Fujifilm X-Pro2 – vlajková loď s novým čipem (recenze)

Fujifilm X-Pro2 je nadupaný stroj kombinující opravdu profesionální parametry s bezmála kultovní obrazovou kvalitou značky Fuji… S novým čipem se pokusí ukrajovat pozice jiných, a převážně fullframových foťáků… Pojďme prozkoumat, kde se ta pomyslná bitva bude odehrávat…

Jak začít bádání nad významem fotoparátu Fujifilm X-Pro2? Možná připomenutím toho, jakou pozici má dnes firma Fujifilm jako taková: je to pozice výrobce, který sice nemá silné jméno mezi obecnou veřejností, ale mezi profesionály i nadšenými amatéry to je pojem a značka (ještě jednou naposledy to slovo použiji) kultovní. A to dílem kvůli designu, ale především díky mimořádné obrazové kvalitě.

Jinými slovy: například Fujifm X-E2 (recenze zde) je na čele žebříčku v tvrdé kategorii malých a skvělých foťáků za rozumné peníze, řada X100 S a T (recenze zde) s pevným objektivem patří k oblíbencům pouličních fotografů a cestovatelů, a Fujifilm X-T10 (recenze zde) pro změnu svojí cenou a výkonem velmi razantně konkuruje špičkovým začátečnickým zrcadlovkám… To vše za ceny více méně příznivé, tedy do či kolem třiceti tisíc.

Fujfilm X-Pro2 patří do jiných sfér, a to i cenou – v danou chvíli (jaro 2016) se tělo prodává za bezmála padesát tisíc a set s “pevnou padesátkou” (35 mm f/2,0) za 55 000 Kč… Což není málo.

Je to zkrátka nová vlajková loď, která je vybavena zcela novým 24MP čipem a mnoha technologickými vymoženostmi (nemluvě o tom, že tělo je prostě opravdu bytelné a profesionální provoz jistě zvládající)…

Proč tak široký úvod? Protože bez něj se vlastně nemůžeme dostat k nějakému verdiktu. Ono tedy, přiznám raději rovnou, se k žádném zásadnímu verdiktu nedostaneme tak ani tak, záleží totiž, na rozdíl od nižších kategorií foťáků, na mnoha proměnných, jejichž dosazování do rovnice velmi zásadně záleží na konkrétním fotografovi, jeho cílech a zvycích.

Abychom se někam dobrali, pojďme zkoumat tři okruhy otázek. Obrazovou kvalitu, výbavu a ovládání a do třetice srování s ostatními foťáky od Fuji i jiných výrobců…

Fujfilm X-Pro2 umí skvělé fotky

O jedné podstatné věci není pochyb: X-Pro2 zcela exceluje v tom, v čem prostě Fujifilm kraluje skoro vždy – v dechberoucím zachycení scén v jemném světle a s jemnými barvami…

Aparát jsem testovat poměrně intenzivně pět dní, a hned u prvních fotek (portrétů v denním rozptýleném světle) jsem byl zcela nadšen. To ostatně můžete posoudit na testovacích fotkách na této stránce.

Za připomenutí stojí i podstatný detail, že Fujifilm je jediná značka, u níž je návykové hrát si při focení do JPG s “filtry” – foťák má zkrátka několik “režimů” simulujících různá “pojetí barev”. Já občas nedokážu odolat Velvii simulující staré dávné dobré diapozitivy od Fuji, na které jsem kdysi fotil…

Samozřejmě, na výsledném efektu se podílí i špičková optika, testoval jsem jednak na skvělém zoomu XF18-55MM a pak na “pevné padesátce” FUJINON XF35/1.4, která stojí kolem 15 000 korun a patří – logicky – k oblíbeným kouskům milovníků této značky…

Každopádně bych byl ochotný se hádat, že můj Canon 5D mark iii by tento typ obrázků nevyfotil o moc lépe, což je docela důležitá nuace: bitva o to, zda full frame má být profesionální standard, nebo zda se vše bude více a více posouvat k velikost APS-C bude ještě hodně zajímavá…

Skvělý výkon při vysokém ISO

Když chválím, ještě jedna oblast mě nadchla: a to výkony foťáku v mizerném světle – testoval jsem přes Velikonoce a v Bílých Karpatech fotil noční slavnosti a putování po křížové cestě. A byl překvapen, že šum je velmi snesitelný i při hodně vysokých ISO, v mém případně i na 12800…

Jak sami můžete posoudit, klobouk dolů – vlastně jsem měl pocit, že v takovéto tmě už to prostě moc jít nemůže. A přesto to šlo, přičemž z rawů by šlo vytáhnout ještě mnohem více…

Pokud čekáte v hodnocení kvality fotek nějaká “ale”, tu je – jen zcela vážně upozorňuji, že je to “ale” extrémně subjektivní a berte ho s rezervou. Zní: na normálním denním světle a slunci mi fotky přišly jen velmi dobré až výborné… Tedy ne dechberoucí, jak jsem byl zvyklý u ostatních Fujistrojů…

Zkrátka: ty jpgy ze stroje lezoucí třeba při výletu po Bílých Karpatech mě prostě přišly takové obyčejné – prostě velmi dobré fotky očekávatelné od špičkového APS-C čipu… Tedy ne to, co jsem čekal: tedy něco výrazně nadprůměrného k výšinám full frame sahajícího…

Samozřejmě, Velikonoce byly letos dříve a srovnávat s Velikonocemi loňskými, kdy jsem v podobných místech testoval v zelenější přírodě X-E2, je tedy trochu nefér…

Jinými slovy, když to shrnu do jedné věty: určitě bude dobré dál zkoumat, zda nový čip opravdu dokáže jít za všech situacích ve šlépějích předchozích generací (s rozlišením 16 MP) a stát se taktéž legendou…

Ovládání: ach to ISO…

Debatu o kvalitě fotek máme tedy za sebou, a co druhá oblast, tedy ovládání? Nejdříve to dobré a skvělé: samozřejmě, jak se dá u podobného stroje čekat, vše je poctivé, velmi dobře řemeslně provedené, několik funkčních tlačítek umožňuje vše personalizovat, retro design je užitný, nikoliv násilný a samoúčelný….

A teď ten chyták: nastavení ISO je řešené tak, že v některých situacích je skoro nepoužitelné, což mě několikrát dovedlo do stavu naprosté zuřivosti – nastavuje se točením kolečkem schovaných uvnitř kolečka na nastavení času…

Jak píší výrobci, “je to skvělé”, protože se ISO dá rychle nastavit i bez zapnutého foťáku… Budiž, určitě bude mnoho lidí, kterým to vadit nebude, já ovšem ISO nastavuji téměř neustále, a vychytat správné pohyby v rychlých scénách bylo obtížné…

A hlavně: ta čísla jsou prostě katastrofálně malá, a při pouličním focení třeba v pohybu nemáte šanci ta čísla nastavit dobře… Já jsem snažil v rychlém kroku nastavit ISO v nočním městě, a to prostě nejde – musel jsem se zastavit a svítit si mobilem, ale ani tak jsem toho mnoho neviděl…

Jistě, dá se to řešit tak, že foťák zvednete k očím a ISO budete sledovat v hledáčku, což je ovšem krajně nepraktické, zejména při nenápadném pouličním focení…

Zkrátka to opravdu nechápu, ač je mi jasné, že pro mnohé fotografy to problém není – pro mě by byl, a to tak zásadní, že by mohl nalomit mé odhodlání foťák koupit.

Skvělý hledáček a funkčí ostření

Když jsem zmínil hledáček: ten je opravdu velmi povedený. Fujifilm se u tohoto foťáku chlubí zatím nejlepším hybridním hledáčkem, co kdy vyrobil, a určitě má pravdu – ta hybridnost spočívá v možnosti přepínat mezi digitálním a optickým hledáčkem, do něhož se též dají “promítat” různé informace. Mám však podezření, že to mnoho lidí používat nebude: ten digitální hledáček je totiž tak skvělý, rychlý a světlý, že prostě pro ony průhledy už není moc důvodů…

Pochvalu si též zaslouží ostření i rychlost – Fujiflmy občas projevovaly značnou lenost při ostření i v reakcích, to se však velmi výrazně posunulo k lepšímu…

Zkrátka, foťák ostří rychle a poměrně přesně, ba dokonce zvládne i poměrně složité situace při kontinuálním ostření – typu: dítě běží v lese proti foťáku nebo můj oblíbený houpačkový test, kterému podrobuji všechno, co testuji: zkrátka zkoumám, zda autofokus lapí moji dceru při houpání.

Zkrátka: sláva! Ostření už je přinejmenším na úrovni začátečnících zrcadlovek – a rychle dodávám, že v tomto srovnání není žádná ironie ani kritika – Fujifilm je zkrátka z definice nástroj cestovatelský, reportérský, nikoliv za účelem (například) focení sportu vyráběný či kupovaný…

Pro koho je vlastně Fujifilm X-Pro2

Třetí téma zní: jak si vlastně vede ve srovnání s ostatními stroji značky Fujifilm i konkurence… Jak jsem už napsal, v některých typech záběrů jsou výsledky opravdu dechberoucíh a se špičkou full frame srovnatelné… (O mém podezření, že to neplatí vždy, jsem se už zmínil)…

Netroufám si nicméně vynést nějaké objektivní srovnání zejména právě s onou slavnou X-E2, což by byla moje volba pro cestu kolem světa – čip by měl sice o něco menší rozlišení, výsledky (pro reportážní focení) by byly přinejmenším stejné, tělo menší a cena poloviční…

Samozřejmě, zrovna toto je hodně subjektivní a tedy znovu opakuji: berte to s rezervou… Jisté je, že X-Pro2 bude velmi rozumná volba pro milovníky portrétních fotek, kdy se opravdu hodně hodí kombinace skvělé sklo, skvělá kresba a vyšší počet pixelů…

Jak mi napsal asi největší guru a propagátor Fuji-foťáku v ČR Marcel Konečný, tenhle foťák ho prostě dostal spolehlivostí a odolností, a rozhodl se na něj přejít – což je velmi dobrá reference. (Pro zajímavost: Marcelův bezmála kultovní e-shop najdete na tomto linku a případně se ho nebojte zeptat, odpovídá rád a rychle…)

Zda se může v dohledné době stát Fujifilm X-Pro2 rozšířeným profesionálním nástrojem si opět netroufnu spekulovat – snadné to nicméně nemá: do hry vstupuje zásadní slabina Fujifilmu, a to nevelký výběr objektivů a další výbavy i to, že přikoupit dobrá skla je pekelně drahá kratochvíle… Zkrátka: ideální kombinace je tělo+18-55 (případně ona skvělá “pevná padesátka“), komu to stačí (třeba mně) bude šťasten…

Za zmínku, spíš pro zajímavost, asi stojí, že jednou se mi při rychlé sekvenci foťák totálně zasekl, ale velkoryse mi na displeji napověděl, co mám dělat – ano, poradil mi, ať ho vypnu a zapnu, no a pomohlo to… (Fotka oné zábavné hlášky viz zde.)

Shrnutí recenze v jednom odstavci

Fujifilm X-Pro2 znovu posouvá hranice toho, co tato značka dokáže – nový čip s 24MP otevírá další etapu, v níž, přinejmenším v některých situacích, může kvalitou konkurovat i full framům… Čas ukáže, s jakým přijetím se setká u profesionálů a nadšených amatérů a jak se vypořádá s konkurencí vlastních výrazně lacinějších (a v mnoho ohledech ne o moc slabších) fotoaparátů od Fujifilmu.

Fujifilm X-PRO2 – cena

Není v mých silách ceny sledovat, tedy zde přejímám automaticky generovaný přehled od Heuréky. (Už se neprodává.)

(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text. Firma Fujifilm mi pouze bezplatně zapůjčila fotoaparát, za což jí děkuji.)

Další fotografie z testu:

I fotky z galerie lze zobrazit v plné velikosti, jen je třeba najít v levém rohu jméno fotky (třeba DSCF3266) a v prohlížeči zobrazit ve tvaru http://www.fotoguru.cz/files/DSCF3266.jpg.

 

Shrnutí recenze: