Jak na lepší fotky: Využijte stíny, vytvoří iluzi prostoru

Když vychází nebo zapadá slunce, krajinu začínají pokrývat dlouhé stíny. A fotky dopadnou skoro vždy skvěle. Ale proč vlastně? A jak to využívat i jindy? Pojďme prozkoumat, proč je užitečné dostat ve focení stíny na svoji stranu.

Ráno a v podvečer se fotí skvěle, to ví každý. Hlavní důvod je zřejmý: bývá prostě krásné světlo: měkké, ale výrazné, bez temných kontrastů, které později přes den focení komplikují.

Kompozice
Temné plochy stínů v rozích fotce opravdu výrazně pomáhají, „směřují pozornost“ ke středu – když stín (a linii) odstraníme, fotka je výrazně slabší a méně přehledná, viz níže. Foto: Fotoguru.cz (mobilem, bez úprav)

Tedy ano, světlo je zásadní. Ale existuje ještě další důvod, který mnohým často uniká: nízko položené slunce vytváří jemné stíny, které “obtahují” kontury krajiny nebo města. A vše je pak přehledné, výrazné a snadno čitelné. Což je důležitá podmínka, bez níž fotka v podstatě nemá šanci někoho zaujmout, věřte nebo ne.

Stíny tedy hrají ve focení naprosto zásadní roli: pomáhají dávat snímkům pocit prostoru, bez nějž může být málokterá fotka opravu dobrá.

Pravidlo pravidel: fotka musí být pro mozek čitelná

Kdyby se uspořádala anketa o nejméně známé, a přesto klíčové pravidlo fotografování, právě tohle by dost možná vyhrálo.

Dá se říct na mnoho způsobů, ale obsah je stále stejný: Aby se nám fotka líbila, náš mozek ji musí dokázat “přečíst na první pohled”. Bez toho prostě obvykle nedokáže předat to podstatné: pocit, emoci, krásu.

To proto začínající fotografy s foťákem na krku či s mobilem v kapse dovádí k zoufalství jejich pokusy zachytit krásy krajiny. Stojí někde na kopci, místo je nádherné, světlo krásné, scéna dechberoucí: okolí je plné jarní zeleně, obláčky plují, střechy v dáli svítí.

Krajina
Úplně obyčejná krajina někde u silnice. Díky stínům jsme dokázali vytvořit iluzi prostoru – fotka je „čitelná“ a tedy přitáhne pozornost. Foto: Fotoguru.cz

Jenže ty fotky jsou takové nějaké nudné, či přesněji: nedá se na ně dívat. Proč to tak je? Právě kvůli onomu pravidlu pravidel. Náš mozek je zmatený, nemá se čeho chytit, není schopen onu fotku rychle “přečíst a pochopit”, a fotka se tedy nemůže líbit ani nám, ani komukoliv jinému.

Ano, opravdu to tak funguje. Zkuste na tom samém místě fotku vyfotit nějak trochu jinak. Přimíchejte do ní linii potoka, výrazný plot, strom vrhající dlouhý stín. Anebo třeba jen větev, která sice zdánlivě překáží, ale ve skutečnosti až magicky naplní onen zásadní požadavek: pomůže našemu mozku si vše představit a “přečíst”. Zkuste, uvidíte…

A to zásadní pravidlo, se tedy dá říct i z jiné strany: fotka musí v divákově oku a mozku alespoň trochu vyvolat pocit prostoru. Čímž se konečně dostáváme ke stínům.

Stíny dokáží dát fotce pocit prostoru

Tedy ano, schopnost nasimulovat v dvourozměrné toce pocit trojrozměrného prostoru, je vážně jeden ze zlatých grálů focení. Hodně začínajících fotografů na tuhle poučku přijde bez cizí pomoci – spadají do ní totiž všechny takové ty mírně kýčovité fotky, které od jara do podzimu neustále už asi 100 let dokáží zaujmout: dlouhé stíny v podloubí starých měst, černé postavy kráčející ještě černější siluetou Karlova mostu, stromy za úsvitu rámující krásné horské údolí.

Ano, můžeme říct, že ty fotky jsou prostě dobré. Určitě to tak je. Ale skvělé prostě je pochopit, PROČ to tak je, případně, JAK tohle všechno použít v situacích, kdy podmínky prostě tak skvělé nejsou.

Vlárský průsmyk
Pohled na Bílé Karpaty je vždy dechberoucí. Ale tahle fotka prostě dobrá není – je plochá, chybí v ní prostor Foto: Fotoguru.cz.

Ona pomůcka je opravdu jednoduchá: stíny – tedy zkrátka ty dlouhé linie – dokáží trojrozměrné vnímání velmi silně podpořit. Dokáží “namalovat” popředí a mozku říct “tohle je blízko, tohle je dál”, dokáží snímek rozčlenit do různých zón, zvýraznit to podstatné a skrýt banality.

Plus samozřejmě: ve všech příručkách o kompozici se dočtete, jak zásadní jsou při focení (či malování) krajiny linie – tedy jakékoliv prvky, které směřují divákovu pozornost tam, kam chceme. To proto vždy skvěle fungují řeky, to proto výrazné stíny dokáží poslat oko diváka tam, kam potřebujeme.

Tedy i stíny jsou samozřejmě linie (o nichž by šlo napsat pět dalších článků nebo spíš knih). Společný jmenovatel je však stále stejný: prostor, prostor, prostor.

Stíny dokáží odrážet pozornost

Pokud oněch tajuplných rad nemáte ještě dost, vězte, že stíny také dokáží plnit další zcela zásadní funkci: odrážet pozornost. Je to princip, který najdete na obrazech starých mistrů i na bezpočtu skvělých fotek.

V klasických malířských postupech se tomuto principu říká “repoussoir”, tedy volně přeloženo “odrážení/vracení pozornosti”. Když se cíleně zadíváte na skvělé obrazy, ale též na fotky pořádné i mobilní, zahlédnete překvapivě často nějakou temnou plochu, která “brání” vašemu pohledu odejít z obrazu.

Já vím, mnoha lidem se aplikace těchto principů při cvakání mobilem zdá za vlasy přitažená, ale opak je pravdou. Prostě to funguje, a to tak, že zcela skvěle.

Kompozice
Stejná fotka jako nahoře, ale bez dolního stínu a bílé linie. Vidíte ten rozdíl? Fotka je najednou mnohem méně výrazná a přehledná. Foto: Fotoguru.cz

Pro mě osobně je právě tento trik s “překážkou”, která vrací nebo směřuje pohled, jedním z nejfantastičtějších postupů, které dokáži opravdu hodně pomoct v bezpočtu situací.

A mimochodem: i vy pravděpodobně tento trik používáte. Pokud jste někdy v úpravách použili tzv. vinětaci, tedy umělé zatmavení rohů fotky třeba na Instagramu, vězte, že princip je ten samý. Temné plochy nasměrují vaši pozornost do středu a fotce téměř vždy překvapivě výrazně pomohou.

Mimochodem, slovo vinětace (vignette) opravdu pochází od vína – na starých dávných fotkách a rytinách ovíjelo okraje a zdůrazňovalo střed.

Zkrátka, nic nového pod sluncem – a tak je to v kompozici se vším.

 

———-

4 komentářů

  1. Zdeněk Vacek

    Musím oponovat. Samozřejmě, že stín dělá prostorovost, ale stín fotografa je jedna z velkých chyb začínajících fotografů, která odvádí pozornost od hlavního motivu. je to podobné jako vyrůstající strom z hlavy .

    • Jan Rybář

      Zdravím a jasně, přesně tak jsem to myslel – až na drobné výjimky stín fotografa v obrázku moc hezký nebude… JR

    • Lukáš Crhák

      Josef Sudek a Vladimír Birgus (abych jmenoval dva, kteří se mi vybaví) by s vámi velmi nesouhlasili 🙂

  2. Jiří Praha

    Díky, Honzo, to jsem si moc rád přečetl – světlo a stín, dva parťáci. Za sebe řeknu, že mám rád i absolutní rozdíly intenzity světla a stínu třeba v letní pravé poledne, kvůli tomu dramatu, jako když svítí „štych“ v divadle. Kvůli tomu pocitu vedra na slunci a úlevného chládku ve stínu. A kvůli možnosti udělat „brutální“ modelaci, pokud se to šikne k focenému objektu a situaci. Další úžasnost je samozřejmě šerosvit, kdy jeden poměrně slabý zdroj světla (klasicky svíce) odhaluje, co je nejblíž jako hlavní téma, a tajemně napovídá další okolnosti, které se skrývají ve stínech. Dobře trefený stín může vytvořit iluzi skoro nekonečně hlubokého prostoru, pro fantazii pozorovatele, aby si dopověděl příběh podle svého. Pěkný den přeji všem.

Připojte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*