S fotopastí do Beskyd – jak se fotí moravské šelmy

V hlubinách beskydských lesů probíhá unikátní vědecký projekt – desítky fotopastí nepřetržitě po mnoho let fotografují a monitorují skrytý život plachých šelem, především rysů. A výsledky jsou opravdu dechberoucí.

Při práci na téhle reportáži jsem vyrazil na obhlídku fotopastí, ale největší dobrodružství jsem zažil u počítače – při prohlížení tisíců fotografií zvířat, k nimž mi jejich autoři velkoryse dali přístup.

Nejprve pojďme do lesa – kamsi pod klenbu stromů poblíž Kněhyně, tedy třetí nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd. Přesnou lokalitu si nechám pro sebe – rysové chtějí mít klid.

Odbočujeme z úzké pěšiny a vydáváme se kamsi dolů, do nitra hustého smrkového a nevýrazného lesa – po pár stech metrech klouzání po mokrém listí a polámaných větvích se ale vše z ničeho nic mění.

Rys ostrovid
Šelma ve svém prostředí – v hlubinách tichých lesů. Fotka z fotopasti je mírně upravená. Je na ní rysice Anežka, po níž se bohužel slehla zem – panují obavy, že vloni padla za oběť pytlákům.  Foto: Jan Ovesný

Husté větve se rozestupují, klenba stromů se prudce zvedá, smrky nahrazují staré důstojné buky obepínající nevysoký kamenitý hřbet – magické místo plné borůvčí, šumícího listí a štěbetání ptáků v jinak dokonalém tichu.

Rys má opravdu dobrý vkus na úžasná místa – na vrcholku tohoto skalního hřbetu je několikametrová skála, kterou již několik generací rysů používá jako značkovací místo vymezující jejich teritorium.

Fotopasti u rysí skály

Miroslav Kutal
Miroslav Kutal, šéf projektu monitorování beskydských šelem, chystá fotopast u “rysí skály”  (viz další fotka).

A těsně před onou skálou jsou na stromě přidělané dvě fotopasti zachycující vzácné okamžiky ze života těchto plachých šelem. “Sami bychom na tohle krásné místo nikdy nepřišli, zavedli nás sem rysové, které jsme jednu zimu stopovali,” říká mi Miroslav Kutal, který se monitorováním šelem v Beskydech zabývá mnoho let a patří k nejrespektovanějším odborníkům v ČR. “Už jsme tu nebyli asi měsíc, tak se podíváme, co fotopasti vyfotily,” dodává a začíná odmontovávat kryty obou kamer.

Podobných míst jsou v Moravskoslezských Beskydech a přilehlých horách desítky – jak Miroslav, řečený Míra, vypočítává, v zimě “tajný život šelem” monitoruje až 80 fotopastí, v létě o něco méně. A to na desítky kilometrů dlouhém území od Jablunkova po Lidečko, tedy na celkem úctyhodné ploše kolem 1500 kilometrů čtverečních.

Ne všechny samozřejmě obchází on – na monitoringu se podílí mnoho dobrovolníků nebo prostě jen nadšenců, kteří do projektu zapůjčují své fotopasti (a některé přístroje patří Akademii věd ČR). Všem těm, mimochodem, patří velký díky za souhlas s publikováním fotografií v tomto článku, z nichž mnoho se dostává na veřejnost úplně poprvé.

Rys zachycený fotopastí
Jeden z dnešních úlovků, rys Licous u skály, nasvícený “bílým” bleskem. Neupravená fotka. Licous je nejdéle sledovaný samec v Moravskoslezských Beskydech (od října 2012). Je mu minimálně 6 let.

Odmontovat kryt, vyměnit baterky, vyměnit kartu – a pak se v počítači, nebo alespoň v mobilu podívat, zda se nějaké zvíře do pasti “chytilo” – netrpělivě hledíme na obrazovku mobilu, v němž Míra narychlo listuje staženými obrázky. Dlouho nic: kos, kuna, veverka i zadumaně vyhlížející liška – ale pak konečně, sláva, jsou tu i fotky a videa rysů důstojně zkoumajících pachy “značkovacího” kamene.

Je to zvláštní a svým způsobem fascinující pocit, prohlížet všechna ta zvířata zachycená v naprostém tichu Beskyd v uplynulých týdnech – není třeba mít velkou fantazii, aby les kolem najednou ožil.

Rys
Rys Olda (ani žádný jiný rys) na fotkách nikdy nespěchá – zde jeden z dokonalých záběrů z fotopastí (mírně upraveno). Olda je syn Krále (viz snímek níže), narodil se v roce 2011. Foto: Šelmy.cz

Doma Míra záběry protřídí, vyhodnotí, zanese do databáze – a také se pokusí určit, co přesně je za rysa na fotkách – jeden z nich je nicméně “starý známý” rys Licous, toho Míra pozná na první pohled – u dalších se pokusí vyhodnotit podle “skvrn” na srsti, zda už tohoto jedince zachytila nějaká jiná kamera.

“Kromě Licouse je na snímcích dvakrát i jiný, zhruba rok starý rys, který se na jaře osamostatnil. A je tam i pěkné video, jak zkoumá pachovou značku Licouse, zřejmě svého otce, který tam byl před ním. Řekl bych, že to je mladý samec,” napíše mi po pár dnech, když záznamy vyhodnotí.

Jak se fotí šelmy

Rys
Velké kouzlo mají snímky v přirozeném světle a hezkém přírodním prostředí – rys Řehoř (mírně upraveno)… Foto: Šelmy.cz

Proč vlastně systematicky fotit rysy? Samozřejmě, jde o to mít krásné fotky. Pro vědce i dobrovolníky, kteří se na správě fotopastí podílejí, je však primární důvod někde jinde – pečlivé záznamy, vyhodnocování fotek a zanášení údajů do map umožňuje především tahle vzácná a plachá zvířata monitorovat.

A sledovat je v čase a prostoru, tedy získávat nesmírně cenná data o jejich počtech, zvyklostech, chování, rozmnožování nebo přesunech (například jistý rys jménem Ľubo byl za necelé tři měsíce minulé zimy zachycen jedenáctkrát v sedmi různých fotopastech).

A samozřejmě, moderní technologie vecpané do fotopastí jim v tom pomáhají. A jak to vlastně celé funguje?

Fotopast
Anatomie infračervené fotopasti: diody scénu v noci přisvěcují, čidlo hlídá pohyb, objektiv fotí a filmuje.

Základ je prostý: Místo prstu fotografa past odpaluje přesně nastavitelné pohybové čidlo. Fotka jako taková vznikne buď tradičně, tedy v zásadě stejně jako u normálního foťáku, případně v infračerveném světle.

“Tady na tom místě používáme oba systémy současně,” říká Míra, když fotopasti umisťuje zpět do krytů na stromě. “První pořizuje vlastně klasické fotky, většinou přisvícené normálním bílým bleskem, druhá fotopast nasvítí v případě nedostatku světla zvíře infračerveným světlem, takzvaným přísvitem, a výsledkem je tedy infračervená, černobílá fotografie. Ta většinou není tak kvalitní, ale výhodou je, že můžeme získávat i videosekvence, tedy sledovat chování zvířat, což je právě u místa, kde rysi čichem komunikují, docela zajímavé,” dodává.

Oba systémy mají v práci vědců své místo – infračervené fotopasti umožňují sledovat chování zvířat i v noci (při nedostatku světla). Pasti s “bílým bleskem” zase dávají lepší a fotograficky věrnější obrázky. A také o ty samozřejmě jde – bleskem nasvícené snímky umožňují lepší identifikaci jedinců, a navíc, veřejnost je prostě má pochopitelně raději, než černobílé snímky v infračerveném světle.

Rys
Rys Robin v infračerveném světle – a ve značné zimě… (Neupravená fotka). Foto: Šelmy.cz

“Osvěta je samozřejmě zásadní částí naší práce, je děsivé, kolik různých mýtů o těchto šelmách panuje,” říká Míra, když se od “rysí skály” vydáváme zase zpět, do normálního lesa a normálního světa. “Díky fotopastem dokážeme lidem ukázat svět šelem, a to ať třeba turistům, nebo i myslivcům, z nichž část bohužel stále považuje rysa za škodnou,” dodává – on sám vede v Hnutí Duha Olomouc tým, který připravuje mimo jiné web Šelmy.cz, přednáší, publikuje odborné články a působí i na Mendelově univerzitě v Brně.

Pohled do útrob fotopastí

Fotopast Cuddeback C1
Fotopast Cuddeback C1 před přiděláním ochranného krytu.

Pokud vás náhodou nezajímají technické detaily o použitých fotopastech, klidně přeskočte dále, ale trochu se do útrob fotopastí podívat musím – když mi po výletu na rysí skálu uschly boty a tričko, dozjistil jsem pár technických údajů.

Tedy: týmy monitorující rysy a další šelmy v Beskydech mají na fotopasti poměrně vysoké nároky – musí být totiž schopny bleskurychlé reakce, tedy pořídit snímek opravdu ve zlomku vteřiny po pokynu pohybového čidla. Míra a jeho kamarádi používají převážně výrobky známé americké firmy Cuddeback.

V případě naší výpravy šlo o model Cuddeback Attack IR, který primárně slouží právě k infračervenému fotografování a natáčení videa. Umí pětimegapixelové snímky, na které si přisvítí “bleskem” z 36 infračervených LED diod, a následně natočí půlminutové video. To vše dokáže pustit bleskurychle, výrobce udává, že za ¼ vteřiny. Což můžu potvrdit, nechal jsem se na památku též vyfotit, a rychlost to byla značná. (Pro doplnění: tato past dokáže fotit i “normálně barevně”, ale to jen v situaci, kdy je hodně světla a nepustí se přísvit).

Rys ostrovid
Další fotka šelmy (rys přezdívaný Král) uprostřed svého království (mírně upraveno). Král je nejdéle sledovaný rys v CHKO Beskydy (od roku 2009). Je mu nejméně 9 let, ale dost možná i více. Žije v Javorníkách, ale minimálně dvakrát se už podíval třeba i do Kysuc u polských hranic. Foto: Šelmy.cz

Druhou použitou fotopastí byl model Cuddeback C1, dle výrobce nejrychlejší fotopast na světě, kterou Míra používá s bílým, tedy pouhým okem viditelným bleskem, který ale prý zrovna rysům skoro vůbec nevadí. Tenhle model má čip o rozlišení 20 megapixelů, což už opravdu umožňuje pořízení velmi kvalitních fotek. Bohužel se mi nepodařilo dohledat ani na stránkách výrobce, jaká je velikost a parametry čipu, ale snad se dá bez této informace obejít. A kolik tato kategorie pastí, schopná pracovat i v mrazu, stojí? Kolem pěti až sedmi tisíc korun, což vlastně není zase tak moc (používat modely napojené na mobilní sítě nemá v tomto případně smysl).

Rys
Opravdu krásná šelma, tentokrát Licous zblízka… Mírně upraveno. Foto: Šelmy.cz

Dobrodružství č. 2: do nitra archivu

Výpravou do lesa mé pátrání po životě šelem neskončilo, spíš naopak, do fascinujícího světa rysů a další zvířat jsem vlastně naplno vstoupil až poté, co mi Míra na chvíli zpřístupnil fotografický archiv čítající desítky tisíc fotografií a videí pořízených fotopastmi v uplynulých letech.

Rys Olda
Tak jako u všech fotografií zde platí, že klíčová je póza fotografované, hezké světlo a zajímavé pozadí – zde rys Olda. Foto: Jan Ovesný

Prostě jsem se na dva dny zavřel u počítače a pátral a pátral po těch snímcích, které mě nejvíc uchvátily… A ty nejzajímavější z nich zde, se svolením webu Šelmy.cz a dalších autorů, publikuji – ty, které mi přišly opravdu krásné, anebo prostě jen zajímavé.

Samozřejmě, velká část záznamů je pro laické oko nezajímavá, mnoho snímků má hodnotu vědeckou, dokazují, kdy kde byl jaký jedinec, ale překvapivě hodně těch obrázků jsou prostě skvělé fotky – tedy se na ně podívejte, a nechte se unést atmosférou divočiny zachycené vetřelci s bílými blesky a infračervenými přísvity.

Vlk v Beskydech
I vlci se občas “chytí” do fotopastí… (Mírně upraveno). Foto: Šelmy.cz

Nejvíc je rysů, to se ví – na ně se projekt zaměřuje především. O to více je zajímavé, že v Beskydech, Javorníkách a okolí dnes podle všeho žije všeho všudy jedenáct dospělých jedinců, a snímky jsou tak trochu jejich rodinným albem.

Pokud máte rádi čísla, prošel jsem celkem 4 320 fotek a videí rysů a s každou stránkou stoupalo moje nadšení pro ty krásné kočky – zcela na všech to jsou totiž hrdá, důstojná a poklidná zvířata, spokojeně kráčející svým královstvím…

Pokud vás zajímají další velké šelmy, těch moc není: ano, fotopasti v minulosti dokázaly zachytit i medvědy a vlky, ale vždy šlo spíš o ze Slovenska zatoulané jedince, trvalé populace tyto šelmy v Moravskoslezských Beskydech a Javorníkách zatím nemají. A lesy tedy patří zatím jen rysům…

Medvěd v Beskydech
Abybychom měli všechny velké šelmy pohromadě, na závěr jeden povedený medvěd… (Mírně upraveno). Foto: Šelmy.cz

A samozřejmě, i exkurze do života dalších zvířat byla fascinující, všechny ty náhodně zachycené lišky, jezevci, jeleni, prasata a další zvířata najednou dokázaly otevřít zcela nebývalé dimenze života lesů. Každé z nich se na snímcích chová nějak jinak, každé vypráví trochu jiný příběh. Opravdu jsem měl při tom listování archivem dojem, že se dostávám kamsi do hlubin magických moravských lesů.

Zkrátka, fotopasti dokážou otevřít cestu do jiného světa.

Více informací najdete o tématu na stránkách Šelmy.cz, kde pozornosti doporučuji samozřejmě galerii fotografií a taktéž zajímavou mapovou aplikaci. O zmíněné fotopasti Cuddeback C1 si můžete více přečíst v jejich e-shopu.

Fotogalerie z fotopastí webu Šelmy.cz


[social-bio]

Připojte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*