřejmě, že lepší fotky získáme z pořádného foťáku. Večer fotku nebo fotky upravíme, vytáhneme stíny, trochu zvýšíme sytost a doostříme (plus máte asi 200 dalších možností). Pak můžeme tisknout na velikost 10×15 metrů a bude to krása.
Ale? majitel mobilu bude z fotky z pořádného foťáku zklamaný. Stíny budou tmavé, nebe světlé, barvy nepříliš zářivé. Pozadí za kamarády nebude rozmazané. Bude se mu více líbit fotka z jeho mobilu. A bude mu zcela jedno, že pozadí je rozostřené softwarově a kresba ve stínech se rozpadá.
Pozor na útěk od mobilů, pro začátečník může být trochu hořký
Výše zmíněný paradox “lepších výkonů” u mobilů má jeden poměrně zásadní dopad: je zdrojem často nemalého zklamání těch, kteří se touží posunout ve focení dál a říkají si: Mobil je mi už málo, koupím si pořádný foťák, to teprve budou fotky!
Jenže přijde tak trochu zklamání, nebo alespoň překvapení – zcela upřímně opravdu vím, o čem mluvím – stále častěji tento typ nadšených fotografů vídám na mých kurzech focení. Prostě nechápou, proč foťák neumí alespoň o trochu více vylepšit stíny a vylovit trochu více kresby z nebe, když to umí každý mobil za pár tisíc.
Nepochopte mě prosím špatně: tímto se těmto nadšencům neposmívám. Naopak, dost jim rozumím a popravdě řečeno nechápu, proč výrobci foťáků přece jen do svých strojů nějaké ty upravovací postupy z mobilů též nepustí.
Ale přechod z mobilu na foťák může být opravdu dost těžký – protože není snadné se smířit s tím, že foťáky prostě nejsou stavěné na to, aby prováděly samy od sebe psí kusy automatických úprav.
Špičkové mobily dokáží více, než se zdá
K tomu všemu je potřeba připočítat prostý fakt, který může vlastně znít banálně. Ale v různých přátelských hádkách s kamarády fotografy ho vlastně musím používat poměrně často. Zní: pokrok v tom, co mobily dokáží, je opravdu neuvěřitelný.
Pro moji rubriku Nejlepší fotomobily po mnoho let testuji různé špičkové i méně špičkové mobily, a opravdu je fascinující, kam se technologie posunuly. A striktně už nepoužívám moji dříve oblíbenou formulaci “tohle mobily nikdy nedokáží”. Protože jsem se už spletl opravdu mnohokrát.
Jen za pár uplynulých měsíců jsem byl vážně překvapený třeba tím, jak se Samsungu podařilo vyladit své vlajkové lodi. Co dokáže v přibližování Samsung S23 Ultra (recenze zde) je pozoruhodné. A ještě zajímavější je dle mého další technologická událost roku: jednopalcový snímač v Xiaomi 13 Pro (recenze zde), díky němuž je možné vylovit z mobilu opravdu neuvěřitelné detaily (oba mobily mají samozřejmě i mnohé mouchy, to se ví). Na iPhony se mě nyní neptejte, můj nový iPhone 15 Pro jsem zaplatil už před šesti týdny a pořád ještě nedorazil, tedy jsem poněkud naštvaný.
2. Jak a čím obhajuji tradiční focení
Počítejte s tím, že fotky z mobilu přežijí jen pár let
Lidé se mě často ptají, kde je rozumná hranice mezi pořádným focením a cvakáním mobilem. Nedávno se mi ta hranice stanovila tak nějak sama. Jeden z účastníků kurzu focení iPhonem pravil, že přišel, protože jede na pár měsíců chodit po Novém Zélandu a chce mít hezké fotky. Přiznávám, vlastně mě vystrašil. A pak jsem několik hodin přemýšlel, jak mu říct, aby si prostě vzal pořádný foťák, že jet bez něj by byla strašná škoda.
Zkrátka: vždy a všude platí, že fotky z mobilu jsou pro krátkodobé použití, pro sdílení na sítích, pro poslání rychlých pozdravů příbuzným. Ale jejich životnost je a bude krátká – za pár let už prostě budou technicky zaostalé.
Nevěříte? Udělejte pokus: otevřete si fotky, které jste mobilem pořídili třeba před pěti lety. Ručím za to, že budete vyděšeni. Kvalita bude mnohem horší, než jste si mysleli. Jasně, tehdy se vám líbily, ale technika udělala od té doby skok vpřed.
A pokud budete vystrašeni tím, jak bídné jsou vaše fotoarchivy, podívejte se pak na ty opomíjené obrázky ze staré zrcadlovky – vylovíte z nich i po letech mnohem více.
Tedy opravdu pozor: fotky z mobilů umírají hodně rychle. Počítejte s tím.
Pro určité typy focení mobil nemá a nebude mít šanci
Vidíte: před pár odstavci jsem slíbil, že už nebudu používat formulaci “tohle mobily nikdy nezvládnou.” A moc dlouho mi to nevydrželo.
Ale tady to risknu, prostě platí, že mobily opravdu (viz výše) dávají velký smysl pro obyčejné focení různých výletů, akcí, lidí, prostě běžného provozu, který se děje blízko objektivů. Ve chvíli, kdy je potřeba cvaknout něco á la kluci hrají na louce fotbal, mobil smysl dávat přestává.
Samozřejmě, nejmodernějších modely dokáží až desetinásobný optický zoom, ale zcela upřímně, na sport to nestačí. Výsledky budou více méně bídné. A levná zrcadlovka, co se válí ve skříni, s objektivem á la 70-300 (co se dá v bazaru koupit za pár tisíc) přinese výsledky ze zcela jiného vesmíru.
To samé nastane třeba při focení portrétů: nasaďte na onu pozapomenutou zrcadlovku pevnou padesátku (v bazaru taktéž za pár nižších tisíc) a portréty v jemném světle rozdrtí na prach fotky z kamarádova iPhonu v ceně ojetého auta.
Anebo jinými slovy: jedním z největších know-how zkušených fotografů je právě to, že přesně tuší, kdy je třeba nechat mobil v kapse, a kdy je třeba sáhnout po starém dobrém foťáku.
Jen focení foťákem je opravdu radost, vášeň, koníček
Jeden z nejsilnější argumentů pro focení pořádnými foťáky je vlastně prostý: fotografování jako takové není jen výroba fotek. Je to také koníček, vášeň, celoživotní pouť. A ta se opravdu s mobilem moc dělat nedá. Neříkám, že to nejde vůbec, ale ta opravdová radost je prostě spojená s tím starým dávným rituálem, který se nemění po 150 let. Vláčet s sebou foťák, čekat na příležitost, zmáčknout spoušť. A v dalších letech s sebou vláčet (v přeneseném smyslu slova) těch pár nebo pár desítek opravdu dobrých fotek, které možná přežijí test času.
Kdo chce fotit a zaznamenávat svět kolem, ať hlavně fotí, a je jedno čím. Ale kdo chce za život vytvořit pár opravdu dobrých fotek, musí mít foťák.
Velice pěkný a trefný článek! Nedávno jsem utekl od mobilu (rok a měsíc) a prošel jsem si hořkým začátkem. Ale ještě jsem se zdaleka nedostal na úroveň, že bych mohl fotit na večírku fotoaparátem, není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát – očekávání fotografovaných by moje výsledky asi nenaplnily a od mobilních fotografií každý ví, co může očekávat. Takže společenské události, byť v sebehorších podmínkách prostě mobilem, a když to nevyjde, je to tím, že jsem fotil mobilem, protože kdybych měl fotoaparát, tak to by byly teprve záběry! Zkrátka jenom alibismus. Ale fotoaparát používám prakticky denně pro své soukromé záběry a osobně jsem sám se sebou a fotoaparátem velice spokojený. Jenom tedy taková zvláštní věc – fotoaparáty označované jako začátečnické (myslím ty jednodušší) bývají často na ovládání daleko složitější než fotoaparáty pokročilé – teprve až jsem si zkusil ten lepší, tak jsem dokázal daleko lépe ovládat ten základní, začátečnický fotoaparát – kolikrát je jejich ovládání tak zjednodušeno a omezeno, že až s normálním fotoaparátem se dostaví výrazný progres v křivce učení ovládání fotoaparátu.
…jen se zde podělím o svoji radost: Vytáhl jsem svůj fotoaparát „na večírku“ udělal několik fotografií, které jsem trošku „dokopl v Darktable“ a přeposlal zúčastněným, kteří je rozšířili, dle svého uvážení, po sociálních sítích. No a mělo to ohlas – k mému údivu si spousta lidí všimla, že je na těch fotografiích asi něco jinak a v komentářích se o jejich kvalitě zmiňovali jen v superlativech. A další věc, nevím jestli mě má těšit nebo mrzet byla, že si moje o generaci mladší kamarádka, když viděla fotografie z večírku, se svým manželem posteskli nad kvalitou svých nedávných svatebních fotografií. Jen pro informaci mi celý večer, ve spíše horších světelných podmínkách, dělal společnost Canon EOS R + RF 35 f/1.8 (s RF50 f/1,8 bych se tam asi dost dobře nevymotal a se setovým by to asi taky nešlo, už tak to bylo balancování mezi ISO a časem závěrky, občas clonou). Takže mě velice ve finále velice potěšilo, že fotografie z fotoaparátu vynikaly mezi jinými z telefonů (i lepších) v očích běžných pozorovatelů na sociální síti – asi na takových místech má opravdu smysl vytáhnou fotoaparát 🙂
Honzo, píšeš „mobily se obecně od foťáků liší v jedné zásadní věci – dokáží poměrně sofistikované úpravy a další neuvěřitelné kousky v reálném čase“
Dnes a denně si kladu otázku, proč výrobci foťáků do svých mašinek nedají procesor a algoritmy používané v mobilu. Zejména u těch dražších by to mělo marginální dopad na cenu, zato by to natrhlo díru všem pohrdavým pohledům na Fotoaparát (píšu vědomě s velkým F).
Michale, zdravím – jo, přesně to si říkám mnoho a mnoho let. Odpověď tedy nevím, byť před časem mi kdosi rozumný vysvětloval, že by to bylo hrozně technicky náročné – že prostě mobily jsou z definice výpočetní mašinky, což foťáky ne… Každopádně to je škoda – a dost možná poměrně osudová škoda… Mějte se! h
Honzo, to slovo „rozumný“ jste měl dát také do uvozovek. Jsem ajťák a jeho odpověď jaksi nechápu. Ale to vy asi také.
Hovoříte mi z duše, Honzo, díky, hlavně za to krédo na konci. Pěkné předsvátečno Vám i ostatním příznivcům tady.
Dík moc, Jirko! A i Vám vše dobré přeji!
h