5 trendů světa foťáků, které je napínavé sledovat

Co je nyní nejzajímavější ve světě foťáků? Jaké trendy ovlivní, kam se posune svět focení? A co nejvíc baví sledovat mě?

Fotoaparáty recenzuji vlastně skoro neustále bezmála deset let. A zcela upřímně přiznávám, že před šesti nebo sedmi lety to vlastně bylo trochu snazší – protože stále dávala smysl především otázka: co fotí dobře a do hůř? A jaký nejlépe fotící stroj si mám koupit za tolik a tolik peněz? Proč dávala větší smysl? Protože tehdy se opravdu poměrně rychle měnil onen základní parametr: co dokáže konkrétní snímač vyčarovat za fotku.

Nyní to je trochu jinak: foťáky už mnoho let fotí – pokud budeme řešit jen snímač – více méně stejně. K čemuž rychle dodávám, samozřejmě, je to nadsázka a neberte mě tedy za slovo. Nicméně: nejlevnější zrcadlovka Canon 200D vyfotila před lety v dobrých podmínkách s obdobným objektivem v podstatě “to samé” jako její současní příbuzní. Ano, ve světle horším nebo kontrastnějším by tam rozdíly byly, ale obecně prostě platí: v kvalitě toho, co umí objektiv nakreslit na snímač, se zase nic tak revolučního vlastně nestalo.

Ty hlavní změny jsou tedy jinde – a pojďme prozkoumat, co dle mého stojí za to sledovat.

1. Nová mocná zbraň: kontinuální autofokus a detekce obsahu

Pokud se mě optáte na opravdu největší skok mezi zrcadlovkami a jejich (cenově a kategorií blízkými) novějšími příbuznými z řad bezzrcadlovek, řeknu: je to opravdu skvěle fungující kontinuální ostření. Kterému pomáhá detekce obsahu, očí, hlavy, postavy, psů, koček, letadel, zeber (ano, i zeber, čímž se mírně v nadsázce chlubil před časem Canon).

Samozřejmě, kontinuální autofokus (AF-C u většiny strojů, Servo u Canonu) je tu odpradávna a oblíbeným tématem fotografů je u piva se hádat o to, kdy opravdu začal být použitelný. Ale o to nejde: podstatné je, že i nejlevnější modely na trhu nyní dokáží místy až neuvěřitelné kousky. Prostě se opravdu dá spolehnout na to, že ostřící body zůstanou tam, kde zůstat mají, což zní nudně, ale je to vážně revoluce: nikdy v minulosti nebylo tak snadné ostřit na složité věci á la sport nebo lidé v pohybu.

To vše v kombinaci s detekcí, v níž foťáky dokáží opravdu velmi dobře najít a “udržet” oči, rozlišovat mezi (například) lapáním lidí a zvířat kolem nich a tak podobně.

Kam to směřuje: Kontinuální autofokus pomalu v mnoha situacích vytlačuje takový ten starý dobrý “jednorázový” způsob ostření, kdy namáčkneme a držíme zaostřeno (AF-S / One shot). Nyní už prostě zvolíme, co má být ostré a kontinuální autofocus to zvládne. A ano, je to opravdu větší revoluce, než se může zdát.

2. Příchod formátů budoucnosti a oprášení pojmu HDR

Jen málo fotek se dnes, bohužel, z formy digitální dočká vytištění na pořádný papír – a budoucnost focení tak dramaticky ovlivní i proměna toho “druhého konce”, tedy zobrazovacích zařízení: monitorů počítačů a televizorů. Umí toho stále víc v oblasti, kterou můžeme mírně nepřesně shrnout pod obecný pojem HDR: zkrátka ve schopnosti zobrazovat mnohem více informací, jak v nuancích barev, tak v lepším zobrazování kontrastních scén (opět řečeno velmi orientačně).

Zkrátka: monitory a televize v blízké budoucnosti budou schopny zobrazit mnohem víc z toho, co foťáky opravdu zaznamenávají. Samozřejmě to jde už i nyní: před pár týdny jsem si hrál se začátečnickou zrcadlovkou Canon R50 (recenze zde) a vlastně mě překvapilo, že dokáže ukládat fotky i do formátu HEIF (u Canonu přípona .hif) a to v možnosti snímání do HDR PQ. Jinými slovy: při prohlížení na kvalitním monitoru jsme najednou schopni zobrazit fotku opravdu v 10 bitech a zkrátka v mnohem větší a věrnější kvalitě. Že se vás to zatím moc netýká? Ani mě ne, ale bude, to je nyní už jisté.

Kam to směřuje: Směřuje to k poměrně zásadní revoluci v tom, co čekáme od foťáků a zobrazení jejich výstupů na monitorech. A pravděpodobně i odklon od starého dobrého, ale dávno hodně omezeného formátu JPEG. Mimochodem, před pár týdny jsem dělal rozhovor se zakladatelem a majitelem legendárního Zoneru (Milan Behro). Původně to měl být rozhovor hlavně o Zoner Photo Studiu X, ale vše se rychle stočilo právě k tomu obrovskému tématu: velké revoluci v kvalitě zobrazování fotek, které je dle něj na spadnutí a je zcela nevyhnutelná. Zkrátka: téma to je zcela fascinující. (Rozhovor již brzy).

3. Levné začátečnické foťáky stále žijí (sláva!)

Tuhle “drobnost” je vlastně snadné přehlédnout, což by byla škoda. Tedy: navzdory značnému pesimismu mnoha fotografů (včetně mě, přiznávám) stále existuje kategorie levných začátečnických foťáků. Tedy cenově dostupných šikovných strojů, které v éře zrcadlovek způsobily opravdu zásadní revoluci ve focení: nikdy v historii nebylo tak snadné pořídit za tak málo peněz tak skvělé fotky.

Před pár lety to vypadalo, že ony stroje za 15 – 20 000 Kč prostě nemohu dávat smysl, protože tento začátečnický segment logicky zcela ovládly mobily. Ale: pohled na novinky posledních měsíců naznačuje, že to tak není: Canon před pár dny oznámil svoji nejlevnější bezzcadlovku Canon R100, která – tipl bych si – po čase bude s nějakým základním objektivem stát právě oněch zhruba 15 000 Kč. A i další firmy, zdá se, zatím nechtějí začátečníky opustit. Zda to bude ekonomicky fungovat, to je otázka jiná, ale snaha je, což je skvělé.

Kam to směřuje: Především k tomu, že přinejmenším po roce nebo dvou, bude možné to samé jako v uplynulém desetiletí: za rozumné peníze začít fotit a pořizovat velmi slušné fotky. Což samo o sobě pro budoucnost “pořádného focení” znamená opravdu hodně, protože začátečnické foťáky prostě pomáhají udržet zájem o focení jako takový.

4. Full framy jsou stále dostupnější (sláva!)

Tenhle trend vlastně souvisí s předchozím bodem – a je pro mě osobně opravdu hodně zásadní: zkrátka: nikdy v minulosti nebylo tak snadné pořídit si kvalitní full frame za solidní cenu.

Samozřejmě, nyní můžeme debatovat o tom, co to přesně znamená (což bychom asi zvládli). Ale určitě bychom se pohádali o nejoblíbenějším tématu hádek všech fotografů: zda full frame opravdu znamená lepší fotky. Já obecně (a to slovo obecně je důležité) říkám ano, full frame je prostě full frame, v šikovných rukách zkrátka znamená lepší fotky než sebelepší APS-C model.

Ale hádat se rozhodně nechci – nicméně mám radost z toho, že to prostě jde: v minulých letech jsem otestoval všechny dostupnější full framy od Canonu i Nikonu a opravdu z tohoto trendu mám radost. Včetně toho, že Canon RP jde včetně základního seťáku koupit pod 30 000 Kč. Čímž neříkám, že si ho máte koupil, ale dobré to prostě je.

Kam to směřuje: Osobně si mnoho let myslím, že těžiště focení se postupně přesune k full framům, protože pro ambicióznější a mírně pokročilé focení prostě dávají největší smysl. Nicméně, viz předchozí bod, pokud opravdu levné APS-C foťáky obhájí svoji existenci a udrží se kategorie začátečnických a opravdu příležitostných fotografů (což by bylo skvělé), možná to vše dopadne jinak.

5. Dokonalejší zpracování fotek ve foťácích se snaží konkurovat mobilům

Tohle je jedno z nejzásadnějších letitých témat oné kruté “války foťáků a mobilů”. Zkrátka: mobily jsou ze své technologické podstaty prostě v obrovské výhodě v klíčové oblasti: zpracování obrazu. Horské údolí zalité sluncem a plné stínů prostě vyfotí mobil “lépe” než nejnovější full frame, protože prostě dokáže ony stíny vytáhnout, nebo trochu domalovat, prostě dát nám výsledek, s nímž jsou běžní uživatelé spokojeni.

Samozřejmě, u pořádného focení vše spokojeně uděláme doma v počítači a výsledek bude mnohem lepší. Ale marná sláva, zejména nenáročným fotografům se prostě ono zpracování fotek v reálném čase líbí. A až příliš často slýchám ono bolestné zvolání “hele, on to ten iPhone vyfotí prostě lépe!”

Nevyfotí to lépe: jen to více zpracuje přímo na místě a dá okamžitý výsledek. Je snadné nad tím mávnout rukou, ale problém to je, a dle mého poměrně zásadní – protože rychle zchladí nadšení mnoha začínajících fotografů (opravdu to tak je, dost často to vídám kolem sebe).

A teď ten trend: mám prostě dojem, že výrobci foťáků se to alespoň trochu snaží řešit. A že zejména začátečnické stroje v sobě mají mnoho funkcí, které se prostě budou líbit primárně “mobilním fotografům”… A to právě i v oblasti zpracování obrazu jako takového, nejen všech těch více méně šílených filtrech a podivných automatikách.

Kam to směřuje: Můj názor zde je poměrně radikální: opravdu si myslím, že pokud nemá zaniknout kategorie příležitostných fotografů s foťákem v ruce, výrobci prostě musí najít cestu, jak jim dát něco navíc. Pro jistotu dodávám: nemluvím o těch, kteří začínají a baví je fotit něčím pořádným. Ti jsou důležití, ale existenci celého segmentu levných foťáku neudrží. Tedy doufejme, že ony trendy “více přímočarého” zpracování obrazu u začátečnických foťáků prostě budou posilovat. A pojem “příležitostný fotograf s foťákem v ruce” bude dál žít.